Je tomu přesně rok ode dne, kdy se triumfující Vlastimil Rampula vrátil do „své“ kanceláře na pražském vrchním státním zastupitelství. Učinil tak s rozsudkem v ruce a proti vůli Ministerstva spravedlnosti a nejvyššího státního zástupce; ve staronové funkci se však dlouho neohřál a v červnu minulého roku byl donucen opustit šéfovské křeslo, brzy poté odložil svůj červeně lemovaný talár a zamířil do advokacie.

Po kasačním rozhodnutí Nejvyššího správního soudu kdekdo očekával, že nastane klid a na vrchním státním zastupitelství zavládne nikým nerušená pracovní atmosféra, opravdová politická bouře byla ale teprve na obzoru. Těsně před zamýšleným jmenování Lenky Bradáčové došlo k vpravdě historické události – vůbec nejrychlejší odvolání ministra vzbudilo silnou nevoli a přimělo pražské studenty veřejně mu demonstrovat podporu.

Nic naplat. Místo populárního Pospíšila zaujal brněnský advokát Pavel Blažek. Následoval měsíc pesimistických očekávání, který však možná právě kvůli silnému zájmu médií vyústil v naplnění návrhu nejvyššího státního zástupce a dosazení ústeckého právnického esa na licitovaný post.

Jiří Pospíšil ze svého potupného odvolání dokázal vytěžit kýžené politické body. Jako jediný z regionálních lídrů ODS zvítězil v krajských volbách a na žebříčcích popularity sekunduje hned za neúspěšným prezidentským kandidátem, svým dřívějším stínovým protějškem ze sociální demokracie. Nezastává nyní žádnou exekutivní funkci a otevřeně se spekuluje o jeho možné budoucí kandidatuře na nejvyšší stranickou (někdy dokonce i na státní) funkci.

Lenka Bradáčová, s jejíž kariérním postupem to v kontextu červnových události nevypadalo zrovna růžově, dnes nad státními zástupci vládne pevnou rukou. Vypjaté okolnosti jejího jmenování však také vyvolaly značná očekávání, změna diskurzu je jasně patrná, avšak vzhledem k povaze jí podřízené instituce je těžké odhadovat, co se děje za jejími zdmi.

Zdá se, že Bradáčová řídí úřad dle svého nejlepšího vědomí a svědomí, otázkou je, co nastane po jeho chystaném a jí prosazovaném zrušení? Stane se vedoucí plánovaného Úřadu pro potírání korupce? Nabízela by se rezignovaná odpověď – „jen Blažek ví“, dle současné litery navrhovaného zákona o stáním zastupitelství by však jmenování mělo proběhnout čistě v režii nejvyššího státního zástupce (po projednání v Poradním sboru), tedy stejného člověka, který ji prosadil do současné funkce.

Nakonec to vypadá tak, že dva z několika hlavních aktérů loňského sporu, pro které to v některých okamžicích nevypadalo na zrovna ideální budoucnost, mají před sebou ještě slibnou kariéru. Nový zákon o státním zastupitelství, který se jevil jako další z jablek sváru mezi Pospíšilem a Blažkem, je více jak rok poté, co byl představen v podobě věcného záměru, předkládán vládě v paragrafovaném znění. A Rampula? Jako by se po něm slehla zem…

Úsměvnou kapitolu do ságy o pražských žalobcích se tento týden pokusil přidat i Úřad pro ochranu osobních údajů. Bradáčová, jež v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu (které se úřad tak vehementně bránil) vyhověla žádosti o poskytnutí informace o platovém ohodnocení svých podřízených a vzorně ji zpřístupnila i na webových stránkách, bude čelit správnímu řízení, které může znamenat až pětimilionový přesun z rozpočtové kapitoly Ministerstva spravedlnosti směrem ke kapitole zainteresovaného úřadu (čistě teoreticky pak i z peněženky samotné Bradáčové). Čtenáře, kteří shlédli alespoň jeden díl kultovního seriálu Jistě, pane ministře, to rozhodně nemůže překvapit…

 

 

Bottom line: Dostojí Bradáčová veřejnému očekávání? Stane se někdy v budoucnu Pospíšil předsedou ODS a potažmo i celé vlády, dotáhne to na prezidenta? A kdo tentokrát zvítězí – transparentnost, nebo strážci soukromí?