NÁZOR ŠÉFREDAKTORA: Evropská unie potřebuje daně, armádu a demokracii. Jen tak zabije Putina

Píše se rok 2014 a my děláme stejné chyby jako naši předkové. Proti agresi bojujeme sankcemi a teatrálními gesty. Proti jakémukoliv imperialismu je nutné spojit síly a bránit se společně. Sjednocená Evropa je nejlepší odpověď na ruskou nostalgii po Sovětském svazu. Právě teď na Krymu sice Putin vítězí na celé čáře, ale z dlouhodobého hlediska svými kroky posiluje pro Rusko mocného nepřítele: Evropskou unii.

Poslední týdny čelíme v souvislosti s událostmi na Ukrajině takřka informační válce, která přes všechny fakta, polopravdy a fámy úspěšně překryla to, co je pro nás a pro státy celé Evropy nejnebezpečnější již minimálně od 18. století a tím pádem i klíčové: imperiální ambice velmocí podporované nacionalismem.

Pro Českou republiku se jedná o dvojnásobné nebezpečí, protože jsme most mezi východem a západem, který čas od času překročí nějaká cizí armáda. V posledních dvou dekádách však požíváme bezprecedentního luxusu nebýt obklopeni nepřáteli z několika stran.

Poválečné uspořádání Evropy umožnilo dostat pod kontrolu německý i italský imperialismus, proces evropské integrace zase otupil ostří Francie a Spojeného království. Mírumilovný proces sjednocování evropských národů narušily až válečné konflikty na Balkánu v 90. letech, “znovuobjevená” touha po velkém Srbsku a nacionalismy národů rozpadnuvší se Jugoslávie. Dnes jsou Slovinsko či Chorvatsko plnohodnotnými členy Unie a je jen otázkou času, kdy přistoupí také Srbsko nebo Černá Hora.

Pouze silná EU může zachránit Ukrajinu

Současný konflikt na Krymu nám v EU připomněl, že poslední hrozbou tohoto typu na evropském území jsou tzv. ruské zájmy. Rozpad obrazu Ruska jako země v přechodu k demokracii západního typu, který se v mediích udržoval nejméně od nového tisíciletí, se musí stát motorem pro další rozšiřování a integraci EU.

My, Evropané, máme dnes tak zvané battle groups, přesto nemáme plnohodnotnou evropskou armádu. Máme příspěvky jednotlivých členských států do společného unijního rozpočtu, přesto nemáme evropské daně. Máme volby do evropského parlamentu, ale ten přesto nemá jednoznačné právo navrhovat zákony. Máme Evropskou komisi, přesto nemáme evropskou vládu. Peníze, vojáci a skutečná demokracie, to je, oč běží v současné Evropě. Nic více a nic méně nemůže nyní zachránit Ukrajinu, stejně jako případně nás, před ruským vměšováním.

V situaci, kdy existuje 28 národních zájmů, nikdo nehájí zájmy celé EU. To znamená, že nikdo nehájí ani český zájem. V zájmu České republiky je totiž silná Evropská unie, která zabrání probuzení jak německé, tak ruské rozpínavosti a nacionalismu. V prvním případě se jí to úspěšně daří, česko-německé vztahy nikdy nebyly lepší, ve druhém případě selhává.

Zapomeňme na Krym, mysleme na Evropu

Krym je “ztracen”. Nikdo nepřinutí evropské státy za něj bojovat a stane se “jen” smutnou epizodou dějin. V ohrožení ale mohou být i Estonsko a Lotyšsko. Jen v Tallinu žije dvě stě tisíc rusky hovořících občanů, v Rize dokonce přes čtvrt milionu. Bude Rusko vojenskou intervencí bránit i je?

K bezprostřednímu konfliktu samozřejmě nedojde, protože pobaltské státy jsou stejně jako my členy NATO. To však neplatí pro Finsko a tamní šedesátitisícovou ruskou menšinu, přesto Rusko, zdá se, na půdu Evropské Unie nevkročí.

Zažíváme veskrze dějinný okamžik, jeden z posledních dozvuků studené války. Sjednocená Evropa se dokáže expanzi ruského vlivu ubránit sama. Kdyby si to evropské státy uvědomily dříve, nemusely čelit narušení celistvosti Ukrajiny. Teď jí všichni můžeme jen z bezpečné vzdálenosti foukat na rány.

Volby do evropského parlamentu, které se konají za dva měsíce, dostávají nevídaný náboj, protože tématem se stává skutečná svoboda a suverenita českého národa. Zatím si toto téma uzurpovaly euroskeptické strany a pofidérní lidé jako Jana Bobošíková, Radek John nebo Václav Klaus. S postupem času je stále jasnější, že sjednocená Evropa není volbou, ale podmínkou přežití každého malého národa na evropském kontinentu.

Bottom line: Evropské elity musí uvažovat v evropském kontextu, jinak ruští vůdcové zůstanou myšlenkově uzavřeni mezi Sověty a orientálním despotismem a jejich armády budou opakovaně pronikat do Evropy. Ukrajina je Evropa. Rusko nás právě znovu okupuje.