RECENZE: Nechte si naordinovat Terapii láskou. Nebudete litovat

Teprve ve čtvrtek vtrhla do kin romance s názvem Terapie láskou, kritiky často nazývanou „nejoriginálnější romantickou komedií“. A ta jako taková byla akademiky nominována na Oscary hned v osmi kategoriích, z nichž nakonec na slavnostním večeru proměnila jen jedinou ve zlatavou sošku, a to díky výkonu Jennifer Lawrence v jedné z hlavních rolí. Na romantickou komedii to nicméně není ve finále vůbec špatné.

Typičtí hrdinové romancí? Ani náhodou 

Pat Solatano (Bradley Cooper) to nemá v životě jednoduché. Poté, co prodělal psychickou krizi, přišel v životě o téměř všechno. Jeho žena Nikki (Brea Bee) ho podvedla, ztratil domov a práci. Náhradním domovem mu bylo po posledních osm měsíců psychiatrické oddělení, kde se vzpamatovával ze svého zkratu, kdy milence své manželky skoro umlátil k smrti holýma rukama.

Děj na začátku filmu diváka vrhá před brány psychiatrické léčebny, ze které vychází duševně nevyrovnaný Pat s taškou svých osobních věcí, jediným majetkem, který mu osud zanechal. Svou naději teď upíná do auta, které na něj čeká před branami jeho osmiměsíčního vězení. Je v něm jeho matka (Jacki Weaver), vyrovnaná žena připravena svému synovi být maximálně nápomocna, a jeho otec (Robert De Niro), který, navzdory finančním problémům, zůstává synovi oporou, i když je vývojem situace velmi zklamán.

Pat se poté vrhá zpět do běžného života. Jeho nejvyšší prioritou je dát se znovu dohromady se svou manželkou, která, ač ho podvedla s jeho kolegou z práce, je pro něj jedinou spásou, která mu v životě zůstala. Problémem však zůstává, že se Pat nemůže k Nikki přiblížit na méně jak 150 metrů.

Zůstává tedy obklíčen svými temnými myšlenky až do doby, kdy při každodenním běhání, při kterém podle jeho vlastních slov dostává z těla přebytečnou negativitu, potká záhadnou Tiffany (Jennifer Lawrence), která na první pohled má spoustu problémů.

Navzdory tomuto faktu se mezi touto dvojicí začíná tvořit zvláštní pouto. Postupem času, jak už název filmu od českého distributora napovídá, začíná terapie láskou, aniž by si to tento netradiční pár uvědomoval.

David O. Russell mistrem originálních dramat

Na režisérskou židli tohoto snímku usedl ostřílený David O. Russell, mezi jehož nejlepší kousky patří například film Tři Králové s Georgem Clooneym v hlavní roli, nebo drama z boxerského prostředí Fighter, v němž zazářil Christian Bale a za vedlejší roli v tomto snímku dostal Oscara.

Tento režisér je mimo jiné znám jako velmi výbušný typ člověka. Paradoxně právě tuto vlastnost teď mohl použít pro dobro Terapie láskou. Do jisté míry se totiž Russell podle mého názoru vžívá do hlavního hrdiny Pata Solatana a dodává mu jistou přidanou hodnotu v odrazu jeho chování, aby tak dosáhl jeho lepšího a uvěřitelnějšího vzezření coby člověka, kterému se nervy často nedaří dostat pod kontrolu.

Russell to s originálními motivy umí. Z žánru romantické komedie dokázal „vymáčknout“ mnohem více, než co se v poslední době povedlo ostatním režisérům v této oblasti. Tím, že ve filmu figurují postavy, které s typickou filmovou romancí mají pramálo společného, vnáší do děje příjemné ozvláštnění, které rozhodně není na škodu.

Velké pozitivem je skutečnost, že si divák není nikdy úplně jist, zda následující scéna, která do této chvíle byla spíše komediálního charakterů, nesklouzne do dramatického konce. Russell tak nechává diváka v jistém napětí z nepředvídatelných situací, které mají na svědomí hlavní postavy coby nevyrovnaní jedinci. Terapie láskou zkrátka vykračuje jinou cestou, než se ubírají tuctové romantické komedie.

Jennifer Lawrence a Oscar: Ano či ne?

Alfou a omegou filmu však nadále zůstávají představitelé hlavních rolí, Bradley Cooper a Jennifer Lawrence. Oba dva přitom nastartovali svou kariéru naplno až v posledních letech. Cooperova hvězda zazářila v ztřeštěné komedii Pařba ve Vegas, zatímco Jennifer Lawrence katapultoval na výsluní první film z trilogie Hunger games, kde však svým hereckým talentem spíše kritiky zmátla. O to více překvapil fakt, že získala za roli Tiffany Oscara. Svým výkonem si však sošku v tomto roce zaslouží.

Nahrává jí tu však fakt, že v letošních nominacích na hlavní ženské role se neobjevily až tak dominantní konkurentky. Podíváme-li se totiž do minulých let, kdy sošky získaly Natalie Portman v Černé labuti nebo Meryl Streep v Železné lady, Jennifer Lawrence jim, co se týče výkonu, nemůže konkurovat. Pokud bychom tedy měli hodnotit její výkon z dlouhodobějšího hlediska, patřil by spíše k těm průměrným. Přesto si za roli Tiffany jistě zaslouží uznání.

Alternativní pojetí boduje

Režisér si byl dobře vědom, že má na starosti velmi těžkou látku, ve které je velmi jednoduché ztratit nit a utopit se v hlubokých rozhovorech o citech a emocích. Russell to však zvládl na jedničku. Když už se divákovi zdá, že dramatu už bylo dost, překvapí ho scéna, při které se srdečně zasměje, má však stále na paměti, že se nejedná o laciný příběh, který vsází na komediální linku, nýbrž má potřebu sdělovat. A právě v tomto vězí ta největší síla.

Terapie láskou je film o obyčejných lidech, kteří se neumí vypořádat se svými myšlenkami. Upínají se potom k falešným cílům, které slepě následují, zapomínajíc často, že tím ubližují svému okolí a mnohdy i nejbližším lidem, kteří se mu snaží pomoci. Hlavní hrdinové se snaží vyléčit z problémů, které je sužují, a jak už tomu v romantických filmech bývá, co může být lepší než právě terapie a vyléčení se láskou.

Na škodu jsou pak jen hluchá místa ve filmu, které by si tvůrci mohli odpustit. Dost možná by dosáhli přece jen ucelenějšího dojmu z filmu. Na mysli mám zejména neustálé hloubkové rozhovory o pocitech hlavních hrdinů, které jsou v první půlce filmu sice nezbytné, abychom hlavní hrdiny lépe poznali, avšak v druhé půlce již nepůsobí příliš komfortně. Jako by si režisér i po hodině filmu nebyl jist, zda již o postavách divákovi řekl vše. Nicméně toto je jen malá kaňka na jinak skvělém vysvědčení filmu.

Bottom line: Romantika očima lidí, kteří to nemají v hlavě úplně v pořádku. Je to dost originální? Posuďte sami.

Stránka filmu na CSFD.cz