Českou republiku čekají po třech letech volby do Poslanecké sněmovny, a jako pokaždé tu máme desetitisíce méně politicky znalých prvovoličů, kteří často bývají lehce ovlivnitelní. Málokteří už mají ucelené názory a někteří si dokonce vybírají stranu až za plentou. Můžeme sice hledat vinu mezi politiky, školami i rodiči, že se studenti o politiku nezajímají, ale na to je v tuto chvíli pozdě. Je ovšem ještě čas na rady, na co si dát pozor při rozhodování.

Volební kampaň je na každém rohu. Tu kobliha, leták nebo pivo za deset korun. Každý den se objeví v médiích alespoň jeden nový průzkum od agentury, o které jsme ještě neslyšeli. K volbám se vyjadřují odborníci, umělci i lidé v tramvaji. Nelze to ignorovat a stoprocentně rozhodnutých občanů je velmi málo. Dá se ale všem nátlakům okolí čelit, zachovat si rozum a nenechat se oklamat často nesplnitelnými sliby politiků či názory „nestranných“ médií?

První z rad je jednoduchá. Nemá smysl volit strany, které zakládají svůj program převážně na jednom bodě. Logicky bychom neměli po jejich zvolení do parlamentu jistotu, jak budou hlasovat, protože ve sněmovně se nebude jednat pouze o jejich tématu. Byť jsou úplná svoboda internetu, odsun všech přistěhovalců nebo návrat naší republiky k monarchii jistě zajímavá témata, nikdy nepřesáhnou v důležitosti například jednání o státním rozpočtu nebo o budoucnosti školství.

Podle politologa Ondřeje Císaře by mladí lidé měli prozkoumat volební programy a zjistit si, co z toho je uskutečnitelné. „Je mnoho věcí, které vypadají skvěle na papíře, ale ve skutečnosti jsou to jen plané sliby, které není možné splnit,“ říká Císař.

Dá se věřit průzkumům?

Jsou všude kolem nás – noviny, televize i strany vydávají s pomocí agentur „zaručené“ výsledky nadcházejících voleb. Vzpomeňme si ale na situaci před minulými parlamentními volbami. ČSSD měla podle průzkumů získat kolem 35 procent hlasů, ale nakonec získala jen 22 procent a nestačilo jí to ani k sestavení vlády. Ještě bližší nám může být letošní prezidentská volba, kdy jsme se z médií dozvídali jména účastníků druhého kola až do zveřejnění výsledků. Všichni si pamatujeme, jak to nakonec dopadlo.

Jednotlivé průzkumy se často výrazně liší, některé jsou totiž dělané přímo na objednávku politických stran. I pokud se provádějí zcela objektivně, pracují s malým počtem lidí a většinou nikde není napsáno, jaký vzorek to skutečně je a jakou metodou se názory získávaly. I způsob získávání informací může měnit výsledek průzkumu. Internetového výzkumu se logicky zúčastní spíše mladí lidé, a pokud pracovníci agentur volají během pracovní doby na pevné linky, většinou se ozvou nezaměstnaní a důchodci.

Největší škodu mohou nadělat průzkumy mapující šanci stran na vstup do sněmovny. Volič si pak často řekne, že nemá smysl volit stranu, která má malou pravděpodobnost na získání mandátů a volí pak menší zlo. To přispěje větším stranám a výrazně sníží šance nějaké nové straně. Je velmi pravděpodobné, že toto je i cíl zadavatele průzkumu.

Nejít volit není ostuda

Podle sociologa Petra Hampla je také důležité nepřistupovat na kompromis. „Dejte hlas straně, se kterou bezvýhradně souhlasíte ve všech důležitých bodech a o které jste přesvědčeni, že je natolik obratná, aby svůj program dokázala naplnit,“ sdělil Hampl. Jestli taková strana není, tak podle něj vůbec nevadí, kdyč člověk volit nepůjde. „Pokud však vhodná strana existuje, nezaobírejte se tím, jakou má šanci dostat se do parlamentu, a volte ji,“ dodal Hampl.

Většinou se setkáváme s názorem, že jít volit je společenská nutnost. Hampl ale říká, že důsledkem toho, že Češi v posledních letech volili menší zlo, je děsivý úpadek politiky. „Politické strany se naučily, že dostanou hlas jen na základě toho, že je nějaká jiná strana ještě horší, a stačí tedy lidem namluvit, že vynechat volby je morální prohřešek,“ shrnul sociolog.

Neúčast při volbách nutně nemusí znamenat, že vám na budoucnosti nezáleží, ale to, že se nenašla vhodná strana, ke které byste cítili stoprocentní důvěru. Volení menšího zla totiž následně může způsobit mnoho zklamání a výčitek, že jste pomohli do Poslanecké sněmovny někomu, kdo vaše názory vůbec nezastupuje.

Řízky zdarma nebudete dostávat po celé čtyři roky

Volební kampaně jsou vidět v každém větším městě, rozdávají se pochutiny, občas se prodává i levné pivo a hromadně se hází špína na všechny politické konkurenty. Většina návštěvníků ale místo prohlížení programu či debaty s pořadateli raději zamíří k občerstvení. O prioritách strany toho po odchodu z mítinku sice moc neví, ale za řízek či koblihu jsou schopni vhodit do urny právě jejich hlas.

Je možné, že tito lidé vnímají pohostinnost na mítinku jako znak toho, že se o ně strana postará stejně i po svém zvolení. Když se k tomu přihodí ještě pár nadávek na současnou vládu, je rozhodnuto. Vzhledem k tomu, že voliči tohoto typu politiku nijak zvlášť nesledují a zprávy se dozvídají spíš z bulvárních deníků, nejsou nakonec svým rozhodnutím vlastně ani zklamáni.

Radu pro voliče má také politolog Josef Mlejnek. „Člověk by měl bedlivě sledovat veřejné dění a jako základní metodologické východisko mít to, že ho chtějí oklamat všichni,“ uvedl politolog a dodal, že se východisko až na pár výjimek potvrdí i v praxi.

Když tedy zamíříte, ať náhodou nebo účelně, na mítink strany, nenechte se opít rohlíkem (nebo jiným občerstvením), a raději se vydejte debatovat s politiky. Nebojte se zeptat na cokoliv, co vás zajímá. Vždycky by vás měli vlídně přijmout a hovořit s vámi. Pokud vás odmítnou, viditelně o váš hlas z nějakého důvodu nestojí a nemá tedy smysl je volit.

Rozhodne se brzy

Letošní předčasné volby jsou naplánované na 25. a 26. října a bojovat o vaši přízeň bude skoro šest tisíc kandidátů. Stále je ještě čas si přečíst volební programy jednotlivých stran a zjistit, koho z tak velkého počtu byste viděli v Poslanecké sněmovně nejraději. Mějte na paměti, že ne všechny sliby stran jsou splnitelné a že každá strana má šanci se dostat do parlamentu. I váš hlas rozhoduje, kdo bude v Česku vládnout do příštích voleb, tak volte zodpovědně.

Bottom line: Jste již rozhodnuti, koho budete volit? Na základě čeho jste se rozhodovali? Působily na vás volební kampaně?