RECENZE: "Nic nás nerozdělí" vstupuje do kin na vlně tsunami, která ale postupně ztrácí na síle

Vlna tsunami, jež o vánočním čase v roce 2004 zalila země ležící na pobřeží Indického oceánu, měla nedozírné následky. Státy nejvíce zasažené touto obrovskou vlnou zahrnují turistické ráje jako Thajsko, Maledivy nebo Seychely. Tou dobou se pláže těchto rájů zaplnily turisty z celého světa, kteří si chtěli odpočinout na slunci s drinkem v ruce. Někteří z nich se pak stali jednou z téměř 220 000 obětí, které obrovská masa vody nenechala znovu nadechnout. Po osmi letech se dostal film o této katastrofě, konkrétně příběhu americké rodiny, na filmová plátna.

Dodnes se téměř každému, kdo uslyší o vlně tsunami, vybaví amatérské záběry nadšených turistů, kteří si v poklidu natáčí krásné pláže a modrou oblohu, když v tom se jim do záběru nahrne obrovská masa vody, která má takovou sílu, že jí odolají jen betonové pilíře, pěvně usazené v zemi. Ostatní pluje společně se zakalenou vodou do vnitrozemí, ať už jsou to lidé, auta či dokonce domy.

Tyto záběry dodnes dotváří onu hrůzu, která se tehdy v thajském tropickém ráji udála. Nicméně právě tyto záběry byly hlavním vodítkem filmařů, kteří se rozhodli natočit film, který se v anglickém originále jmenuje The Impossible. Český distributor poté pro tento film pro česká kina vymyslel název zcela zkreslený, a to "Nic nás nerozdělí".

Zatímco anglický název už sám o sobě vzbuzuje hrůzu a bezmoc, kterou v té době museli všichni obyvatelé či turisté letoviska prožívat, český název působí pro diváka, který neví nic o obsahu filmu, jako romance na sobotní večer. Někdy je prostě lepší dát přednost originálním názvům.

Rodina je základ

Film popisuje příběh americké rodiny žijící dlouhodobě v Japonsku. Henry Bennett pracuje ve velké japonské firmě, kam ho celý zbytek rodiny následoval. Jeho žena, jménem Maria, se stala mámou na plný úvazek, ač je dobrá lékařka. Zbytek rodiny tvoří tři synové manželů, nejstarší Lucas se právě pere se svou pubertou, zatímco prostřední Thomas se stará o nejmenšího ze sourozenců, Simona.

O Vánocích se celá rodina rozhodne, že prožije Vánoce nějak netradičně - v teple. Rozhodnou se proto pro nově otevřený turistický ráj v Thajsku, na pobřeží Indického oceánu. Vše napovídá tomu, že se bude jednat o zážitek na celý život. A nakonec nejsou daleko od pravdy.

Režie se ujal v našich končinách nepříliš známý španělský režisér Juan Antonio Bayona, známý především svým filmem Sirotčinec, který je však žánrově na míle vzdálený látce, kterou se rozhodl natočit teď. Jedná se navíc o jeho teprve druhý film, jež je určen pro celosvětová kina. Zatímco v hororovém Sirotčinci si ještě přizval na pomoc španělské herce, "The Impossible" se již může chlubit velkými jmény, jako je Ewan McGregor či Naomi Watts.

Pokud však můžeme mluvit o hereckém výkonu, který vyrazí dech, pak je to herecký koncert Naomi Watts v roli matky, která i přes svůj strach a fyzické vypětí dokáže pomáhat lidem okolo sebe. Právem se za tento výkon může pyšnit nominací na Oscara za hlavní ženskou roli. Ewan McGregor pak sice dostojí svému jménu, nicméně v jeho případě se nic oslnivého nekoná.

Pro diváka je však přítomnost těchto dvou hollywoodských hvězd příjemnou zárukou určité kvality. Překvapením je pak mladý herec, který ztvárnil nejstaršího syna Lucase. Tom Holland, ač prakticky neznámý herec, září. Částečně za to může jeho herecký talent, částečně také dobře napsaná role, nicméně pokud si divák něco po odchodu z kina bude dlouho pamatovat (tedy kromě záběrů na tsunami), tak jsou to činy právě Lucase Bennetta.

Vizuál vyrazí dech

V "Nic nás nerozdělí" hraje největší roli vizuální stránka filmu. Tvůrci sami zdůrazňují, že si dali velmi záležet na realističnosti jednotlivých scén, ať už jde o samotný příchod obrovské vlny, či pozdější zmatek a bezmoc odehrávající se po katastrofě. Musím tedy podotknout, že si tvůrci opravdu s vizuálem pohráli a výsledek stojí za to. Při příchodu vlny třeštíte oči a při pohlcení prvních lidí do bouřlivé vody s nimi doslova zadržujete dech. První třetinu filmu jste jednoduše ohromeni, jakou spoušť zanechala obří vlna.

Nicméně druhá polovina filmu již nenechá diváka přikovaného v sedadle tak, jak to dovedl úvod. Po smetení vlnou se rodina Bennettova rozpadá na skupiny, kdy nejstarší syn Lucas zůstane opuštěn se svou matkou, kdežto Henry dostává na starosti dva mladší, Thomase a Simona. Poté se rozjíždí kolotoč plný z počátku marného hledání svých blízkých, který nenabízí o moc víc než právě volání jmen manželek a dětí.

Patos, kam oko dohlédne

Film je ověnčen posvátným souslovím, znějícím v úvodu, a to „podle skutečného příběhu“. Divák pak většinou očekává silný příběh, který se dokonce doopravdy stal, a chce ho vidět opravdu se vším všudy, bez zbytečného domýšlení či fantazie. V tomto případě tvůrci sice vybrali příběh dojemný, po skončení filmu zůstává na jazyku jakási pachuť patosu.

Ano, toho patosu, který je tak dobře známý z filmů americké produkce. A našel si cestu i sem, do španělského filmu. I když úvod působil velmi autenticky a reálně, závěr je jako z jiného světa, skoro by se dalo říci, že z jiného filmu. Poslední třetina filmu pak zanechává mylný dojem, že vlna tsunami sice byla tragédie, ale nebylo to zase tak hrozné. Což u události, po které zůstalo v kalné vodě ležet 220 000 mrtvých, není dobře.

Celkovou autentičnost události pak ve filmu dokresluje hudba Fernanda Velázqueze, který je však českému divákovi prakticky neznámý. O to víc překvapí, že dramatické scény jsou hudebně velmi vkusně doprovázeny a prakticky žádná skladba nepůsobí ve scénách nepatřičně.

Naopak, již na začátku, kdy kamera zabírá idylické pláže a spokojené rekreanty, je to právě hudební motiv, který indikuje, že se blíží něco strašného. Působí tak velmi kontrastně s tím, co divák před příchodem velké vlny vidí.

"Nic nás nerozdělí" je film rozporuplný. Na jedné straně vítězí velmi dobrá vizuální stránka či výkon Naomi Watts, v závěru se film však brodí po kolena v patosu a přílišném optimismu. Je to snímek, který mapuje černou stopu v dějinách lidstva a snaží se, abychom ho sledovali jako památku těch, které pohltila do svých útrob vlna tsunami. Přistupujme tak také k němu, zaslouží si to.

_______________________________________________________________

Bottom line: Ani sebelepší člověk nedokáže vymyslet lepší příběh než ten, který napíše sám život. Jedním z takových je příběh hrdinů v "Nic nás nerozdělí". Zadržte dech a jdeme na to.

Stránka filmu na CSFD.cz