Většina dětí ukrajinských uprchlíků už navštěvuje české školy. Přicházet začaly loni koncem zimy, kdy jejich zemi napadlo Rusko. V zapojování do vzdělávání může jít Česko příkladem, přesto děti trápí slabá znalost češtiny, kvůli které je spolužáci mezi sebe neberou. Základní škola Kamenná stezka v Kutné Hoře se musela vypořádat s tím, že má pětinu žáků právě z Ukrajiny. A nejen z ní.
Sedí v malých skupinkách a opakují vyjmenovaná slova. Doplnit mají měkké nebo tvrdé i do cvičení začínajícího větou: „Kdo si v_m_slel tyto nesm_sl_?“ Jednu ze skupin deváťáků na základní škole Kamenná stezka v Kutné Hoře tvoří ukrajinské dívky. Na rozdíl od českých dětí, které mají hotovo rychle, jim pomáhá zástupkyně ředitelky a učitelka češtiny Libuše Štická. K dispozici je i tablet, kam se dívky můžou podívat pro nápovědu.
„Čeština se mi daří dobře, je podobná do ukrajinštiny. Ale vyjmenovaná slova, to je těžký,“ říká kostrbatě čtrnáctiletá Táňa. V Česku je rok a půl a pochází ze Zakarpatské oblasti, tedy území, které za první republiky patřilo Československu pod názvem Podkarpatská Rus.
Učitelka ji ale chválí, stejně jako další ukrajinské žákyně. „Děvčata se loni velmi rychle naučila psát latinkou. Pak jsme začaly číst jednoduché texty a hledaly slova, kterým nerozumí. Přešly jsme na tvrdé a měkké souhlásky, následovala vyjmenovaná slova a vzory podstatných jmen. Teď to všechno opakujeme,“ shrnuje Štická.
Spolu ve škole i na hřišti
S množstvím ukrajinských dětí, které v Česku dochází na základní školy, je ministerstvo školství spokojené. „Za dobrý výsledek považujeme i to, že přibližně polovina nejen chodí do školy s českými spolužáky, ale účastní se také odpoledních volnočasových aktivit. Jsme si vědomi, že začleňování je třeba nadále podporovat,“ uvedla mluvčí Tereza Fojtová.
Po doplňovačce Ukrajinkám dává další cvičení. Opíšou několik českých vět a před spolužáky je nahlas přečtou. České děti zhodnotí, jestli je vyslovily správně.
Štická v kutnohorské škole učí přes 30 let. Momentálně sem chodí 238 dětí, z toho 44 jsou uprchlíci z Ukrajiny a dalších 16 má jiný mateřský jazyk než český. Na vícejazyčné děti tu byli zvyklí už dříve - ve městě žije mongolská komunita, další děti pocházejí z Vietnamu. Více než čtyřicítka nově příchozích cizinců byl ale oříšek.
Inkluze problém se segregací ve vyloučených lokalitách nevyřešila, romské školy existují dál
Česko jde příkladem, učení jazyka je ale problém
Výzkum společnosti PAQ Research z června odhalil, že na české základní školy chodí už 94 procent ukrajinských dětí, které do země přišly. Problémy ale mají právě s češtinou. Čtyřicet procent ve věku šesti až 14 let dá dohromady nanejvýš pár vět. Autoři studie upozorňují, že problémem je nedostatek češtinářů se zaměřením na cizince.
Ve srovnání s okolními zeměmi může jít ale Česko příkladem. V Polsku do místních škol není zapsána více než polovina uprchlických dětí, na Slovensku ke konci loňského roku do škol chodilo deset tisíc dětí, jejich celkový počet přitom úřady odhadovaly na 60 až 80 tisíc.
„Nemáme data o počtech lektorů češtiny, ale víme, že problém je to velký. Kvůli jejich nedostatku ministerstvo nenařizuje takovou výuku jako povinnou. To je hlavní bariéra,“ přibližuje analytička PAQ Research Martina Kavanová.
Jenže na kutnohorské škole takovou lektorku mají - především díky dlouholetým zkušenostem s cizojazyčnými dětmi. Sehnat další se ale nepodařilo. „Bez ní bychom to zvládli jen velmi obtížně. Před prázdninami se zdálo, že budeme mít ukrajinských dětí ještě více. Hledala jsem proto další učitelku češtiny pro cizince, ale ukázalo se to jako nereálné,“ podotýká ředitelka Andrea Melechová Ruthová.
Na češtinu jako druhý jazyk dochází děti uprchlíků třikrát týdně místo jiných předmětů. Třeba místo němčiny. Potřebují se dorozumět už proto, aby zapadly do kolektivu. „Je dobré, aby se česky naučily co nejrychleji, mohly tu studovat na střední, jít na vysokou a uplatnit se na pracovním trhu. Zaměřit se na děti na základních školách může mít největší efekt,“ popisuje analytička Kavanová.
Kutnohorská deváťačka Táňa na střední školu chce, jen zatím neví na jakou. V Česku se jí líbí a chce tady zůstat. Šanci, že se jí to povede, má slušnou. Loni se na obor s maturitou nebo na učiliště dostali z Kamenné stezky čtyři z pěti Ukrajinců.
Táňa už se skamarádila s jinými než ukrajinskými spolužáky. Což není samozřejmé. Ve zmíněné studii PAQ Research čtvrtina rodičů uvedla, že jejich děti české kamarády nemají, dalších 27 procent si myslí, že jejich potomky přijímá kolektiv spíše málo. Na hřišti za školou se potvrzuje, že to souvisí se znalostí jazyka. „Mám čtyři ukrajinské spolužáky. S jedním se vůbec nebavím, protože neumí česky,“ říká chlapec z druhé třídy.
Peníze školám na ukrajinské asistenty
Ředitelé mohou u ministerstva školství žádat o podporu na ukrajinské asistenty pedagoga. Úřad na to vyčlenil do konce letošního roku 116 milionů korun, oznámil to na začátku září. Podle ředitelky Andrey Melechové Ruthové z kutnohorské základní školy Kamenná stezka to měl udělat dřív. „Ministerstvo sice na konci minulého školního roku řeklo, že to bude nadále podporovat, ale konkrétní informace, které potřebujeme, jsme neměli,“ říká.
Malým uprchlíkům navíc neprospívá, když jich je ve třídě větší počet. „Mají pak tendenci vytvářet především vazby mezi sebou navzájem a od českých žáků si drží odstup,“ uvádí Petr Hlaďo, spoluautor studie Národního institutu SYRI, která vyšla letos v březnu. Také ta zjistila, že ukrajinští žáci jsou méně oblíbení. V porovnání s těmi českými se s nimi chce ve třídě přátelit o 19 procent méně spolužáků.
Na „Kamence“ jsou ve třídě nanejvýš čtyři ukrajinské děti. Ředitelka najala dvě jejich krajanky - asistentky pedagoga Světlanu a Nataliiu a školní psycholožku Irynu. I tu vede škola jako asistentku pedagoga. „Komunikujeme s žáky a učiteli. V hodinách překládáme to, čemu nerozumí. Pokud někdo nepochopí zadání, vysvětlíme ho,“ říká Světlana o své práci.
Čtyři děti z Ukrajiny ve třídě stačí
Kamenná stezka se v projektu Chytré Česko redakce Aktuálně.cz neobjevuje poprvé. Škola se v minulosti potýkala s převahou žáků z romských rodin a rodiče ostatních dětí o ni ztráceli zájem. Počet žáků od roku 2004 klesal, a škole hrozilo zrušení.
Před čtyřmi lety se ale funkce ředitelky ujala Andrea Melechová Ruthová, která tu dříve učila němčinu a dějepis. Zapojila školu do programu Začít spolu, který se drží práce ve skupině, vzájemné pomoci a používá formativní hodnocení, tedy nespoléhá jen na známky. To zaujalo rodiče, kteří hledají netradiční způsob výuky, a dětí začalo přibývat.
Následky horší pověsti ale zůstávají, třídy tak mají průměrně jen 18 dětí. To je i důvod, proč si škola mohla dovolit přijmout tolik uprchlických dětí a proč hrozilo, že jich letos v září nastoupí více než 44. „Naštěstí zakročilo vedení města s tím, že není rozumné zatížit nás další náročnou skupinou. Rozhodlo, že ve třídách v Kutné Hoře můžou být maximálně čtyři nově příchozí děti z Ukrajiny,“ upozorňuje ředitelka.
Ve škole tak nevznikají oddělené skupiny Ukrajinců, což oceňuje i psycholožka Iryna. Působí na více školách v regionu, má proto zkušenosti i z těch, kde jsou ukrajinští žáci v samostatných třídách. „Tam ale nejsou moc disciplinovaní a bojí se mluvit s českými, když se potkají na chodbě nebo hřišti,“ popisuje s tím, že v Kamenné stezce jsou na tom děti psychicky lépe oproti jiným.
S úzkostmi se potýká hodně uprchlických dětí. Někdy se to projevuje apatií, jindy nadměrným zlobením až agresivitou vůči spolužákům. Přemluvit rodiče ke spolupráci s psycholožkou ale podle ředitelky Melechové Ruthové nebylo jednoduché. „Pro Ukrajince je psychologická pomoc velké stigma, musela jsem to z pozice síly nařídit,“ říká ředitelka.
Rodičům českých dětí podle ní nevadí, že děti jsou ve třídě s více dětmi jiných jazyků. Stejně tak zástupkyně Šticová nezaznamenala, že by si někdo z rodičů stěžoval.
Článek vznikl za podpory Nadace České spořitelny.
