Čtete i vysvětlení, nebo se rozhodujete jen podle bodů, které jsou na kartičkách?“ ptá se Petra Radostová, manažerka z technologické společnosti Anect. V jejích pražských kancelářích sedíme u stolu a bavíme se o tom, jak školit zaměstnance firem ohledně kyberbezpečnosti. Spolu s námi je na místě ještě její kolega, security architect Petr Mojžíš. Oba dva jsou součástí týmu, který stojí za nápadem, jak tradičně nudné téma pojmout jinak, zábavněji. A to skrze počítačovou hru s názvem Clashing. Tu během hovoru hrajeme a Mojžíš je mým soupeřem. Úkol zní na první pohled snadně. Dobrou obranou nasbírat ve hře více bodů, než získá on.

Na člověka, který zažil nudná hodinová školení o bezpečnosti práce nebo jejich o něco kratší, ale stejně nezáživnou online formu, působí Clashing trochu jako zjevení. Místo zdlouhavého výkladu a následného testu prověřujícího získané znalosti, hraju karetní hru, ať už proti počítači nebo svému kolegovi. Hlavním úkolem je vybrat správné kartičky, abych odrazil útočníka.

Každá karta má dva základní atributy, na které narážela svojí úvodní otázkou Radostová, která má v Anectu Clashing na starosti. Prvním z nich je vysvětlení, které má člověka vzdělat, vysvětlit mu rizika, jimž se má bránit, a možnosti ochrany. Druhou stěžejní vlastností karty jsou také zmíněné body, které slouží pro hru samotnou.

Principem je ubránit před útočníkem alespoň tři hrací pole ze čtyř, tedy mít na nich více bodů než protihráč. Vybrat si lze z několika scénářů. Od práce v kanceláři přes bezpečnost na home officu až po rizika, která představují sociální sítě. Právě prostředí sociálních sítí jsme si zvolili i my. Zatímco Mojžíš se jako útočník snaží „nabourat“ mé účty, já se v roli zaměstnance mám za úkol ubránit.

„Lidé se základní principy kybernetické bezpečnosti naučí bez biflování. Je to vhodné i pro dlouhodobé vzdělávání. Lidé se učí tím, že neustále hledají správné páry karet, aby vyhráli,“ popisuje Mojžíš a vynáší svoji první kartu. Pokud ji dovedu spárovat s jednou ze svých, odrazím tím jeho útok a jeho body se smažou, což vám ve hře dává zásadní výhodu. Ne vždy se tak vyplácí rozhodovat se jen podle bodů, kterými je daná karta ohodnocená. „Postavili jsme to na principu moderních deskovek. Budování emocí,“ dodává a potměšile se usmívá mému tápání, jak na jeho výnos ideálně zareagovat. „Člověk u toho musí hodně přemýšlet, co?“

Anect poskytl HN možnost hrát Clashing už před setkáním. Když jsem hru zapínal poprvé, převládala u mě skepse, že půjde jen o další školení nepříliš dobře přestrojené do rádoby líbivého hávu. Jen další nuda, kterou se rychle proklikáte a půjdete dělat něco jiného. Nakonec jsem hraním Clashingu první den strávil více než hodinu. A kdyby nebylo dalších pracovních povinností, zřejmě by to bylo podstatně déle.

Jednoduchý systém způsobuje, že hra rychle plyne a netrvá příliš dlouho. Funguje to podobně jako u dobrých seriálů s 20minutovými díly. Po skončení jednoho máte chuť si okamžitě pustit nový. Však vám to zabere jen chvíli. Nakonec ale zjistíte, že času uběhlo víc, než jste původně plánovali.

Pro firmy je zároveň výhodné, že díky hře nemusí zaměstnancům jednou ročně posílat soubor s tím, co se mají naučit, případně je školit v zasedačkách. Místo toho mohou několikrát do roka uspořádat firemní turnaj v Clashingu a školení skrze hru tak dávkovat postupně.

Vývojáři z Anectu popisují, že vytvoření zábavné hry, která by lidi zaujala, bylo jedním z hlavních cílů už od počátku. „Nejdřív jsme řešili, aby to lidi bavilo, a až pak řešili zbytek. Najali jsme herní designéry, strávili jsme půl roku s klasickými kartičkami. Hru jsme na papíře otestovali i skrze velkou akci pro zaměstnance České spořitelny. Tento přístup se nám dost vyplatil,“ vzpomíná Mojžíš.

Vzhledem k množství času, který Mojžíš s vývojem hry strávil, zná dokonale její zákonitosti a principy. Výsledek souboje s ním tedy nepřekvapí. Prohrávám první hru jako zaměstnanec a stejně skončím i v té druhé, kde si role otočíme a jsem pro změnu útočníkem.

Vývoj Clashingu směřuje také k rozšiřování bezpečnostních témat. „Zaměstnanci by se do Clashingu měli vracet nejen kvůli chuti si zahrát, ale především se dozvědět, na jaké nové útoky se mají připravit." doplňuje Radostová.  

Clashing nyní slouží pouze firmám. To by se ale do budoucna mohlo změnit. V Anectu plánují, že osloví širší publikum. „Chtěli bychom vyrobit Clashing pro děti. Začali jsme spolupracovat s Linkou bezpečí na projektu, který by měl být určený dětem ze základních škol. Chceme je vzdělávat i ve věcech, které se netýkají peněz, například kyberšikaně a podobných problémech,“ konstatuje Mojžíš. „Clashing pro děti bude součástí i toho obsahu pro dospělé. Ukážeme dospělým, jakým nástrahám děti mohou čelit,“ doplňuje Radostová.