Při snaze o ochranu úspor před inflací, která v letošním červnu vystoupala už na 17,2 procenta, rozhodně nelze vynechat investice. Jedním z opomíjených nástrojů jsou investiční certifikáty, které oproti dluhopisům či podílovým fondům nabízejí vyšší výnos. Jde o zvláštní typ dlužních úpisů vydávaných emitenty a jejich cena se vyvíjí podle hodnoty podkladových aktiv, například akcií, komodit či měnových párů. K riziku pohybu podkladového aktiva je tedy třeba připočíst i rizika spojená s emitentem. Kvůli náročnosti na vyhodnocení rizika se investiční certifikáty hodí spíše pro zkušenější investory.

„Investiční certifikáty mají atraktivní potenciál výnosu s odpovídajícím tržním rizikem, ale právě kvůli své vyšší rizikovosti by měly být pouze doplňkem investičního portfolia,“ tvrdí Jaroslav Kropáček, specialista na finanční trhy v České spořitelně.

S tím souhlasí i další oslovení odborníci, podle nichž by investor měl mít v prostředí vysoké inflace, či dokonce stagflace (kombinace stagnace ekonomiky s vysokou inflací) vždy portfolio rozložené do více instrumentů. V synergii s dalšími investičními nástroji tak mohou investiční certifikáty sehrávat pozitivní roli v rámci celého portfolia. 

„Konzervativní a především nezkušení investoři by měli své první kroky směřovat přes standardizovanější produkty, jako jsou například podílové fondy. Zvlášť v dnešní době konzervativní fondy nabízí již poměrně zajímavé zhodnocení při podstoupení velice malého rizika,“ podotýká Richard Bechnik, hlavní analytik společnosti Fincentrum & Swiss Life Select.

Rozmanitá nabídka příležitostí

Pokud se rozhodnete do certifikátů investovat, je třeba si o nich zjistit co nejvíce informací. V první řadě si musí investor uvědomit, co to vůbec je investiční certifikát. Jejich hlavním rysem je možnost investovat do podkladových aktiv, jimiž mohou být akcie, komodity, podílové fondy, měnové páry, akciové indexy a další investiční nástroje.

„I s malým částkami v řádech jednotek tisíc korun může klient investovat do akciových indexů, jednotlivých akcií nebo třeba komodit či měnových párů. Profitovat lze na růstu těchto podkladových aktiv, ale samozřejmě také na jejich poklesu,“ popisuje Kropáček.

Na začátku je potřeba rozlišit, jaký typ investičního certifikátu si plánujete do portfolia pořídit. Mezi základní typy investičních certifikátů řadíme indexové, participační a garantované, bonusové a express certifikáty. Každý typ certifikátu v sobě skrývá určité výhody a nevýhody. Vzhledem k tomu, že patří mezi rizikové investiční nástroje, měl by investor vždy dobře porozumět jejich konstrukci a mechanismu.

„Zjednodušeně řečeno jde o dluhopisy s nulovým kuponem (investoři jej nakupují za nižší cenu, než je jeho jmenovitá hodnota, a výnos jim není vyplácen průběžně, ale až při splatnosti dluhopisu – pozn. red.) s určitým typem opce na podkladové aktivum. A jako u každého jiného dluhopisu je potřeba nejprve posuzovat kredibilitu emitenta dluhopisu. Nositelem kreditního rizika při pořízení dluhopisu v podobě investičního certifikátu je v tomto případě klient. Většinou ale investiční certifikáty vydávají renomované banky nebo investiční společnosti,“ vysvětluje Michal Král, relationship manager společnosti Conseq Investment Management.

Vyšší riziko

Úskalí u investičních certifikátů představuje vyšší rizikovost. Tato cena vyššího rizika ale samozřejmě může zajistit velmi atraktivní výnos.

V čem se tedy skrývají rizikové hrozby? Ta první spočívá v kredibilitě vydavatele certifikátu, kdo je emitentem a případně i ručitelem emise certifikátu. Další riziko pak souvisí s vývojem trhu, respektive jaký konkrétní typ podkladového aktiva je součástí certifikátu.

„Na dvou příkladech můžeme demonstrovat zřetelné rozdíly. Zatímco u jednoho typu se vám na konci životnosti produktu bude odvíjet výkonnost od nejhorší podkladové akcie ve sledovaném koši podkladových aktiv, v jiném případě vás certifikát bude chránit před ztrátou se zachováním značného potenciálu zhodnocení. V prvním případě můžete přijít o značnou část vloženého kapitálu, v druhém zase naopak může jít o zajímavou defenzivní alternativu vstupu na finanční trhy, které jsou v současnosti rozbouřené,“ dává konkrétní příklady rizika Bechnik.

Odborníci se pak shodli na tom, že určité nebezpečí pro investora může představovat i výše poplatků, které mohou skrývat podkladová aktiva, například akciový index. Nepříjemné překvapení může také představovat zpoplatnění v případě, že se investor rozhodne předčasně vystoupit.

Další riziko u některých druhů certifikátů představuje ochranná bariéra. „Na trhu se můžeme setkat s certifikáty, které sázejí například i na jednu akcii či na menší množinu akcií. I při nevhodném výběru akcií stačí, aby se jedné akcii výrazně nedařilo a může dojít k porušení ochranné bariéry. Ta zaručuje možnost ochrany investované částky až do okamžiku, kdy hodnota jednoho nebo více podkladových aktiv poklesne pod nebo na určitou úroveň. Nutno dodat, že toto pravidlo platí pro bonusové a express certifikáty,“ popisuje další riziko Král.

Investiční certifikáty tedy nejsou vhodné pro každého investora, ale spíše pro takové, kteří vědí, co si kupují, rozumějí mechanismům certifikátů a pro dosažení poměrně atraktivního zhodnocení jsou ochotni podstoupit tomu odpovídající tržní rizika. A pokud už někdo uvažuje o investici do investičních certifikátů, doporučují odborníci poradit se se svým bankéřem či investičním specialistou, zda je pro něj takový typ investice skutečně vhodný.

Článek vznikl ve spolupráci s Českou spořitelnou