Právník by měl být Leonardem da Vincim

Právnické fakulty nevychovávají mladé právníky k tomu, aby dokázali obstát v digitálním světě, myslí si María González-Espejo García. Bez znalosti moderních technologií a schopnosti s nimi pracovat jsou ale právníci ztracení. Gozález-Espejo García to chce změnit. Ve Španělsku proto založila Institut právních inovací, který má podporovat digitální transformaci právního trhu. Od loňska je také viceprezidentkou Evropské legaltech asociace.

Pocházíte ze Španělska. Jakému zájmu se tam těší nové právní technologie?

V posledních letech se tam o ně právníci začínají hodně zajímat. Příkladem může být poslední kongres španělské advokacie. Koná se jednou za dva roky a účastní se ho přes dva tisíce lidí. Ten letošní se celý zabýval inovativními technologiemi a novými přístupy k řízení lidí. Před dvěma lety se přitom technologií dotkl jen letmo, navíc velmi málo ve vztahu k právním tématům. Také profesní komory, kterých ve Španělsku působí přes osm desítek, deklarují, že technologie považují za téma.

Jsou v Evropě velké rozdíly v tom, jak advokátní kanceláře pracují s technologickými novinkami, potažmo jak moc je využívají v každodenní práci?

Kvalitní technologické nástroje vznikají hlavně v zemích, kde má informatika tradici. Skupina velmi schopných vývojářů, kteří pracují na inovacích nejen pro právní sektor, funguje například na Ukrajině. Naopak v Německu mají inovace velmi omezené pole působnosti. Je tam poměrně rigidní legislativa, která advokátům brání, aby vyvíjeli aktivitu v oblasti informatiky. Obecně ale platí, že nové technologie se v evropském právním sektoru chytají jen velmi pomalu. Právníkům totiž chybí impulz, který by je ke změnám přiměl. Mají dostatečné příjmy, a tak nemají potřebu něco měnit.

Počet start­-upů, které vyvíjejí aplikace a programy pro právníky, přesto v posledních dvou třech letech výrazně roste. Čím to je?

Počet legaltech start­-upů sice roste, ale znám jen velmi málo těch opravdu úspěšných. Ve Spojených státech je to RocketLawyer, ve Španělsku Reclamador. Banky a další investoři do nich vložili peníze a oni díky tomu dokázali rozjet výdělečné projekty. Jenže takových úspěšných právních projektů je na celém světě maximálně stovka.

Co rozvoj legaltechu nejvíce brzdí? Je to jen nezájem právníků?

Velkým problémem trhu s právními technologiemi je to, že každý nástroj, každá aplikace se musí kvůli rozdílům v zákonech specializovat na určitou zemi, jurisdikci. Právní aplikace jsou složité, jejich vývoj je drahý, a aby se zaplatily, potřebují velký trh. To ale v Evropě chybí. Ani v Evropské unii nejsou až na výjimky v oblastech, které upravuje unijní nařízení, právní akty stejné. Problémem je také rozdílný jazyk a kultura. Německý trh má jiné potřeby než španělský nebo francouzský. To vývoj nových technologií komplikuje.

Když už se některá advokátní kancelář rozhodne pustit do inovací, čím by měla začít?

Advokacie je znalostní služba. V centru pozornosti by tedy měli stát lidé. Když právní kancelář začíná s inovativním projektem, měla by si nejprve položit otázku, zda na to má skutečně vyškolené a motivované lidi. Otázka by měla znít: Máme lidi, kteří chtějí inovovat? Pokud se ukáže, že ne, kancelář by se do inovací vůbec neměla pouštět, protože by byly předem odsouzené k neúspěchu. To je velký problém. Řada advokátních kanceláří sice už nakoupila moderní technologie, ale pak je uložila do skříně a nikdo je nepoužíval.

Jak takové odmítavé klima ve firmě zlomit? Je to vůbec možné?

Potřebujete silné lídry, kteří budou motivovat lidi kolem, aby pracovali na novinkách, aby jim říkali, kdy tomu budou věnovat čas a kdy se mohou věnovat něčemu jinému. Inovativní projekty se běžně v advokátních kancelářích rozjíždí paralelně ke každodenní práci právníků. Vyžaduje to dostatečnou sílu a motivaci, aby advokáti dokázali odložit práci pro klienta a najít kapacitu na to, aby se seznámili s technologickými novinkami a novými přístupy. Potřebujete také schopnost porozumět si s vývojáři, jejichž svět má velmi odlišná pravidla od těch našich právních.

Dokážou se právníci změnit? Jak podle vás bude vypadat právní sektor za deset či patnáct let?

Bude velmi odlišný od toho, jak ho známe dnes. Pravděpodobně bude advokátů méně. Jejich profese bude úzce specializovaná. Budou advokáti zabývající se například čistě jen právem duševního vlastnictví nebo zdravotním právem či něčím jiným. Přibudou také nové specializace − technologické, jako je například blockchain, na druhé straně budou advokáti zaměření na práva migrantů. Advokát se bude více věnovat prevenci rizik, bude spíš poradce než řešitel sporů. Spíš než u soudů se budou spory mnohem více řešit mediací. Advokát bude muset být také technologem, který rozumí softwaru a aplikacím a má z nich užitek.

Jak by se měli mladí právníci připravit na tuto změnu?

Měli by více studovat IT a více se specializovat. Budou muset být humanisti ve stylu Leonarda da Vinciho. A budou si muset vytvořit mnohem silnější vizi fungování světa. To nebude výzva jen pro právníky, ale i lékaře a další profese.

Bude se tedy muset změnit i podoba vysokoškolského vzdělání?

Univerzity mají před sebou velkou výzvu. Jedna novinka, která se už teď začíná objevovat a která se mi velmi líbí, je, že vzdělání probíhá formou konzultací. To by se mělo ještě dál posílit a využít. Škola by měla motivovat lidi k tomu, aby se sami rozhodovali a neměli všechno předem nalinkované. To teď mladým lidem často chybí, nedokážou se rozhodnout, co by chtěli dělat. Profesoři práva by si také měli ujasnit, jak upravit své předměty v reakci na vývoj technologií. Jde o to, aby se studenti mohli s technologickými novinkami podrobně seznámit.

Vystudovala jste právo, teď ale pracujete také pro Evropskou legaltech asociaci. Co ta práce obnáší?

Evropská legaltech asociace vznikla před třemi lety. Sdružuje právní firmy, poskytovatele technologických řešení pro právníky a start­-upy z více než třiceti zemí. Je to komunita profesionálů zajímajících se o inovace a technologie, které mají dopad na právní profese včetně justice. Asociace má přes tři sta členů. Jejím cílem je podpora rozvoje aplikací a softwaru určeného pro právníky. Pořádáme konference zaměřené na legaltech. Ta největší se bude konat letos v listopadu v Madridu. Minimálně jednou za měsíc pořádáme internetový seminář na vybrané téma z oboru. V každé zemi máme ambasadora, který tam má propagovat právní technologie.

Od října jste v asociaci viceprezidentkou. Jste s jejím dosavadním fungováním spokojená, nebo v její práci chystáte z titulu své pozice nějaké změny?

Změny jsou už v plném proudu. Místo jednotlivých ambasadorů chceme mít v každé zemi tým lidí. Legaltech je velmi široký pojem, zahrnuje velké množství různých technologií. My bychom chtěli mít v každé zemi skupinu expertů, z nichž každý by se specializoval na jednu technologii. Byl by tam třeba odborník na blockchain, další na umělou inteligenci a tak dále. S těmi pak budeme spolupracovat na projektech týkajících se jejich technologií. Takový tým, kterému říkáme Chapter, se nám už podařilo vytvořit ve Španělsku. Od května následovalo Portugalsko.

Jeden odborník v každé zemi na každou technologii − to je poměrně hodně lidí. Kolik by jich mělo v každé zemi být?

Ano, je to ambiciózní plán. U nás ve Španělsku máme 14 lidí. V malých zemích, jako je Česko, by to ale mohlo být méně.

Proč zrovna 14 odborníků?

Identifikovali jsme 14 velmi důležitých témat, v rámci nichž se řeší speciální problémy a výzvy. Jde například o umělou inteligenci, fintech, tedy technologie pro oblast financí, insuretech, který je pro pojišťovnictví, nebo proptech, kde jde o inovace v oblasti trhu s nemovitostmi. Ve skupině je také jeden člen zaměřený na podnikové právníky, jsou tam další lidé, kteří se specializují třeba na Legal Design Thinking, což je velmi užitečná metodologie.

Co si máme pod Legal Design Thinking konkrétně představit?

Je to metodologie, která vznikla v 50. letech ve Spojených státech nejprve pro oblast průmyslu. Později se rozšířila do sektoru služeb. A proč se mi líbí? Právníci musí být multidisciplinární. Pracují s profesionály z různých oborů, z nichž každý mluví jiným, pro svou profesi specifickým jazykem. Metodologie Legal Design Thinking je vede k tomu, aby se sešli u jednoho stolu nad cvičeními, která povzbuzují spolupráci, týmovou práci, kreativitu, vizualizaci. Je to velmi užitečné pro vývoj nových služeb, nové formy práce a zlepšení komunikace.

Jaké výhody má tato metodologie právě pro právníky?

Může pomoci v různých typech projektů. Například když potřebujete s vývojáři navrhnout nový software. Sednete si k jednomu stolu a každá strana si k tomu řekne svoje. Poslouchá, co říká druhá strana, a převede si to do svého jazyka. Tím se snižuje nebezpečí vzniku nedorozumění.

Dal by se uvést nějaký konkrétní příklad?

Je jich mnoho po celém světě. Například v New Yorku se používá Legal Design Thinking pro navrhování materiálů určených pro mladistvé delikventy. Ty pomáhají těmto dětem pochopit následky jejich chování. Taktéž v New Yorku se tímto způsobem prezentují i bezdomovcům jejich práva. Další příklad pochází z Jihoafrické republiky. Právník Robert de Rooy tam vytvořil smlouvu v podobě komiksu. Obrázky pomáhají pochopit lidem, kteří neumí dobře anglicky nebo se neorientují ve složitém právním jazyce, čeho se smlouva týká. Robert de Rooy takové komiksy už vytvořil dva. Jeden je určený sběračům ovoce, druhý vysvětluje místním ženám jejich práva související s mateřstvím.

Rozhovor byl publikovám v měsíčníku Právní rádce.