Rozvržení pracovní doby je výhradní právo zaměstnavatele

Vážený tazateli,

obecně (dle § 88 zákoníku práce) platí, že rozvržení pracovní doby je výhradní právo zaměstnavatele. Záleží tak jen na zaměstnavateli, jak dlouhý bude pracovní týden, zda pracovní doba bude rozvržena rovnoměrně anebo nerovnoměrně, jaký zvolí pracovní režim, či kdy bude stanoven počátek a konec pracovních směn. Zaměstnavatel je ale povinen vypracovat písemný rozvrh týdenní pracovní doby a seznámit s ním nebo (a také s jeho změnami všechny zaměstnance nejpozději 2 týdny předem.

Výše uvedené však neplatí, pokud se zaměstnavatel se zaměstnancem na rozvržení pracovní doby, nebo na stanovené týdenní pracovní době či jiných podmínkách, dohodne přímo v pracovní smlouvě. Podmínky o pracovní době sjednané mezi stranami v pracovní smlouvě nelze měnit jednostranně, a to ani s ohledem na ustanovení zákoníku práce - takováto změna je možná pouze na základě dohody účastníků o změně sjednaných pracovních podmínek.

Zaměstnavatel má dle ust. § 93 Zákoníku práce možnost zaměstnanci nařídit práci přesčas, ale jen z vážných provozních důvodů, a to i na dobu nepřetržitého odpočinku mezi dvěma směnami, popřípadě za podmínek uvedených v § 91 odst. 2 až 4 i na dny pracovního klidu. Nařízená práce přesčas nesmí u zaměstnance činit více než 8 hodin v jednotlivých týdnech a 150 hodin v kalendářním roce.

V těchto případech platí, že zaměstnavatel je oprávněn nařídit práci v den pracovního klidu pouze ve výjimečných případech. V tyto dny může zaměstnavatel nařídit zaměstnanci jen výkon těchto nutných prací, které nemohou být provedeny v pracovních dnech:

• naléhavé opravné práce,
• nakládací a vykládací práce,
• inventurní a závěrkové práce,
• práce konané v nepřetržitém provozu za zaměstnance, který se nedostavil na směnu,
• při živelních událostech a v jiných obdobných mimořádných případech,
• práce nutné se zřetelem na uspokojování životních, zdravotních, vzdělávacích, kulturních, tělovýchovných a sportovních potřeb obyvatelstva,
• práce v dopravě,
• krmení a ošetřování zvířat.

Za dobu práce přesčas náleží zaměstnanci dosažená mzda a příplatek nejméně ve výši 25 % průměrného výdělku (v případě práce přesčas v době nepřetržitého odpočinku v týdnu příplatek ve výši 50 % průměrného hodinového výdělku), pokud se místo příplatku strany nedohodnou na poskytnutí náhradního volna.

S ohledem na výše uvedené se domníváme, že oznámí-li zaměstnavatel zaměstnanci, že mu nařídí práci přesčas, dva týdny předem, bude to z hlediska zákona dostačující.