Aimtec se s cloudem našel

Můžete Aimtec krátce představit? Čím se vaše společnost zabývá?

Aimtec se zabývá vývojem softwaru a poskytováním služeb v oblasti optimalizace výrobních a intralogistických procesů pro výrobní a logistické společnosti, především pak v automobilovém průmyslu.

Zaměřujeme se na optimalizaci a automatizaci procesů, například jakým způsobem se dostane objednávka k dodavateli, co se má následně vyrobit, jak na základě toho lze provést objednávku materiálu, jak jej co nejefektivněji přijmout do skladu, vydat do výroby a následně expedovat hotový výrobek k zákazníkovi, ale také jak celý tento proces naplánovat.

Původně jste dodávali ERP systém BPCS od společnosti SSA, dnes nasazujete SAP, přestože řešení BPCS žije pod deštníkem společnosti Infor a jiným názvem dál…

To je politicky trochu složitá otázka. Stalo se tak z několika důvodů, zejména šlo o nepříliš dobrou, až mizivou podporu SSA na českém trhu. Když přecházel BPCS k Inforu, už jsme se od něj pomalu odkláněli. Navíc už tehdy nebyl technologicky příliš na úrovni.

Jaroslav Follprecht (59)

je výkonným ředitelem a místopředsedou představenstva společnosti Aimtec, kterou v roce 1996 také spoluzakládal.

Po absolvování Západočeské univerzity v Plzni, oboru elektronické počítače a systémy řízení, působil v menších firmách specializujících se na dodávky informačních systémů nebo ve společnosti Deloitte, kde vznikla myšlenka na založení vlastní firmy.

Ve svém volném čase se věnuje sportu, ať už jízdě na koloběžce, nebo snowboardingu.

Vyhlásili jsme proto výběrové řízení a shodou okolností jsme si padli do oka se společností SAP, která tehdy hledala partnery právě pro poskytování řešení zákazníkům v oblasti SMB.

Které další zásadní události ovlivnily směřování vaší společnosti?

Kromě zmíněné produktové změny od BPCS k SAP, kterou jsme vnímali spíše jako minoritní, pro nás zásadní záležitost přišla z Německa pod pojmem Průmysl 4.0. U sousedů jde o termín Industrie 4.0, jinde ve světě o digitalizaci. Museli jsme se proto zamyslet, jak tento nový koncept změní naši strategii. Dále jsme začali pociťovat, že už je nám český trh trochu těsný, a přemýšleli jsme, jakým způsobem expandovat.

Aimtec byl od počátku firmou nikoliv akademickou, nýbrž zaměřenou na praktický přínos zákazníkům. Při řešení technologií pro digitalizaci podniku se nezaobíráme věcmi, jako je například zásobování skladů drony apod., ale zajímá nás, jak můžeme firmám pomoci prakticky.

V případě expanze do zahraničí jsme se zaměřili na Německo. Naší strategií je oslovovat středně velké zákazníky, tedy německý Mittelstand, ve zbytku světa známý pod zkratkou SMB. Těmto firmám nabízíme pomoc v oblasti digitalizace jejich podnikání. Přijali jsme proto koncept "Be digital. Faster.", který stojí na třech pilířích. První z nich označujeme jako Digital Factory, což představuje to, co vytváříme u našich zákazníků. Druhý rozvíjí expertní know-how, které získáváme zkušenostmi u zákazníků. Třetí pilíř − Digital Delivery − pak reprezentuje způsob naší dodávky směrem ke klientovi. Realizaci digitální transformace u zákazníka se snažíme provést co nejefektivněji, s využitím digitalizačních metod a těch modernějších technologií.

Jak byste popsal Digital Delivery?

Na naše zákazníky je vyvíjen stále větší tlak, aby byli schopni fungovat co nejflexibilněji, protože dnes už si můžete přes web nakonfigurovat i boty a s trochou nadsázky si je nechat vytisknout na 3D tiskárně. Tento tlak samozřejmě prorůstá i do automobilového průmyslu a dalších odvětví. Přicházejí nové technologie, nové trendy a všechno se musí měnit velmi rychle. Řekli jsme si proto, že i my musíme podstatně zkrátit dobu změn, průběh transformace softwarových nástrojů, ale na druhou stranu nezkrátit čas, kdy se zákazník učí nové programy používat.

Abych odpověděl na vaši otázku. Jde o zkrácení doby, po kterou se připravujeme na implementaci. Používáme k tomu prvky prototypování v cloudu, zefektivnění výuky apod.

Jaké další oblasti se významně podílejí na vašem obratu?

Spíše jde o skladbu všeho, o čem jsme se dosud bavili. Princip digitální dodávky, digitální továrny nebo digitalizace řešení u zákazníka prochází přes všechny naše oblasti.

Od pouhého nasazování ERP řešení, s čímž jsme začínali před nějakými 22 lety, jsme se celkově posunuli k vývoji vlastních produktových nadstaveb, které nám digitalizaci našich zákazníků efektivně umožňují. Vedle produktů SAP například nabízíme vlastní řešení DCI, které vyvíjíme od založení společnosti. Za 20 let ale prošlo velkou změnou, od warehouse managementu přes rozšíření do oblasti řízení výrobních procesů (MES), řízení kvality přes zapojení portálových řešení až například po nástroje pro řízení nájezdu kamionů do areálu výrobního závodu.

Věnujeme se také oblasti plánování a optimalizace výroby. Používáme japonský software Asprova, který na rozdíl od běžných ERP systémů umožňuje plánovat i omezené kapacity. Dnes je také trendem zapojování IoT zařízení přímo k systémům.

Dále máme v portfoliu řešení pro EDI, a to díky naší orientaci na automobilový průmysl, ve kterém dochází k propojování podniků a k integraci intrapodnikových řešení a systémů. EDI nabízíme i formou cloudové služby.

Od začátku dubna jsme rozšířili naši cloudovou nabídku, spustili jsme novou službu aimtec.cloud. Jednotlivé prvky, o kterých jsem doposud hovořil, nyní zákazníkům nabízíme formou služby, což je také dnešním trendem.

V případě "digitální" dodávky nám to velmi pomáhá. Když jsme dříve potřebovali u zákazníka implementovat systém DCI, znamenalo to, že se musel sehnat server, připravit prostředí, nakonfigurovat je atd. Dnes místo instalace serveru jen klikneme na přepínač na obrazovce a vytvoříme toto prostředí v cloudu a v tomto virtuálním prostředí můžeme ihned začít prototypovat a zkoušet systém.

Zmínil jste se o EDI, což byl před nějakými třiceti lety šlágr doby, dnes už se o Electronic Data Interchange prakticky nehovoří. Je tato podoba elektronické výměny dat stále pro firmy tak důležitá?

Řekl bych, že o EDI není příliš slyšet, protože prostě funguje, stalo se standardem. Záleží na tom, pro jaký druh průmyslu je EDI vhodné a kde se bez něj neobejdou, což je typicky automobilový průmysl, kde je vysoká míra kooperace a komunikace a složitý dodavatelský řetězec. Zde je EDI naprosto nezastupitelné.

Naopak například v retailu se EDI používá ve velmi jednoduché formě. Důležité je, aby výměna dokumentů probíhala v jednoznačné formě, relevantně a rychle.

Přistupují podniky ve zmíněných oblastech k rozvoji svého IT a jeho modernizaci stejně, případně podobně?

Zejména v automobilovém průmyslu je od začátku velký tlak na systémovou podporu výroby. Nám se v něm líbí právě proto, že jsou zde procesy přesně definované, a to jak v IT, tak v operativě. Implementovat tedy nějaké řešení v sektoru automotive je relativně jednodušší. Řada věcí se zde ale vyrábí na zakázku, a proto je naproti tomu zase složitá integrace dodávek.

Představte si, že máte v autě palubní desku a dveře obložené dřevem a vy musíte zabezpečit pro obojí stejný materiál, který se dostane jak k výrobci palubních desek, tak dveřních výplní. Všechny tyto dodávky je zapotřebí v systému integrovat.

Jaké technologie a řešení dnes tyto podniky nejčastěji poptávají? Které části modernizují?

Každý podnik začíná cítit potřebu někde jinde. Mnohdy potřeba v jedné oblasti vygeneruje potřebu v jiné. Stává se, že firma pociťuje problémy s plánováním výroby a chtěla by nasadit APS (Advanced Planning and Scheduling). Když ale začneme dělat analýzu, zjistíme, že nemá potřebná data ani z výroby, ani ze skladů. Je tedy třeba nejdříve sestavit vstupní data z těchto oblastí a teprve pak pokračovat. Někde se začíná se sklady, jinde s plánováním výroby, je to různé.

Mění se nějak role klasického ERP systému? Je stále jakýmsi "středobodem" podnikového IT?

Pokud sledujeme moderní trendy, nemůžeme si nevšimnout, jak o tom hovoří analytická společnost Gartner se svým bimodálním přístupem, který ostatně není ničím novým. Funkce jádra ERP systému se posouvá stále více do role základního sila firemních dat.

Dnešní doba je velmi rychlá, a pokud potřebujete nasadit nový proces, nemůžete to řešit klasickou cestou dodavatele složitého informačního systému, kde se změna ERP odehrává v horizontu půl roku až roku. Musíte reagovat během jednoho až dvou týdnů. Systémy se tak začínají obalovat flexibilnějšími řešeními, v nichž je možno tyto změny velmi rychle provést.

Co znamená bimodální přístup?

Zvlášť u větších korporací reaguje centrální IT na požadavky s velkým zpožděním. Bimodální přístup se snaží problematiku rozdělit na to, jak spravovat stávající systémy a jakým způsobem je rozvíjet, tedy jak systém udržovat a jak zabezpečit jeho rozvoj.

Jaká je praxe v ČR? Staví podniky svou infrastrukturu na jednom dodavateli, anebo pořídí ERP systém u jednoho a například systém pro řízení výroby zase u jiného dodavatele?

Aimtec je typickou ukázkou druhé varianty. Naši zákazníci mají svůj systém postavený z několika různých systémů, které většinou poskytují specializovaní dodavatelé, a je třeba zabezpečit integraci těchto systémů. Zabýváme se hlavně zvyšováním kvality a efektivity procesů ve výrobě a skladech, kde firmy už většinou nějaké ERP mají. Pokud mají SAP, jsme schopni jim řešení udělat přímo v něm. Pokud mají jiný ERP systém, připojujeme k němu naše řešení.

Jaké překážky podle vašich zkušeností nejčastěji brání podnikům v modernizaci?

Lidé. Aby mohlo dojít k modernizaci, je k tomu třeba mít inovativní lidi. Je to i předmětem řady konferencí, jak v Česku, tak v Německu i jinde. Vedle modernizace bych uvedl výraz digitální transformace a chybí nám lidé, kteří jsou schopni ji naplňovat.

Máte již praktické zkušenosti z nasazování IoT technologií?

Opět je zde otázka, co je vlastně IoT. Pokud si pod tím představíme senzor, který je připojen k internetu, pak už je to dnes běžná praxe. Masovější rozšíření těchto technologií přijde v nejbližší době. Připojit technologie k systému je hlavním úkolem dnešní digitální transformace. Pokud chceme vytvořit digitální dvojče výrobního systému, potřebujeme k tomu nasbírat maximální množství informací. Pro nás je už i toto běžná záležitost.

Jak přijímají české podniky služby a řešení v cloudu? Přijímají je, nebo existují oblasti, kde se jim stále brání?

Jsou oblasti, které jsou pro cloud už naprosto přirozené a není důvod dělat cokoliv jinak. Jde například o zmíněné EDI, které je jednoduché, standardizované, skoro krabicové řešení v oblasti spíše veřejného cloudu.

Vedle toho spouštíme více privátní cloud, kde je zapotřebí systémy hodně upravovat na míru zákazníkům. Firmy se už nechtějí o systémy starat, chtějí mít vše funkční a zabezpečené bez alokace vlastního IT. Toto po nás poptávali po celou dobu naší existence. Pokud je však systém v gesci zákazníka a vy máte zabezpečit, že se nezastaví, je to složité. Je proto přirozené, že se systém přesouvá směrem k jeho poskytovateli, který je schopen více či lépe zabezpečit dostupnost řešení a zákazník z něj využívá jen určité funkce.

Na druhou stranu se celá koncepce mění v tom, že dříve jste si koupil celý ERP systém a využíval jste z něj jen část, obdobně jako ve Wordu běžný člověk využívá jen deset procent všech funkcí. Pokud ERP systém přenesete do cloudu a rozdrobíte toto komplexní řešení na jednotlivé funkce, mikroslužby, můžete zákazníkovi poskytnout jen ty, které potřebuje, čímž se pro něj celé řešení výrazně zefektivňuje.

Kde máte vaše cloudová řešení umístěna?

Používáme Amazon Web Services (AWS).

Jaké další technologie se podle vás dále v rámci tzv. konceptu digitálního podniku v budoucnu prosadí?

Celý tento proces směřuje k tomu, že se vše bude řídit samo, automaticky se optimalizovat.

Když jsme dnes schopni vytvořit digitální obraz podniku a na konci jej optimálně automaticky řídit, určitě půjde o záležitost datových analýz. Zazněly zde výrazy digitalizace firem, Průmysl 4.0, internet věcí. Jsou to zdroje poskytující obrovská množství dat. Nejdříve se ale budeme muset naučit je zpracovávat, časem však povedou k samooptimalizačním algoritmům a umělé inteligenci.

Nebojíte se, že to může znamenat zánik středně velkých dodavatelů, jakým je vaše firma Aimtec?

Naopak, někdo přece musí přicházet s koncepcemi a trendy a nasazovat je u zákazníků. Je to věčná diskuse, jakou pozici mají hráči jako my, firmy jen o několika stech lidech, versus firmy o desítkách tisíc lidí po celém světě. Naše výhoda je ve flexibilitě a schopnosti obsluhy středně velkých firem. Tato pozice se nijak zásadně měnit nebude.

Rozhovor byl publikován v magazínu ICT revue.