Může být jaro, anebo dokonce i léto. Vysokohorské ledovcové areály lákají často i celoročním lyžováním. Podívejte se na výběr několika z těch rakouských. Třeba na Hintertuxu je aktuálně až 275 centimetrů prachového sněhu.
Stubai
Jen 45 minut autem od Innsbrucku najdete největší ledovcovou oblast Rakouska – Stubaiský ledovec. V jedné z nejvíce oceňovaných rodinných oblastí v Alpách se lyžuje od října do června a kromě dětí si zde užijí i freestyleři nebo milovníci volných terénů.
Stubaiské údolí splňuje většinu podmínek pro správnou zimní dovolenou. Je pohodlně dostupné, z Prahy jste tu autem za nějakých šest hodin a jedete téměř stále po dálnici. Zdejší areály mají dobře upravené sjezdovky (ostatně jako v celém Rakousku) všech obtížností. Děti tady mají dohled odpovídající jejich věku a je zde taky co dělat, když už vás lyžování nebaví. Můžete tu sáňkovat, běžkovat, bruslit, zlézat zamrzlé vodopády nebo nově navštívit 150 metrů dlouhou ledovcovou jeskyni. A hlavně: nemusíte se bát, že nebude sníh.
Stubaiský ledovcový areál (Stubaier Gletscher) se rozprostírá na ploše pěti ledovců a je dobře propojen lanovkami okolo vrcholu Schaufelspitze (3333 m n. m.), přičemž mimo sjezdovky se otevírá překvapivě velkorysý volný terén. Zdejší vysokohorská kulisa je úchvatná – jste na střeše Tyrolska s dalekým výhledem, který nejlépe vynikne z vyhlídkové plošiny Top of Tyrol (3201 m) uprostřed celého komplexu.
V horní části ledovce, až ke stanici lanovek Gamsgarten (2620 m), najdete spíš široké „dálnice“, ale v pestrém terénu a s proměnlivým sklonem, nejčastěji však modré, tedy nejmírnější. Když pokračujete níže, až k mezistanici Fernau (2300 m), připravte se na užší a náročnější sjezdovky, hlavně červené. Špičkový je zdejší snowpark u vleku Gaisskarferner se třemi úrovněmi skoků, kde kdysi trénoval slavný americký snowboardista Shaun White.
Stubai bývá každoročně vysoko hodnocen v anketách a přehledech mezi rodinnými středisky v celých Alpách. Zásluhu na tom má skipas pro děti do 10 let zdarma (v doprovodu platícího rodiče), ale hlavně „dětská“ infrastruktura a služby, zahrnující mimo jiné hlídání dětí ve školce na sjezdovce už od tří měsíců nebo jejich vyzvedávání v hotelu a doprava do lyžařské školy. V údolí je i malý rodinný akvapark. Zvlášť na ledovci jsou přehledné lehké terény, cvičné louky mají perfektně vybavené výukové parky, plné pojízdných koberců, kolotočů a slalomů, a děti se mohou těšit i na milé maskoty v podobě „oblud“.
Oblast má také méně „rodinné“ vlastnosti – neobejdete se zcela bez dojíždění do areálů, a dokonce skibusem z parkoviště k lanovkám, vyhnout se nelze ani pochodům ve stanicích lanovek a na ledovci samozřejmě hrozí horší počasí.
Hintertux
Tux je „českým“ králem mezi ledovci – snadno a rychle dostupný, s kvalitními terény a velkým výběrem ubytování všeho druhu v Zillertalu. Pole věčného sněhu pokrývá severní svahy vrcholu s mrazivým jménem Gefrorene Wand (3286 m) a sousedícího Olpereru (3476 m). Z nich ledovcový jazyk slézá v poctivém „červeném“ sklonu, na jiných ledovcích spíš ojedinělém, po šest set výškových metrů. Za komfort ledovcové šíře a sportovní sklon se platí cena v podobě masovější atmosféry. Rušné je obvykle sjíždění po hlavní „třídě“, vzniklé soutokem slalomových tratí na Gefrorene Wand, vysokokapacitní jsou páteřní kabinkové lanovky z údolí a navazující funitelové kabinky, obří je i restaurace Fernerhaus na patě ledovce.
Dopravní osou ledovce jsou tři úseky kapacitních kabinkových lanovek – z rozsáhlého parkoviště v Hintertuxu, uzpůsobeného na (v první řadě podzimní) víkendové nápory, stoupají paralelně dvě gondoly na Sommerbergalm (2100 m), odkud pokračuje výkonný funitel neboli prostorná kabina pro 24 osob tažená dvojitým lanem s širokým rozpětím, odolávající tak i větru nad 100 km/h. Ten není na otevřených pláních ledovce výjimkou.
Z přestupní stanice Fernerhaus (2660 m) lze dalším objemným funitelem nebo dvousedačkou dosáhnout širých svahů pod Gefrorene Wand, které stojí za sportovní pověstí Tuxu. Velmi svižný je i svah k Fernerhausu, odkud lze i na jaře po lehce klikaté červené trati sjet až pod Sommerbergalm. O něco klidněji bývá na protilehlých modrých a červených sjezdovkách pod špičatým vrcholem Olperer, obsloužených klasickými kotvami. I zde by se daly sjezdovky směle prohlásit za dálnice uspokojující v první řadě rychlejší jezdce.
Z přestupní stanice Sommerbergalm je k dispozici ještě expresní čtyřsedačka a dva vleky s modrými sjezdovkami pod Tuxer Jochem (2460 m). Zajímavější je však možnost sjet odtud až do údolí (1500 m) po zasněžované 5km trati Schwarze Pfanne, podél níž je dost příležitostí k bezpečným odskokům do volného terénu. Ledovec přetéká ve vrcholových partiích také na jižní stranu hřebene, kde najdeme trojsedačku a červenou sjezdovku Schlegeis.
Hlavní občerstvovací základnou je velký Fernerhaus s restaurací, vyhrazenou místností pro baťůžkáře s vlastním obědem, půjčovnou, servisem, úschovnou, dětským koutkem i venkovní terasou. Útulnější je malá chata Gletscherhütte nad sedačkou Schlegeis, odkud je navíc lepší výhled na celé Zillertalské Alpy.
Kaprun
Kromě velmi snadné dostupnosti je ledovec pod Kitzsteinhornem přece jen parádní carvingovou tělocvičnou na širokánských a z valné části mírných pláních. Z vrcholu ale nabízí i velmi působivý pohled na jezero Zell am See i na hřeben Vysokých Taur.
Rakouské ledovce
Ke Kitzsteinhornu vede velmi nezáludná příjezdová cesta – dálnice a poté v podstatě rovina s městečkem Zell am See, z níž kousek nad Kaprunem vyráží vzhůru dvě kapacitní kabinkové lanovky. Navazující kabinka a sedačka Langwied přijíždějí na Alpincenter (2452 m), křižovatku všech sjezdovek a živé centrum oblasti s restauracemi i sportovními obchody. Celé hejno vleků a nových expresních sedaček zpřístupňuje poměrně přehledný svah s ledovcem v horní partii. Z Alpincentra vyjíždí také visutá kabinová lanovka s nejvyšší podpěrou na světě (113 m, viditelnou i z úctyhodné dálky) na vyhlídku do 3000 m n. m., odkud se lze krátkou zubačkou vrátit přímo na ledovcovou planinu.
Sölden
Horská silnice z tyrolského střediska Sölden zpřístupňuje lyžařský areál ledovcových dvojčat Rettenbach a Tiefenbach, která z obou stran obklopují hřeben Schwarze Schneid (3370 m). Zázemí populárního Söldenu s vlastním rozsáhlým areálem a fakt, že na ryze sportovním Rettenbachu se tradičně v říjnu otevírá Světový pohár, zabezpečují ledovcům hojnou lyžařskou klientelu.
Na zadním Tiefenbachu, propojeném s Rettenbachem lyžařským i silničním tunelem, vládnou klidnější a slunečnější tratě. Dominuje ústřední ranvej modré sjezdovky, již doplňují variantní sjezdy podobné náročnosti. O pohodlí lyžařů pečuje moderní osmikabinka, jež je hlavní dopravní tepnou „zadního“ ledovce.
Ani na slalomovém Rettenbachu se nemusíte příliš trápit na vlecích: moderní osmimístná kabinka obsáhne bezmála všechny tratě na ledovci. Z Tiefenbachu na Rettenbach je možné přejet sedačkou Seiterkar – její sjezdovka je mimo území věčného sněhu, ale to se může dotknout spíš pod ní se vinoucí červené sjezdovky. V zimním období je příjezdová silnice k ledovci uzavřena a spojení s údolím zajišťují expresní lanovky zimního lyžařského areálu Sölden-Giggijoch.
Kaunertal
Poměrně dlouhé údolí Kaunertal pro vás bude jezdeckým zážitkem ještě předtím, než se ocitnete na sněhu. Zprvu jen vlažně se klikatící mýtnou silnicí (v ceně skipasu) je třeba vystoupat nekonečnými 29 serpentinami na 26 kilometrech až do výšky 2750 metrů nad mořem k hraně ledovce. V zimě pak stačí dojet o pár serpentin níže ke spodní stanici jedné z expresních přibližovacích čtyřsedaček – do 2100 nebo 2450 metrů. Hlavním zázemím je restaurace s terasou na centrálním parkovišti pod ledovcem a ani v údolí nenajdete příliš zábavních lákadel jako třeba v nedalekém Söldenu. Ušetřeni ale zato budete i jejich ruchu, což je právě důvod, proč sem mnozí míří.
Stěžejním sjezdařským tahem jsou souběžné vleky Weissee, zpřístupňující slalomový svah ve svých horních partiích. Ze sedla Falginjoch, kam si lze vyšlápnout pětiminutovou procházkou od vleků, potěší daleký rozhled do Itálie na masiv Ortleru i do Švýcarska na masiv Berniny – samotné sedlo je rakousko-italskou hranicí. Carvingový rozlet, omezený jen kratší délkou tratí, otevírají kotvy Nörderjoch nalevo od páteřních vleků. Nejpestřeji tvarovaným terénem ve vějíři možností kaunertalského ledovce disponuje vlek Karlesspitz, který lyžaře vyveze na atraktivní červené sjezdy plné terénních vln a zlomů. Podél sedačkových lanovek pod ledovcem se táhnou další, už ne tak široké červené sjezdovky. Mimo hranice areálu klesají ze sedla Nörderjoch a vrcholu Karlesspitz výpravnější off-piste sjezdy.
Novinkou letošní sezony je pak nová lanovka Weissseejochbahn, stoupající do výšky 3044 metrů nad mořem na vrchol Weissseejoch. Zpřístupnila terény s novými sjezdovkami pod sedlem Weissseejoch (3044 m) – jedná se o kotlinu, kterou už částečně prochází černá „tunelová“ sjezdovka Wiesejaggl. Horní stanice moderní 10místné kabinky je situována přímo na rakousko-italské hranici, odkud je rozhled na tří- a čtyřtisícovky v širokém okolí.
Pitztal
Kratší, zato nejvyšší rakouský ledovec si u českých lyžařů získal značné sympatie jako jeden z prvních. Pitztalské terény jsou pestré, ledovec kompaktní až útulný, čímž se výrazně liší od ledovců Hintertux nebo Stubai. Na údolním parkovišti není po lyžařských terénech ani památky – s ledovcem je totiž spojeno podzemní lanovkou Pitzexpress, a to jednou z nejrychlejších na světě. Pouhých 8 minut trvá cesta do výšky 2840 m na hranu ledovce, odkud po skalnatém hřebeni pokračuje nevšední vyhlídková kabinková lanovka Pitz-Panoramabahn na nejvyšší bod – Brunnenkogel (3440 m).
Od jednoduché horní stanice kabinky spadá spleť krásných červených sjezdovek, kterou na podzim hojně využívají reprezentační týmy k tréninku. Hlavní masa lyžařů proudí právě tudy a také po mírnějších tratích u postranního vleku Brunnenkogel. Sjezdovky z této části ledovce si lze protáhnout mírným žlábkem s modrou sjezdovkou až k šestisedačce Gletschersee, odkud by v budoucnu měla vést návratová trať do údolí, a odlehčit tak při návratech přetížené podzemce. Od spodní stanice šestisedačky startuje osmimístná kabinka Mittelberg, podél níž vede prostorná carvingová sjezdovka červené náročnosti s pěkným, sportovním „schodem“ v její střední části a celkovým převýšením solidních 600 metrů. Bez ohledu na skromnější rozlohu je Pitztal kvalitní alternativou všech zvučných ledovců.
Článek je součástí projektu Zimní Rakousko.
Rakouské ledovce
