Café Fara ztratila kouzlo prvotní zamilovanosti a nese se na vlně povrchní líbivosti

Jedna věc, která mě v gastronomii stále nepřestává udivovat, je moje neschopnost odhadnout, který podnik bude prosperovat a který se bez trvalejší paměťové stopy vytratí.

Rozhodně jsem před pěti lety nebyl optimistou ohledně dlouhé existence, když se v malé vesnici schované někde u Mikulova za kopcem Café Fara jako kavárna otevírala. Jenže později přibyla možnost ubytování, zavedla se kuchyně a pochvalné komentáře stále přibývaly.

Těžko také nechválit, když sedíte ve vydařeně zrekonstruované staré faře, kde to voní kávou a historií. Pak i to neustálé vrzání dřevěné podlahy má vlastně terapeutické účinky a různé nedostatky v servisu nebo jídle jsou jen nepodstatné detaily, které nemají zásadnější vliv na celkový dojem z návštěvy výjimečného místa.