„Za třetí ostrov negativní deviace pak pokládám podstatnou část českých médií. Tu část, která se zaměřuje na vymývání mozků, na mediální masáž a na manipulaci veřejným míněním.“ Nad zahořklými slovy právě inaugurované hlavy státu dodnes mnozí nesouhlasně kroutí hlavou; ti, kteří očekávali rétorický zlom, přerod prezidentského kandidáta ve velkorysého státníka, neskrývají své rozhořčení. Vladislavský sál prezidentovo vyjádření přivítal spontánním potleskem. O týden později se znovu aplaudovalo, tentokrát ne na Hradě, ale v oranžově vybarveném plynojemu. Adresát ovací však přetrval.

Sociální demokraté to mají těžké. Loajalitu ke svému prezidentskému kandidátovi, který se ze všech kandidátů nejhlasitěji vymezoval vůči Miloši Zemanovi, střídá bouřlivý potlesk a projevy sympatie vůči objektu tolika kritických výhrad. Nejpopulárnější český politik, představitel idealistického proudu sociálních demokratů a člověk, který dokázal zaujmout nové a hlavně mladé voliče, se stal obětním beránkem stranických delegátů.

Bohuslav Sobotka to ve straně zjevně nemá tak silně pod kontrolou, jak by mohl nasvědčovat jeho nezvykle silný mandát. Za Dienstbiera se staronový předseda několikrát otevřeně postavil, a i přesto jeho místo zaujal rozporuplně působící Milan Chovanec, jenž se přes své snahy už asi nezbaví cejchu plzeňského rychlostudenta. Politik, který pro sebe získal o dvě stě tisíc hlasů více, než všichni sociálnědemokratičtí hejtmani dohromady, byl vyměněn za jediného hejtmana, kterého v zastupitelstvu přečíslila vládní strana.

Zemanův vliv

Na Dienstbierův odchod z vrcholného vedení strany můžeme nahlížet jako na jednu ze dvou hlavních událostí sjezdu, tou efektnější byl zhruba patnáctiminutový projev triumfujícího expředsedy. Miloš Zeman má v ČSSD stále mnoho skalních příznivců (např. i čestného předsedu Valtra Komárka). Ačkoli z grémia vypadla jemu oddaná Marie Benešová, nejen místopředseda Zdeněk Škromach se profiluje jako jeho věrný spojenec.

Není žádným překvapením, že bodrý rodák z Hodonína svou funkci obhájil, snad dokonce zvažoval a do budoucna možná i zvažuje kandidaturu na nejvyšší stranický post. Černým koněm současného prezidenta ale není, tím je podle všeho Michal Hašek. Jak jinak si vysvětlovat Zemanova páteční slova: „sociálnědemokratičtí hejtmani si ve svých funkcích počínají zodpovědně a mají kvalifikaci řídit jak politickou stranu, tak v budoucnosti i stát právě proto, že v minulosti dokázali řídit tak rozsáhlý celek, jakým je právě kraj“? Předseda Asociace krajů ČR se Sobotkou uzavřel příměří, ale Miloš Zeman nezapomíná a jistě ví, že to byl právě Michal Hašek, kdo ho podporoval již v době, kdy SPOZ obcházela s peticí za přímou volbu.

Prezident republiky ve svém projevu působil poněkud ambivalentně. Přeje si vítězství sociální demokracie, přitom je ale členem a čestným předsedou SPOZ – copak asi říká svým spolustraníkům? Uznává tím, že SPOZ byla jen jednorázovým projektem, jak jej dostat na Hrad? Případně cestou jak ubrat hlasy Paroubkově ČSSD?

Možným vysvětlením jsou Zemanovy mocenské ambice. Prezident by na vše de gaullovsky shlížel z Pražského hradu, vládu by vedl jemu oddaný sociální demokrat, obě komory parlamentu by opanovala oranžovo-rudá většina a kraje by byly v rukou věrných hejtmanů. Ústavní soud a Českou národní banku by si pak Zeman obsadil dle své libosti. Před rokem naprosto šílená vize, dnes jeden z možných scénářů…

Klíčová je pro Zemana věrnost sociálních demokratů a krotkost jejich vedení; jeho apel na utvoření menšinové vlády lze opět chápat v kontextu posilování jeho vlivu. Menšinově vládnoucí premiér by pak neměl jistou politickou podporu a význam Zemanovy role moderátora veškerého dění by výrazně vzrostl. Jeho nedávné setkání s hejtmany nás může v podobných domněnkách jen utvrzovat. Představitelé českých krajů si přišli na Hrad stěžovat na centrální vládu, mocnář je vyslechl, pochválil je a nabídl se jim s tím, že s nimi na lánském zámečku povede odborné porady.

Bude vskutku zajímavé sledovat další počínání hradního pána. S populárním Dienstbierem v čele ČSSD mu mohly jeho plány nečekaně zhořknout, teď má o starost méně. Sociální demokraté sestavili vedení, jež je má dovést k vytouženému vítězství – za rok toho mohou mnoho získat, ale ještě více ztratit. Nyní jsou však na tahu vládní strany, které mají po neustávající kritice a poklesu preferencí šanci dobýt původní pozice.

 

 

Bottom line: Supervolební rok 2014 se pomalu blíží; za jak dlouho asi začne předvolební klání? A jaké postoje bude v následujícím období zastávat Miloš Zeman?