Situace na českém realitním trhu. Hrozí zde bublina?

O potenciálním riziku na trzích aktiv se v souvislosti s uvolněnou měnovou politikou mluví velmi často. Hrozí nám však něco podobného v České republice?

Otázka je na místě už jen kvůli nastavení úrokových sazeb, které Česká národní banka drží na nulových hodnotách již pátým rokem. Mohla se tato uvolněná měnová politika přelít do některého ze sektorů a vytvořit bublinu?

V této souvislosti se nejčastěji mluví o českém realitním trhu. Není se ani čemu divit, rezidenční a komerční nemovitosti rostou jako houby po dešti a developeři pro ně často nedokáží najít kupce.

Prapůvod této „realitní expanze“ můžeme hledat již v předkrizovém období, kdy příznivá hospodářská situace ve spojení s pozitivním investičním sentimentem developerských společností vytvořila velké množství projektů, z nichž mnoho zůstávalo poloprázdných.

Vývoj cen nemovitostí

Zvrat nastal v období během krize. Zde proběhlo nejen ochlazení poptávky ze strany kupců, ale i pokles nabídky ze strany developerů. To se promítlo do cenové úrovně sektoru nemovitostí, jak můžete vidět v grafu níže.

Právě americká realitní bublina a její prasknutí v roce 2006 stála za globální finanční krizí. Asi 10% pokles cen nemovitostí na českém trhu během krizového období byl oproti tomu americkému pouze marginální. Vývoj ceny nemovitosti v USA v době krize i po ní můžete vidět v naší infografice: Průměrná cena domů v USA.

Hlavním důvodem, proč český realitní sektor přestál krizi bez větší újmy je to, že čeští bankéři poskytovali úvěry relativně spolehlivým dlužníkům. V žádném případě se nepouštěli do riskantních úvěrových aktivit – např. poskytovaní podprahových hypotečních úvěrů, tak jako jejich američtí kolegové.

Jak lze bublinu odhalit?

Obecné tvrzení říká, že bublinu poznáme až ex post, tedy až ve chvíli kdy prodeje převýší nákupy, ceny začínají klesat a bublina praská.

Ekonomická teorie však má určité srovnávací ukazatele, které mohou a priori indikovat, že se určitý sektor odtrhl od ekonomických fundamentů a jeho valuace dosahuje nepřiměřené výše.

Těmito ukazateli jsou zejména výše ekonomického růstu a mezd.

Již při prvním pohledu vidíme, že je zde poměrně zřejmá pozitivní korelace mezi srovnávanými ukazateli. Z grafu tedy lze usoudit, že v kontextu vývoje hrubého domácího produktu nejsou ceny nemovitostí na neadekvátní cenové úrovni.

Druhou srovnávanou veličinou bude vývoj nominálních mezd. Ty jsou taktéž jistým srovnávacím meřítkem, dle kterého bychom mohli vydedukovat to, zda jsou ceny příliš vysoké.

V tomto případě index cen nemovitostí přibližně od roku 2012 poměrně spolehlivě koreluje s vývojem nominálních mezd. Vývoj nominálních mezd stejně tak, jako hrubého domácího produktu neindikují žádnou potencionální bublinu na trhu s nemovitostmi.

Neexistence české realitní bubliny

Ani přes dlouhodobě velmi uvolněnou měnovou politiku, kterou mnozí označují za viníka, který bubliny na trzích aktiv přifukuje, jsme s cenovou úrovní nemovitostí neshledali žádnou potíž.

Ač tedy o české realitní bublině občas slýcháváme, z hlediska empirických údajů tomu nic nenasvědčuje.

Sektorové valuace se zdají být adekvátní a v souladu s ekonomickými fundamenty.

Autor: Sven Subotič, Jakub Mašek | aurainvest.cz

Zdroj dat: czso.cz

Tato zpráva není investičním doporučením. Aura Invest Group s.r.o., vázaný zástupce společnosti Colosseum, a.s., obchodníka s cennými papíry.