Sbíráme-li lišky, nehrozí, že si je spleteme s jedovatou houbou. A pokud přece jen sáhneme vedle, pak nejspíš po lišce bledé, Friesově, nálevkovité či po lištičce pomerančové. Po konzumaci těchto odrůd žádné potíže nehrozí.

Navíc je lišek dostatek. Zatímco v devadesátých letech rostly v českých lesích zřídka, nyní se jejich typickou oranžovou barvou opět rozsvěcují celé oblasti.

Čemu za to vděčíme? Liška jako spolehlivý ukazatel čistoty životního prostředí nesnáší surový humus. A dokud komíny v Česku chrlily spousty oxidů síry a dusíku, udrželo se jehličí na stromech místo sedmi let pouhé tři až čtyři roky a pak se sypalo na zem. Bakterie ho nestačily zpracovávat a surového humusu přibývalo, liškám se proto nedařilo. Situace se ale začíná zlepšovat a lišky se vracejí.

Zbývá vám ještě 80 % článku
Vyberte si přístup na míru Předplatné Hospodářských novin
HN mini
45 Kč první dva měsíce
Od 3. měsíce 229 Kč
  • Veškerý obsah
  • Bez reklam
  • Mobilní aplikace
HN roční
3290 Kč za rok
2 měsíce zdarma
  • Veškerý obsah
  • Bez reklam
  • Mobilní aplikace
Máte již předplatné? Přihlaste se