RECENZE: Spielbergův Lincoln přichází do kin, aby prosadil 13. dodatek americké ústavy. Yay or Nay?

Leden ještě ani neskončil a mezitím, co se my, obyčejní smrtelníci, snažíme přivyknout na existenci čísla 13 v našich kalendářích, filmoví tvůrci nenechávají nic náhodě a bombardují nás jedním filmovým trhákem za druhým. Už jsme si stihli zazpívat na barikádách, stát se přesvědčenými scientology, vyrazit na (ne)očekávanou cestu s Bilbem Pytlíkem a teď máme tu čest stát po boku jedné z nejvýznamnějších osobností dějin USA. Do kin totiž míří Lincoln, nový film z dílny Stevena Spielberga, který ztělesňuje snahy režiséra o znovuzískání své dřívější prestiže. Podařilo se mu však oprášit zašlou slávu, nebo nálepka „Spielberg“ ztratila svou kvalitu?

Být režisérem světového formátu, kterým Steven Spielberg bezesporu je, není vůbec jednoduché. Natáčení nového filmu totiž zákonitě vzbuzuje celosvětovou vlnu očekávání, která se v případě zklamání mění v tsunami kritiky a výčitek. Přesně to se stalo minulý rok, když Steven přicválal na svém válečném oři, který kromě perfektní vizuální stránky nenabídl nic víc než ubrečenou pohádku mnohými označovanou za klišovitý „megakýč“. Jen těžko se dalo věřit, že film pochází od stejného tvůrce, který vyslal záchranný tým hledající vojína Ryana. Spielberg už tentokrát nechtěl nic riskovat a ze zvířat tedy přesedlal zpět na lidskou rasu. Jako tradičně se však nespokojil s málem a sáhl do těch nejvyšších možných sfér - prezidentských.

Filmy portrétující životy a činy slavných politiků nabývají na atraktivitě a dovoluji si prohlásit, že jsme svědky zrodu nového režisérského trendu (Tak schválně, jak to dopadne. Posledně „frčeli“ upíři). Jasným příkladem je Železná lady v podání Maryl Streep, která si díky přesvědčivému ztvárnění právem odnesla Oscara za nejlepší ženský herecký výkon. Co se týče osoby Abrahama Lincolna, dostavil-li se pocit jakéhosi déjà vu, jste na správné cestě. V červenci loňského roku totiž vyměnil vycházkovou hůl za sekeru, aby Ameriku zbavil namísto otroctví krvelačných upírů v snímku režiséra Bekmambetova. Naštěstí na scénu přichází Spielbergův počin, který vyobrazil jednu z nejzásadnějších osob americké historie s notnou dávkou úcty. Přesně tak, jak si zaslouží.

Znalost historie? Nutnost!

Pro začátek však trochu dějepisu. Americká občanská válka, nebo chcete-li válka „Severu proti Jihu“, je krvavou skvrnou kroniky USA a právě Abraham Lincoln byl klíčovou osobností stojící u jejího zrodu, průběhu i konce. Poté, co si Amerika vydobyla svou nezávislost, došlo k značnému rozšiřování území a tím i k narůstání politických svárů mezi průmyslovým a demokratickým Severem a plantážnickým a otrokářským Jihem. Pomyslný oheň rozdmýchal v roce 1854 vznik Republikánské strany, která předložila program, mezi jehož body bylo i zrušení otroctví. Celá již tak dost ošklivá situace se vymkla kontrole po nástupu vizionářského republikána Abrahama Lincolna, který se jako prezident později rozhodl rasovou rovnost před zákonem přenést do nejdůležitějšího zákonu státu. Jižní státy, jejichž hospodářství bylo na levné pracovní síle založeno, vycítili hrozbu a jejich reakce byla jasná. Jedenáct jižních států se spojilo a Amerika se tím rozpoltila na severní státy Unie a jižní Konfederaci. Válka pohltila dřívější zemi naděje a protáhla se na dlouhé 4 roky zborcené krví statisíců Američanů. Konci konfliktu předcházelo hlasování o 13. dodatku Ústavy USA, který znamenal radikální změnu v rasové segregaci. Černé obyvatelstvo tak po letech utiskování získalo svá upíraná práva. A právě tento dodatek je hlavní postavou celého filmu.

Bez znalosti alespoň tohoto povrchního minima vás film Lincoln nemá čím oslovit. Troufám si dokonce říct, že se najdou i lidé, které mine úplně. Válka Severu proti Jihu nijak zásadně neovlivnila evropské, natož české dějiny a proto bývá v hodinách historie zanedbávána a odbyta během několika lekcí. A zde narážíme na první problém filmu. Lincoln vyžaduje obeznámenost diváka s kontextem a je zaměřen na určitý okruh lidí. Přesněji řečeno na Američany. To byl pravděpodobně i záměr, ale zcela přirozeně nám zde vyvstává otázka. Čím může – a může vůbec - snímek oslovit české publikum?

Politika jako alfa a omega

Abych Spielbergovi úplně nekřivdila, musím podotknout, že po technické stránce nám předkládá kus kvalitní filmařiny, bezpochyby té nejlepší z oboru. Kamera v rukou zkušeného Janusze Kaminského vytváří obraz plný skvělých a mistrně sestříhaných záběrů, které jsou laděny v zádumčivých barvách. Velmi vkusný soundtrack navíc filmu dodal dlouhodobý Spielbergův spolupracovník John Williams, jehož hudba možná nikoho neuchvátí svojí epičností, nicméně dokonale koresponduje s celým pojetím. Atmosféra by tedy šla, ale co zbytek?

Lincoln je politický film o slavném politikovi, řešící politické otázky a odehrávající se v politickém prostředí. Před vstupem do promítacího sálu si to minimálně třikrát zopakujte. Snímek se totiž oprošťuje od čehokoliv jiného, a stejně jako je Bídníkům vytýkán dvou a půl hodinový zpěv, Lincoln přináší podobný problém. Stejně tak dlouhou dobu vyplňuje politickými kličkami, historkami a velkolepými frázemi o všeobecném dobru a míru.

Politické pletichaření je jediným hybatelem, hrdinou i padouchem celého filmu. Samotný Abraham Lincoln, kterého ztvárnil Daniel Day-Lewis (troufám si říci, že horký adept na zlatou sošku), je nám pak představován jako samotářský samorost, jehož povinnosti vytlačili osobní život. Divák tak nedostává moc šancí se na něj podívat jako na obyčejného člověka. Celkové odosobnění je u Spielberga úplně novým atributem a i přesto, že se nyní cítím jako pokrytec, musím uznat, že mi patos Stevena patriota místy  scházel.

„Lincolnova“ aktuálnost

Předtím, než se rozhodnete shlédnout Lincolna na velkém plátně, si ujasněte, co od filmu vlastně čekáte. Těšíte-li se na pořádnou válečnou vřavu, ušetřete čas. Chcete-li drama o hrůzách otrokářského života, ušetřete peníze. Lincoln je film o 13. dodatku Ústavy Spojených států amerických, který uvádí do pohybu vše kolem. Je to zdařilý exkurz do americké státovědy a jejího politického systému v 19. století. Nic víc, nic míň. Do českých kin ovšem vstupuje ve správnou chvíli.

První kolo prezidentské volby máme za sebou a příští týden boj o prezidentské křeslo vyvrcholí. Pro někoho, kdo není ještě přesycen kvantem debat a všudypřítomných kampaní, je snímek zajímavým zpestřením a jistou aktuální paralelou. A pro ty, kteří jsou již politickým šílenstvím otráveni, může působit jako útěcha. Při sledování filmu totiž divák zjistí, že se za téměř 150 let vůbec nic nezměnilo. Ve filmu Lincoln se uplácí, ve filmu Lincoln se lobuje, ve filmu Lincoln se jedná za zády veřejnosti. To všechno však ve jménu dobré věci. Co myslíte? Možná by neuškodilo uspořádat veřejné promítání v parlamentu.

________________________________________________________________
Bottom line: „Víte, že se mu nedá věřit.“ „Věřit? Omlouvám se za omyl. Myslel jsem, že jste si vybral povolání politika.“ - Aneb americký Lincoln v českých kinech. Má šanci na úspěch?

Stránka filmu na CSFD.cz