Vážený tazateli,
základem pro zodpovězení Vašeho dotazu je ustanovení § 40 zákoníku práce, který stanoví, že obsah pracovního poměru je možné změnit jen tehdy, dohodnou-li se zaměstnavatel a zaměstnanec na jeho změně.
Konat práce jiného druhu nebo v jiném místě, než byly sjednány v pracovní smlouvě, je zaměstnanec povinen jen v případech uvedených v zákoníku práce a jedná se o situace, kdy se např. zhoršil zdravotní stav zaměstnance, při výpovědi podle § 52 písm. f) proti zaměstnanci bylo zahájeno trestní řízení apod. (§ 41) a též při mimořádných živelných událostech.
Co se týče přeložení na jiné místo, tady dle ustanovení § 43 zákoníku práce platí, že přeložit zaměstnance k výkonu práce do jiného místa, než bylo sjednáno v pracovní smlouvě, je možné pouze s jeho souhlasem a v rámci zaměstnavatele, pokud to nezbytně vyžaduje jeho provozní potřeba. Tudíž zde je podstatné, jak (konkrétně) je místo výkonu práce definováno ve smlouvě.
Pokud by zaměstnavatel zaměstnance přeložil na jiné místo práce než je uvedeno v pracovní smlouvě, bylo by takové přeložení neplatné (viz. např. rozhodnutí NS ČR ze dne29.7.2010 pod sp. zn. 21 Cdo 4213/2009: „Pracoviště jako místo, kde zaměstnanec plní podle pokynu zaměstnavatele své pracovní úkoly, se může nacházet jen tam, kde je lze podřadit pod pojem, jímž bylo v pracovní smlouvě podle ujednání účastníků definováno místo výkonu práce; přeložení k výkonu práce do jiného místa, než bylo sjednáno v pracovní smlouvě, bez souhlasu zaměstnance (i kdyby tomu tak bylo v rámci zaměstnavatele) je neplatné.“).
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist