Frankensteinův komplex je nutné překonat a z digitalizace těžit, shodují se špičky v oboru

Bez dat jste jen další člověk s názorem − věta významného statistika a datového analytika minulého století W. Edwardse Deminga rezonovala minulý čtvrtek v pražském divadle Le Royal. Na konferenci The Power of Data o moci dat, nástupu umělé inteligence a robotech, kterou pořádaly Hospodářské noviny, vystoupila řada odborníků. Tématu se věnovali z různých perspektiv.

Diskuse začala značně filozoficky. Experti řešili takzvaný Frankensteinův komplex, tedy obavu, že se ­roboti proti lidem vzbouří. Tento pojem vymyslel ve 40. letech velikán sci-fi literatury Isaac Asimov.

"Lidé jednou za čas potřebují mít pocit ohrožení. Koncem 19. století to byla obava z kolize Země s kometou. Dnes často zdůrazňují, že až bude umělá inteligence vyšší než lidská, budeme považováni za podřadné," vysvětloval Ivan M. Havel, bratr bývalého českého prezidenta a šéfredaktor časopisu Vesmír.

Tento strach je iracionální, uvedla Joanne Pranskyová, která se představila jako první psychiatrička robotů. Zdůraznila, že roboti jsou především nástroje, stejně jako dnešní počítače. Přesto upozornila, že robotizace a automatizace způsobí v budoucnu proměnu velké části kariérních pozic.

S obecně rozšířeným názorem, že roboti zastanou především práce ohodnocené nižší mzdou, vyjádřil nesouhlas Michal Pěchouček z centra umělé inteligence ČVUT. Podle něj budou mít firmy vyvíjející umělou inteligenci velkou motivaci nahrazovat také práci "bílých límečků", tedy kvalifikovanějších, většinou kancelářských pracovníků. "Budou chtít jejich vyšší mzdy," řekl Pěchouček. Pokud však budou roboti například vyhotovovat jednoduché právní smlouvy, zůstává otázka, na čem se budou začínající právníci ve svém řemeslu zaučovat, podotkl Pěchouček.

Užitečnost ucelených softwarových ekosystémů pro průmysl zdůraznil Vladimír Kulla, ředitel vývojového a prototypového centra Siemens ČR. Podle něj jejich rozvoji zatím brání vysoká obezřetnost podniků ke svým interním informacím. "V průmyslu má data uložena v cloudu (on-line úložiště počítačových souborů poskytované třetí stranou, pozn. red.) jen minimum firem," upozornil. Více než 80 procent zařízení navíc není vůbec připojeno k internetové síti.

Chytrá zařízení, která jsou propojena přes takzvaný internet věcí, navíc často nejsou kompatibilní, podotkl Kulla. Řešením mohou být integrované platformy, které začala v posledních letech nabízet řada IT firem. Systém MindSphere od Siemensu propojuje všechny oblasti podniku, od kancelářských počítačů přes stroje a další senzory ve výrobě. Dokáže vytvořit digitální obraz výroby, včetně informací ze starších nedigitálních strojů.

Integrovaný systém průmyslového internetu věcí dokáže zefektivnit výrobní proces. Díky tomu, že spolu stroje komunikují v reálném čase, na sebe mohou jednotlivé kroky plynule navazovat. Systém také dokáže předem rozpoznat blížící se poruchu a umožní včasným zásahem předejít výpadkům v produkci, shodli se účastníci konference.

Česká spořitelna zase pracuje na vývoji robotů, kteří umějí odepisovat na zprávy. "Pro mě ale roboti nejsou to, co asi pro vás, není to stroj, ale program," řekl Jakub Dubrovský, vývojář z této banky. Ten už dva roky pracuje na technologii chatbotů. Robotičtí asistenti dokážou odpovídat na otázky a ušetřit práci operátorům na zákaznických linkách či na přepážkách. "Udělali jsme spoustu prototypů. Můžete se jich zeptat: Kolik mi zbývá na účtu? Kolik jsem utratil minulý měsíc za benzin? A podobně. Nedívejte se ale na chatboty jako na něco, co vám během roku ušetří hodně peněz. Chatbot je investice do budoucnosti, ale čím dříve začnete, tím lépe, protože budete sbírat data a porozumíte tomu," upozornil Dubrovský.

Čím více dat společnost má, tím více využití pro ně může najít. Na druhou stranu však podle Jiřího Pavlíka, manažera z poradenské společnosti Deloitte, firmy někdy databázemi zbytečně zaplňují velké množství disků, které pak nevyužívají. Chytré využití dat přitom může podniku pomoci například s udržením zaměstnanců. Deloitte například pro jednoho ze svých klientů zanalyzovala nejčastější důvody, proč mu odcházejí lidé. Přitom označila nejrizikovější zaměstnance, na které se pak klient mohl zaměřit a udržet je.