Hašek po vítězném finále: Jsem moc rád, že jsem se k hokeji vrátil

HN: Vyhrál jste olympiádu, Stanley Cup, teď i třikrát extraligu. Je tenhle poslední titul něčím výjimečný, jiný?
Určitě je výjimečný. Je to už spousta let, kdy jsem získal ten poslední. Nikdy jsem si nemyslel, že se ještě někdy vrátím do Pardubic a budu tady hrát hokej. Kdybyste se mě zeptali před pěti roky, tak bych tomu nevěřil. Ale po roce, co jsem nehrál, jsem využil možnosti hrát v Pardubicích. Skočil jsem do toho a ani jednou jsme toho nelitoval.

HN: Ani jednou?
Opravdu ani jednou. Od prvního do posledního zápasu. Já tomuhle týmu věřil. Strašně moc věřil. Měl jsem tušení, nebo pocit, že tohle mužstvo moc chce. I když se nám sem tam nedařilo, pořád jsem věřil, že to dokážeme. Vždycky. Říkal jsem to v kabině i po Vánocích, kdy se nám nedařilo. Pořád jsem říkal, že je to jen chvilka, že se to obrátí, že to dokážeme. A vidíte, podařilo.

HN: Je rozdíl mezi posledním titulem v Pardubicích a tím současným?
Je to tak dávno... Je to hlavně pocit vítěze. A já jsem hodně soutěživý typ. Když vyhrajete olympiádu, Stanley Cup, kdykoliv se to stane, vychutnáváte si to naplno. Ani už nevím, jaké to bylo, když jsme vyhráli naposledy s Otou Janeckým, Jirkou Šejbou. Ale vím, že to byl krásný pocit. A jsem hrozně rád, že jsem se k hokeji vrátil a mohl zase hrát.

HN: Dokonce jste se chtěl i prát. Jak to bylo vážné?
Nebylo to vážné (smích). Jen jsem chtěl ukázat, že se nebojíme, že jsme odhodlaní. Kdyby se chtěl prát, tak bych asi šel, ale spíš to bylo gesto. Gesto, že se nebojíme, že do nás nemůžou beztrestně šťouchat, že se jim dokážeme postavit.

HN: I tak byl ale zápas hodně vyhecovaný?
To k tomu patří. My jsme v první třetině možná až příliš couvali před jejich tvrdou hrou, tak jsem se naštval a chtěl pomoct. Pak zase kluci pomohli mně. Ale v zápase nebyly žádné záludnosti. To ne. Sem tam někdy lehký faul, my jim ho zase vrátili. Pár pětsních soubojů, ale to k hokeji patří. Víc si pak vítězství vážíte, když se jeden pro druhého obětuje.

HN: Přesto to vypadalo, že můžete prohrát. Jak vám bylo při power play?
Koukal jsem na to a popravdě řečeno, už jsem přemýšlel, že to asi nedopadne dobře. Byl jsem tak nějak trošku dole. Aleš Píša nás ale vyvedl z bídy. Tohle byl jeden z jeho velkých zápasů.

HN: Jak vidíte pokračování své kariéry?
Určitě se rozhodnu. Ale nemyslím, že to bude během týdne, nebo čtrnácti dnů. Ale během května určitě ano. To, že budu pokračovat, je určitě jedna z možností.

HN: A co reprezentace?
Nevím. Co jsem slyšel, co Vláďa Růžička říkal v novinách, tak má jasno. Na jednu stranu mě to mrzí, ale takový je život. Trenéři jsou zodpovědní za sestavu a za mužstvo. Rozhodli se tak, jak se rozhodli. Třeba musím hrát ještě jeden rok, abych dostal šanci (smích).