Když poslanci marodí

Poslanci jsou vždy nerudní, když se jim šťourá do platů a privilegií. IHNED.cz se zajímal o to, jestli plní svoji povinnost předkládat sněmovně při nemoci potvrzení o pracovní neschopnosti. (Tím by se jim mimo jiné krátil příjem). A zjistilo se, že ho nepředkládají. Místo toho předložili redaktorům několik nevlídných poznámek, včetně té tradiční o bulvarizaci médií.

Poslankyně ČSSD Pavlína Nytrová dokonce v reakci na dotaz k nemocenské zaslala do redakce sms zprávu: “Co mám odpovědět? Kolega mi říká, že to mám ignorovat.” Šlo o omyl. Zprávu psala původně své asistentce. Hezky to ale ilustruje přístup většiny poslanců k podobným dotazům. (Otázku nakonec poslankyně Nytrová neignorovala. Vzhledem k její odpovědi by to ale pro ni snad bylo i lepší. Viz níže.)

Ano, jde sice o drobné a vedle třeba stále nejasné důchodové reformy i o dost nicotné problémy. Jenže je to zároveň porušení zákona o platech ústavních činitelů a jednoho z největších slibů, který politici před volbami hromadně rozdávali. Slibu, že změní styl politiky, který se stále ještě zcela nepřiblížil zvyklostem moderního světa.

Přitom stačí málo. Jen se přestat považovat za privilegované VIP osoby.

V tomto případě je to o dodržování jednoduchého pravidla, že i práce poslance je práce, a když jsem nemocen a nemohu ji vykonávat, musím jako všichni ostatní k doktorovi pro neschopenku. A tím pádem mít jako všichni ostatní první tři dny nemoci za své.

Těžko říct, co vede poslance k tomu, že tuhle prostou věc nedodržují. (V tomto volebním období až na dvě čestné výjimky. Nevíme jaké, protože sněmovna je, jakožto přeborník v tajení čehokoli, odmítá zveřejnit). Skoro se ani nechce věřit, že by za tím byla nízká hamižnost. Vždyť nejde o nijak velké částky. I když vzhledem například k návrhům typu zákaz odtahování poslaneckých aut z dílny sociálního demokrata Humla, je to u některých asi i možné.

Pokusy přistižených poslanců se vykroutit byly až roztomilé. Zmíněná sociální demokratka Nytrová, která se ze zdravotních důvodů omluvila ze 17 z celkových 44 jednacích dní sněmovny, tvrdí, že fakt, že nemůže chodit do práce, není vlastně pracovní neschopnost. Měla úraz kolene. Zvažovala se prý operace a jak sama popsala, zranění ji limitovalo v chůzi, delším stání či sezení, dokonce dlouhých cestách autem nebo vlakem. Takže dostala jednoduché otázky: Neznamená to, že když se nemohla dostavit na téměř polovinu jednání sněmovny, že se nemohla dostavit do práce? Není náhodou jednání sněmovny docela podstatnou součástí práce poslance? A nejde tedy o pracovní neschopnost?

Není. Paní poslankyně se rozhodla, že nejde. Prý byla "v kontaktu s voliči v regionu". Odzbrojující.

Kouzelný byl také její kolega Pavel Volčík z ANO. Mimochodem lékař. Ozval se s žádostí o vyškrtnutí uvozovek v sousloví “ze zdravotních důvodů” v odstavci, kde bylo zmíněno jeho jméno. Měl starost o to, aby se třeba někomu nezdálo, že simuloval.

“Uvozovky u spojení ze zdravotních důvodů dle mého mají vyvolávat dojem, že jsem snad nemocný nebyl,” napsal Volčík.

Tak sláva, pan poslanec uznal, že byl nemocný. Takže by měl uznat, že měl předložit neschopenku. Hm, tak ne, po tomto dotazu se pan poslanec odmlčel a neodpovídá.

Jsou to opravdu drobnosti. Ale stačí si tyhle drobnosti poskládat vedle sebe a je tu jasná příčina všeobecné naštvanosti na cokoli spojené s politikou, která vede voliče k populistickým křiklounům, jakým je třeba Tomio Okamura. Tvoří naštvanost neposlanců, kterým nestačí, když nemohou přijít do práce, prostě zavolat šéfovi a říct jen: “Omlouvám se ze zdravotních důvodů”.