Miloš Zeman nezahálí a ustavičně posiluje svůj vliv. „Určitě se důvěra vlády má posuzovat podle programu. Ne podle toho, jestli je sympatická 200 poslancům,“ hájí jeho prazvláštní počínání vedoucí prezidentské kanceláře. To bodrý místopředseda Senátu Škromach na svém Facebooku uvádí: „A za chvíli přicválají Blaničtí rytíři z rodu Oranžové růže, kteří jediní jsou schopni vyvést náš národ z područí zglobalizovaného kapitálu a hříšné doby nenasytného trhu.“ Má to však jeden háček: nebudou to oranžoví rytíři z hory Blaník, zemani z východu se už houfují a získávají nečekaný, a přesto znatelný náskok. Někteří z blanických se za své zásluhy dočkají povýšení do zemanského stavu, zato v Oranžové růži to vypadá na bratrovražedný boj o velitelský praporec.

Bezprecedentní jmenování vlády Jiřího Rusnoka rozbouřilo již dostatečně vířící vody české politické scény. Prezident, odvolávaje se na svou legitimitu, neváhal překročit hranice vytyčené svými předchůdci a v rozporu s ústavní zvyklostí vybral předsedu vlády bez předem deklarované podpory parlamentní(ch) stran(y). Premiéra jmenoval a až následně ráčil informovat sněmovnu i veřejnost o svém zásadním rozhodnutí. Tím, že hlavou vlády určil svého protežovaného poradce a někdejšího vládního kolegu, jen potvrdil své nepotistické sklony a vskutku aktuální mocenské ambice.

Odměna za věrnou podporu                                                                   

Je nadmíru zjevné, že kroky designovaného premiéra směřují k sestavení prezidentovy zcela konformní vlády jeho bývalých kolegů, přátel či podporovatelů. Ještě aby je neodměnil! Mohli by začít žárlit na Livii Klausovou a Vladimíra Remka, pro které se již chystají pověřovací listiny, které nelegitimní, byť legální prezidentův premiér zcela jistě kontrasignuje, a to třeba i v demisi.

Kdo tedy novou vládu tvoří? Nejdiskutovanější z jejich členů (pomineme - li v dnešních dnech již otřepané téma Jana Fishera) je věrná Zemanova přítelkyně Marie Benešová, která se za svého působení ve funkci nejvyšší státní zástupkyně (1999-2005) svému svědomí dle všeho nijak nezpronevěřila, bohužel však nevybojovala v té době tolik potřebnou nezávislost orgánů činných v trestním řízení; její hlavní kvalifikací je věrná a neustávající podpora současnému prezidentovi.

Martin Pecina se stal ministrem vnitra „vlády odborníků“, leč se sám za odborníka nepovažuje. Kvalifikací je mu zřejmě chystaná pozice lídra krajské kandidátky SPOZ a pravděpodobně i přímé napojení na Vítkovice Power Engineering, a. s., lobující ve prospěch ruského uchazeče o temelínskou superzakázku.

Ministrem kultury se stal bývalý ředitel ČT Jiří Balvín, který patřil k nejhlasitějším mediálním zastáncům současného prezidenta a v nedávném bilančním pořadu České televize 100 dní na Hradě – Ohlédnutí vystupoval coby reprezentant příznivců Miloše Zemana. Hovořilo se o něm v souvislosti s obsazením funkce hradního kancléře; nyní si na své přijde na ministerstvu.

Ministerstvo zemědělství vede Miroslav Toman, prezident Potravinářské komory a syn někdejšího místopředsedy Štrougalovy vlády, který si svůj post pro změnu vysloužil štědrými finančními příspěvky. Na transparentní účet Zemanovy kampaně dorazily dvě platby označené jménem Zdeněk Toman (odpovídá jménu bratra Miroslava Tomana) – ve výši 150.000 Kč (2. 10. 2012) a 175.000 Kč (4. 2. 2013) a jedna platba na jméno Ing. Miroslav Toman – 175.000 Kč (4. 2. 2010). Půl milionu je slušná částka.

Klientelistická síť?                                                                                       

Je skoro až úsměvné, že vládu, která skončila mimo jiné kvůli extenzivnímu výkladu politické korupce, střídá kabinet, který bude z velké části sestaven na základě klientelistických vazeb – nikoli podle proklamované odbornosti – ale jednoduše dle principu: „tys pomohl mě, já zas pomůžu tobě“.

Česká wikipedie k heslu klient (v původním, římském významu) uvádí: „(Klient, pozn. red.) nosil obvykle jeho (patronovo, pozn red.) rodové jméno a byl mu zavázán úctou a různými službami. Ve starších dobách s ním šel do boje a měl ho případně vykoupit ze zajetí, pracoval pro něho na poli a později ho podporoval politicky, například při volbách. Naopak patron své klienty (klientelu) podporoval hmotně, poskytoval jim právní ochranu, případně jim dával do dočasného užívání kus půdy.“

S notnou dávkou nadsázky si za slovo patron dosaďme jméno Miloše Zemana, exil na Vysočině označme za zajetí a výraz půda nahraďme pojmem ministerstvo či trafika. Strana práv občanů Zemanovci nedávno upravila své logo tak, aby ještě více zdůraznila své propojení se současnou hlavou státu – zájemcům o starověký Řím to jistě připomene zmíněnou situaci, kdy klienti přebírali rodové jméno svého patrona. Můžeme pak SPOZ nadneseně označit za síť klientů, respektive klientelistickou síť, Miloše Zemana?

Druhý pokus

Jiří Rusnok se svou vládou s žádostí o důvěru s nejvyšší pravděpodobností neuspěje. Co však bude následovat? Pověří Miloš Zeman sestavením vlády opětovně Rusnoka, jak v rozhovoru naznačoval Martin Pecina, či se obrátí na někoho jiného z řady svých klientů, vyslyší požadavek Miroslavy Němcové, nebo dekret předá Bohuslavu Sobotkovi? „Uvažoval jsem i o tom, že bych jmenoval vítěze voleb, ale z veřejných prohlášení beru na vědomí, že o tuto funkci nemá zájem,“ neodpustil si Zeman rýpnutí na adresu sociálnědemokratického předsedy. Máme to považovat za náznak jeho povolebních plánů? Nebude pak oním šťastlivcem Michal Hašek?

Nevyjasněnou otázkou zůstává, jak případně naložit s rozpuštěním sněmovny? Do původních plánů může nečekaně vstoupit i termín hlavního líčení s Davidem Rathem (srpen-říjen), zejména pokud mají sociální demokraté černé svědomí a tuší, že špinavé peníze mohly souviset s financováním jejich volební kampaně, jak poslanec dříve naznačil. Pak může jejich nadšení pro předčasné volby v brzkém termínu rázem polevit.

Miloš Zeman již zcela nepokrytě směřuje k nastolení poloprezidentské republiky. Ústava mu to umožňuje, neboť počítá s osobou moudrého a nadstranického prezidenta, jenž svého vlivu nezneužívá ve svůj osobní prospěch či ve prospěch svých klientů. Současná hlava státu si však koleduje o výrazné omezení svých ústavních pravomocí; minimálně Bohuslav Sobotka by pro to mohl mít silnou osobní motivaci…

 

Bottom line: Mnozí již po volbách pošilhávali po německém spolkovém prezidentovi. V kontextu jeho posledních výroků se tužby po opravdu důstojném státníkovi nadále prohlubují. Najde se „český Gauck“ a zvolili bychom si vůbec takového prezidenta v přímé volbě?