Pracují pro české firmy z kanceláří v Bosně či Srbsku. Nearshoring pomáhá jednoduše najmout vývojáře i marketéry

V čem spočívá služba nearshoring?

Česko je už mezi světovými firmami považované za zemi s vyvinutým trhem, za stát, v němž je výhodné podnikat. Zároveň už i zde chybí pracovní kapacity, tudíž i společnosti, které tu sídlí, se začínají poohlížet po pracovnících z jihovýchodní Evropy. Nearshoring je služba najmutí pracovníků z cizích, ovšem geograficky blízkých evropských států, například z Bosny, Srbska, Kosova nebo Severní Makedonie.

Na jaké práce se nearshoring nejvíce využívá?

Na všechny, které se dají dělat vzdáleně. Například práce novináře se nedá nearshorovat, protože se musíte potkávat s lidmi, jezdit na reportáže a tak dále. Ale pokud potřebujete například vytvořit grafický design, digitální marketing, optimalizovat SEO a podobně, takový pracovník nemusí nutně sedět v kanceláři v Česku. Může být fyzicky v Polsku, Bosně a dalších zemích. Konkrétně my máme nejvíce klientů z automotive průmyslu v Německu. Většinou za námi přicházejí, když potřebují pomoci s IT službami, nejčastěji shánějí softwarové vývojáře, specialisty na umělou inteligenci, SAP specialisty a tak dále. Mimo IT často poptávají nákupčí, manažery kvality či account manažery a také pomocníky do backoffice, tedy finance, HR a tak dále. A většinou chtějí tyto pracovníky německy mluvící. Zajímavostí je, že kromě Německa, Rakouska a Česka je nejvyšší koncentrace Evropanů mluvících německy v Bosně. Stejně tak nabízíme modré límečky, pracovníky do hutí například. Když je to nutné, můžeme pracovníky vyslat do Německa, Rakouska či Švýcarska, Bosna má totiž s těmito státy bezvízový styk. Tedy mohou s klienty pracovat i fyzicky, výhodou je, že jsou to pořád Evropané, tedy mají podobnou mentalitu jako Němci například. Je to úplně jiné, než když najmete lidi ze zámoří mimo Evropu, třeba z Indie nebo Filipín, u těch bývá kulturní rozdíl propastný.

Proč se vlastně firmy rozhodnou část svého byznysu nearshorovat?

Protože potřebují více rukou, lidí, kteří se dokážou velmi snadno začlenit do jejich činnosti. Dále je to vzdělání, Bosňané, stejně jako Češi, bývají velmi vzdělaní. A samozřejmě pak je to cena pracovní síly, která je u těchto států samozřejmě nižší. Nižší náklady na lidi jsou motivem tak v 80 procentech případů nearshorování. U zbývajících dvaceti procent jde většinou o to, že firmy hledají super specialistu na nějakou velmi specifickou práci. Ten ovšem bývá drahý vždy, ve všech státech. Dalším důvodem je také jednoduchost – nearshoring je dodání lidí na klíč, na tři měsíce, na půl roku, na rok… firma se nemusí o jejich nábor a udržení starat, jen jim zadá práci.

Můžete dát konkrétní příklad, jakou práci vaši lidé pro české firmy dělají?

Pracujeme například s Microsoft Power Apps, což je vytváření aplikací s využitím AI. Obrátila se na mě jedna velká společnost, že potřebuje více pracovníků. Nyní již spolupracujeme pět let a vytváříme aplikace například pro FMCG byznys, pro retail a také pro vlády různých států. V odvětví FMCG jsou to velmi často různé e-commerce služby, především jde o softwarové zajištění e-shopů.

Nebojí se firmy, že při nearshoringu přijdou o své know-how? Že externí pracovníci okoukají jejich unikátní nápady?

Žádná firma nebude outsourcovat svůj výzkum a vývoj. To opravdové know-how si vždy střeží blízko, ve své centrále. Zároveň jsou tady standardy GDPR, ISO normy a tak dále. A také většinou vytváříme infrastrukturu pro daného zákazníka na míru, proč by někdo kopíroval kritickou byznysovou infrastrukturu Volkswagenu?

Jak se vyvíjí poptávka po nearshoringu v posledních letech?

Největší poptávka panovala v Česku před několika lety. Zájem byl velmi vysoký, jen v IT byznysu jsme měli otevřeno dvacet tisíc pracovních nabídek. V posledních letech je trend spíše klesající, ubývá pracovních poptávek. Zaprvé proto, že společnosti více bojují o práci, a zadruhé protože zavádějí umělou inteligenci, strojové učení a roboty. A zároveň se objevují nové země, kam je možné nearshorovat, například Egypt, kde je cena práce ještě nižší. Když chcete pracovníka z Německa, platíte mu 45 eur na hodinu. Pracovníkovi z Česka zaplatíte o 25 až 30 procent méně, jenže práce Čechů už také zdražuje. Takže jdete do Bosny, kde pracovník stojí 15 až 20 eur na hodinu. Firmy jednoduše hledají další státy, kde je práce levnější.

Není pro firmy složité vysvětlit člověku z Bosny, co přesně potřebují?

Není to složité. Například my máme platformu se 170 tisíci pracovníky a v takovém množství se vždy najde někdo, kdo je schopen velmi specifické, komplexní práce.

Jakých principů by se měly držet firmy, které chtějí rychle expandovat a budou škálovat pod tlakem?

Za prvé by měly mít velmi propracované řízení. A také by měly zajistit, že jejich byznys je velmi dobře zdokumentován, že mají data o svých prodejích, marketingu, managementu kvality, HR, o všech operacích. Pak vezmou tenhle balíček, jakýsi návod, a postupují podle něj v jiné zemi. Pokud to neudělají a myslí si, že prostě přivezou sto lidí do cizí země a budou nějak podnikat, skončí to špatně. Je také třeba velmi pečlivě zvolit lokaci, zaměstnance a podnikatelské prostředí v dané zemi, třeba koncentraci společností ve stejném oboru. Zjistit si, jestli náhodou do té země nesměřuje větší počet konkurentů. Dále je třeba znát všechny právní a arbirtážní podmínky daného sátu. Společně s přesunem práce musíte přesunout kulturu svojí firmy, váš management kvality a také svou obchodní etiku.

Jak vlastně firmy v Česku reagují na spolupracovníky z Bosny a států západního Balkánu?

Přijímají je velmi dobře, jsou to dříči, jsou zvyklí tvrdě pracovat.

Jak jsou na tom lidé z Balkánu se vzděláním a s jazyky?

Přes šedesát procent Bosňanů mluví plynně anglicky. A polovina z nich k tomu navíc i německy. Univerzity v Sarajevu, Tuzle a v Banja Luce, druhém největším městě Bosny, vychovávají velmi dobré absolventy v oborech strojírenství, IT a v medicíně. Jejich vzdělání je na opravdu velmi vysoké úrovni. Navíc absolventi velmi často zvažují přesun do zahraničí. Stejně tak mnoho lidí z Bosny již studuje na českých vysokých školách a chtějí v Česku pracovat a trvale žít.

Liší se v něčem pracovní zvyky Balkánců?

Řekl bych, že Češi mají vyrovnanější pracovní tempo. Křivka jejich výkonu je celou pracovní dobu víceméně stejná. Pracují v klidu, pokoji, žádné výstřelky v chování. Balkánský styl práce je poněkud jiný. Mají více horkou hlavu, někdy tlačí až příliš, až moc se snaží dosáhnout nějakého výkonu, což je někdy ku prospěchu věci a někdy ne. Ale každý národ má své. Například Slováci jsou výborní marketéři, prodají vám cokoliv. Ovšem co se týče pracovních dovedností, profesní zdatnosti, jsou Balkánci a Češi naprosto srovnatelní.

Funguje nearshoring také pro modré límečky?

Ano, výrobní společnosti hledají celou řadu manuálních profesí, zejména ve stavebnictví a výrobě. Lidé tedy stále přicházejí do Česka a pracují v těchto sektorech, zejména v těch, které vyžadují přítomnost na místě. Existují však také velmi specializované a dobře placené pozice, jako jsou mechanici. Poptávka po této práci je vysoká v celé EU. Balkán je především v hledáčku Německa a Rakouska, zatímco Česko se zase snaží získat talenty z těchto oblastí v Bosně. A jsem si jistý, že tento trend bude pokračovat.

Je Bosna především zásobárna technických pracovníků pro západní Evropu, nebo nabízí i jiné pracovní obory?

Bosňané jsou velice silní ve fintech průmyslu, mají spoustu talentů a hodně co nabídnout. Pokud chce firma vytvořit fintechovou laboratoř, je Bosna ideální lokace. Již toho hojně využívají německé fintechové společnosti. Bosňané mají také mnoho svých start-upů, do kterých se vyplatí investovat. Zajímavé je, že Češi a Bosňané mají spoustu společného. Většina Čechů asi neví, že zhruba tři stovky bosenských firem již nějakým způsobem spolupracuje s českými podniky. A 922 českých společností má rozjetý byznys v Bosně. V lednu jsme s českým prezidentem Petrem Pavlem některé z těchto firem navštívili. I proto před třemi lety vznikla Česko-bosenská obchodní komora. Tyto dva národy se v posledních letech velmi sbližují, na kulturní i byznysové úrovni.

Článek vznikl ve spolupráci se Storsen Digital.