Česko se čile zapojuje do mezinárodních výměn informací o bankovních účtech. Cíl je jasný – dostat se k datům, která by mohla pomoci odhalit utajené účty českých občanů v zahraničí, a tak přivést úřady na stopu daňovým únikům. Jak funguje výměna informací se Spojenými státy a jak se česká finanční správa připravuje na globální výměnu, která poprvé proběhne příští rok, jsme se zeptali ředitele odboru strategie daňové politiky ministerstva financí Zdeňka Hrdličky a Martiny Matejové, vedoucí oddělení mezinárodní daňové a celní spolupráce ministerstva.

 

Nejprve se zeptám na to, co už funguje, a to je dohoda o výměně informací se Spojenými státy – FATCA. Jak výměna proběhla a už z ní vzešla konkrétní obvinění?

ZH: První výměna proběhla v září. Posílalo se to dvakrát kvůli technickým problémům. Nakonec ale poslali data i z USA nám i my do USA.

MM: U nás se ta data musí nejprve roztřídit, poté to jde na příslušný orgán finanční správy, který má daný subjekt ve své gesci. Tam došlo k určitému zdržení. Do konce roku jsme se potýkali s tím, aby ta data vůbec byla čitelná. Teď je to v té fázi, že data z USA dorazila na finanční úřady a ty to musí dát dohromady s celým spisem konkrétního daňového subjektu. Do konce září bude finanční správa vědět, jestli přišla k významnějším datům, nebo ne.

 

Česko v příštím roce čeká mnohem robustnější výměna informací podle standardů OECD a evropské směrnice DAC II někdy také přezdívaná jako GATCA. Do té se zapojí desítky zemí včetně Britských panenských ostrovů nebo Švýcarska. S jakou z nich by mohla být výměna informací pro Česko nejpřínosnější?

ZH: Díky Panama Papers nás teď nejvíc zajímá oblast Karibiku. Důležitá je i výměna v rámci Evropy, protože tam se mohou najít situace, kde jsou uloženy peníze.

MM: Z evropských států nás tradičně zajímají státy typu Malta, Kypr, Nizozemí. Ovšem například Švýcarsko má odložený začátek výměny až na rok 2018. Od některých zajímavých tedy dostaneme informace až o rok později.

 

Jak se bude se získanými daty české finanční správa pracovat?

ZH: Princip je stejně jako u FATCA založený na porovnání daňového přiznání a toho, co dostaneme za informace ze zahraničí. Půjde se podle velikosti přiznaných částek od největších po nejmenší, takže u těch velkých bude finanční správa fungovat rychleji. Je možné, že v prvních letech se nedostane na ty nejmenší, kteří mají drobný účet v zahraničí a mají na něm pár tisíc eur.

 

Jakým způsobem se to zpracovává? Musí přijít člověk, který se na ta data podívá, nebo probíhá nějaké automatické počítačové zpracování?

MM: Zatím tím je to ruční zpracování, ale jsou projekty na začlenění přímo do systému, který používá finanční správa. Ale všechno stojí peníze.

 

Kdy by mohlo začít fungovat automatické zpracování?

ZH: Je to státní zakázka na IT a tam ta zpoždění bývají poměrně dlouhá. Odhadoval bych, že bude trvat nejméně dva roky, než bude zpracování plně automatické.

 

Kolik to bude stát?

MM: Predikce v důvodové zprávě byla 25 milionů korun na zpracování. Až konkrétní zadání přinese případné úpravy této částky.

 

Kolik by Česko díky dohodě GATCA mohlo zachránit peněz z daňových úniků?

ZH: Odhadujeme větší stovky milionů korun. Ty státy, které se připojují o něco později, nejsou to fatální pro nás – až na Švýcarsko.

 

Na co se kvůli mezinárodní výměně informací musí připravit klienti českých bank?

MM: Když přijdou do finanční instituce, bude je čekat nový dotaz na daňové rezidentství a daňové identifikační číslo. Jde o to, aby znali účel tohoto dotazu, aby se neobávali, že to, co po nich banka chce, je nelegitimní požadavek.

Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.

  • Veškerý obsah HN.cz
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Ukládejte si články na později
  • Všechny články v audioverzi + playlist