Proč milovat Balkán? Pochopíte, až se zakousnete do pečené papriky s fetou

O tom, že mám pozitivní vztah k Balkánu, se tak nějak ví. Důvodů mám celkem dost: tím prvním jsou kamarádi z Bělehradu, Sarajeva či Záhřebu, dalším jsou hory: rumunské Karpaty, které tak dobře popsal Miroslav Nevrlý, i pohraniční pohoří Černé Hory a Albánie. Tím posledním, ale rozhodně ne zanedbatelným důvodem, proč se na Balkán vracím každý rok, je jídlo.

Má tisíce podob, je lehké a přitom plnokrevné, má šmrnc, aniž by opouštělo jistou přitažlivou zemitost. Proměňuje se stát od státu i z jihu na sever, ale vždy ho spojuje intenzivní chuť a čerstvé suroviny.

Myslím, že úplně první, co jsem v tomhle regionu ochutnala, byla mamaliga v rumunském Ceahlau. Nutno dodat, že to bylo taky první Rumunsko vůbec. Ke kabaně, jak se tady horským útulnám říká, jsme stoupali strmým suťovištěm, pusy popraskané od slunka, žaludky prázdné. Ale šli jsme rychle, kdosi z výpravy tvrdil, že dneska nebudeme muset vařit sami, že v kabaně mívají polívku.