Psychosociální a pohybové faktory jsou nejčastějšími riziky na evropských pracovištích

Výsledky průzkumu, v jehož rámci byly shromážděny odpovědi z téměř 50 000 pracovišť ve 36 zemích, včetně všech 28 členských států, poskytují podrobný přehled o řízení rizik v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (BOZP) na evropských pracovištích. Jelikož jsou výsledky snadno přístupné prostřednictvím on-line přehledu, představuje tento průzkum významný nový zdroj pro politiky, výzkumníky a pracovníky z praxe.

Cílem průzkumu ESENER-2 bylo zjistit, jak se ochrana zdraví a bezpečnost – a zejména nová a vznikající rizika, jako jsou psychosociální rizika – ve skutečnosti projevuje v praxi a to v organizacích všech velikostí, včetně mikropodniků s 5 až 10 zaměstnanci. Otázky průzkumu byly položeny pracovníkům firem, kteří byli nejlépe informovaní o BOZP. Respondenti označovali hlavní rizikové faktory ve své společnosti a popisovali, jak je vyhodnocují a řeší. A co je důležité, rovněž uváděli důvody a hlavní problémy, které jim brání hodnotit rizika na pracovišti.

Rizikové faktory

Nejčastěji uváděným rizikovým faktorem je nutnost jednat s problémovými zákazníky, pacienty, žáky a podobně (58 % podniků v zemích EU-28), což je částečně odrazem pokračujícího rozvoje služeb. Ve všech odvětvích činnosti jsou velmi často uváděny faktory vedoucí ke vzniku poruch pohybového aparátu, jako jsou například únavné nebo bolestivé pozice a opakované pohyby zad, rukou nebo paží.

Přístup není všude stejný

Výsledky ukazují, že 76 % podniků v zemích EU-28 provádí pravidelná hodnocení rizik a 90 % z nich je považuje za užitečný způsob řízení bezpečnosti a ochrany zdraví. Mezi jednotlivými státy panují významné rozdíly v procentu podniků, které provádějí hodnocení rizik prostřednictvím interních zaměstnanců, a podniků, které využívají externí poskytovatele. Využívání interních zaměstnanců se pohybuje od 76 % v Dánsku po 7 % ve Slovinsku. Přestože velikost podniku má značný vliv, v některých zemích hodnocení rizik prostřednictvím interních zaměstnanců zpravidla provádějí i ty nejmenší podniky.

Ředitelka agentury EU-OSHA Christa Sedlatscheková k tomu poznamenala: „Podniky, které neprovádějí pravidelná hodnocení rizik, jako hlavní důvod uvádějí, že rizika a nebezpečí jsou již známá (83 %) a že nemají žádné větší problémy (80 %). Psychosociální rizika jsou vnímána jako náročnější než ostatní rizika. Téměř pětina podniků, které uvedly, že musí jednat s problémovými zákazníky nebo že zažívají časovou tíseň, zároveň uvádí, že jim chybí informace nebo odpovídající nástroje, aby se s tímto rizikem mohly účinně vypořádat.“

Evropská směrnice vede podniky k plnění povinností

Stávající právní rámec týkající se BOZP pochází z roku 1989, kdy byla přijata evropská rámcová směrnice o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci (směrnice 89/391/EHS). Stejně jako v předchozím kole průzkumu ESENER bylo nejčastěji uváděným důvodem řízení BOZP právě plnění zákonných povinností (85 % podniků v zemích EU-28), přičemž vysoké procento respondentů uvádělo také plnění očekávání zaměstnanců a jejich zástupců (79 %) a předcházení pokutám a sankcím ze strany inspektorátu práce (78 %). Průzkum ESENER-2 rovněž poskytuje informace o tom, zda podniky vnímají řízení bezpečnosti a ochrany zdraví jako zátěž, přičemž tyto informace jsou velmi důležité pro probíhající programy (např. REFIT). Odpovědi respondentů na otázku, zda složitost právních povinností v oblasti BOZP považují za překážku řízení bezpečnosti a ochrany zdraví, se pohybovaly od 67 % v Itálii po 14 % v Litvě. Jelikož všechny členské státy EU musejí na úrovni EU dodržovat stejné právní předpisy, tyto hodnoty výrazně poukazují na různé situace na vnitrostátní úrovni a na význam vnitrostátní legislativy, podpůrných struktur a dalších zdrojů.

Jak je na tom Česká republika

I když u nás nebyla psychosociální rizika vnímána na pracovištích jako nejpalčivější, průzkum ukázal, že v ČR jsou obavy ze ztráty zaměstnání poměrně vysoké. Zmínilo je 29 procent respondentů z českých podniků. Pro porovnání v Německu to bylo devět procent či osm procent v Rakousku, průměr v zemích EU je 16 procent.

„Česká republika se v některých ukazatelích odlišuje. Zástupci českých podniků neuváděli jako největší problém psychosociální rizika, tedy například časovou tíseň, nutnost jednat s obtížnými klienty, ale 58 procent z nich uvedlo riziko úrazů při práci se stroji nebo nástroji. Riziko pracovních úrazů vznikajících v souvislosti s používáním dopravních prostředků při práci dokonce 61 procent českých podniků,“ uvedl k výsledkům vedoucí oddělení bezpečnosti práce Ministerstva práce a sociálních věcí Ondřej Palán.