Jak vést přijímací rozhovor s člověkem se zdravotním postižením

Před přijímacími pohovory s OZP by měli být personalisté řádně vyškoleni ve způsobu kladení citlivých otázek kandidátovi se zdravotním postižením. Na plánovanou schůzku s uchazečem by si měli vymezit více času, jednak kvůli možnému zpoždění uchazeče, ale také s ohledem na jeho potřeby (delší čas na adaptaci v novém prostředí, delší čas na přemýšlení nad odpovědí, více otázek k řešení…).

Během pohovoru je zapotřebí detailně prodiskutovat dané místo, pracovní náplň a pracovní podmínky nejen s ohledem na profesní předpoklady, ale i na individuální zdravotní schopnosti uchazeče. Otázky ohledně zdravotního stavu kandidáta je třeba klást citlivě, především s ohledem na konkrétní pracovní náplň dané pozice.

Pro obě strany je dobré se zabývat následujícími podstatnými tématy:

• stresovost pracoviště, náročnost pracovních úkolů, zaměření na výkon (u psychických onemocnění,
• potřebná znalost PC a jazyková vybavenost (často chybí u dlouhodoběji nezaměstnaných OZP,
• možnost zastupitelnosti na dané pracovní pozici (v případně, že se dá očekávat delší zdravotní neschopnost),
• zda je třeba rozdělit práci do více časových úseků s odpočinkem (u tělesných postižení),
• vhodné a nevhodné pracovní prostředí (open space, prach, dusno, hluk, teplo, chlad),
• prodiskutování pracovní náplně a posouzení možných úskalí, úprava pracovní náplně s ohledem na individuální zdravotní potřeby uchazeče (např. zkrácený pracovní úvazek, delší termíny odvedené práce, nižší normy výkonu, není nutnost práce s pokladnou, není nutnost telefonovat).

Na závěr je užitečné provést uchazeče po pracovišti a ukázat mu jeho případné místo.
Jednak tím můžete včas odhalit skrytá úskalí pracoviště, vedle toho ale dáváte uchazeči přesnější představu o práci.

Během ukázky pracoviště je možná konzultace případných nutných úprav pracovního místa a případné potřeby pracovních pomůcek (vyvýšená deska pracovního stolu pro vozíčkáře, monitor s větší než běžnou úhlopříčkou pro slabozraké, koberec pro zaměstnance o berlích…).

Před nástupem zaměstnance se ZPS do pracovního poměru je též důležité stanovit patrona, který bude zaměstnance provázet v průběhu adaptačního období, nastavit s novým zaměstnancem adaptační plán s konkrétními cíly na adaptační období (čím jasněji a konkrétněji budou vymezeny pracovní úkoly pro OZP, tím menší strach budou mít obě strany z případného zvládnutí či nezvládnutí pracovních náplně dané poizice). Taktéž je třeba připravit pracovní prostředky a pracovní místo s ohledem na potřeby zaměstnance se ZPS.

Při nástupu je vhodné zaměstnance se ZPS detailně seznámit s jeho pracovním místem, pracovním týmem, pracovním prostředím. Taktéž je s ním třeba ještě prodiskutovat případné nesrovnalosti, adekvátnost pracovní náplně a dostatečnou vybavenost pracovního místa.

Dobrou motivací pro zaměstnance se ZPS je upravený benefitní systém společnosti tak, aby v něm zaměstnanci se ZPS měli nárok např. na nadstandardní zdravotnickou péči, masáže, sick days apod.

Zaměstnávání zdravotně postižených má svá specifika, se kterými je dobré se seznámit předem a připravit se na ně. Velká část odpovědnosti za úspěch, či neúspěch OZP zaměstnance ve společnosti leží na jeho liniovém manažerovi a jeho týmu. Proto je nutné věnovat náležitou pozornost proškolení manažerů a případných kolegů zdravotně postiženého, kteří budou se zaměstnancem se ZPS přicházet pravidelně do kontaktu. Je dobré připravit je předem na situace, které mohou nastat, a odstranit tak případné osobní předsudky a bariéry – vhodné zejména pro komunikaci s nevidomým, neslyšícím.

Příklad1: Epileptik je docela „normální“ člověk, který nepotřebuje speciální zacházení,
pouze je dobré vědět, jak se máme zachovat, pokud by v naší přítomnosti dostal
epileptický záchvat.

Příklad2: S neslyšícím můžeme komunikovat naprosto běžným způsobem, pokud umí
odezírat. Je zbytečné křičet či gestikulovat. Je nutné respektovat, že hovor začínáme
vždy až v momentě, kdy nás neslyšící kolega vidí.