Zaměstnance lze přeložit do jiného místa v rámci zaměstnavatele, než bylo sjednáno v pracovní smlouvě, pouze s jeho souhlasem

Vážený tazateli,

podstatnou náležitostí pracovní smlouvy je mimo jiné i místo výkonu práce, které lze sjednat šířeji než jedna obec.

Pro účely cestovních náhrad se v pracovní smlouvě sjednává také pravidelné pracoviště, které nesmí být sjednáno šířeji než jedna obec. Ze zvláštní povahy povolání lze sjednat jako místo pravidelného pracoviště i místo bydliště zaměstnance – to je obvyklé u zaměstnanců, u kterých častá změna pracoviště vyplývá ze zvláštní povahy povolání např. řidiči. Není-li pravidelné pracoviště sjednáno vůbec a místo výkonu práce je sjednáno šířeji než jedna obec, považuje se za pravidelné pracoviště obec, ve které nejčastěji začínají pracovní cesty zaměstnance.

Podle ustanovení § 43 zákoníku práce lze zaměstnance přeložit do jiného místa v rámci zaměstnavatele, než bylo sjednáno v pracovní smlouvě, pouze s jeho souhlasem.

Máte-li sjednáno místo výkonu práce nebo pravidelné pracoviště Opavu, zaměstnavatel je oprávněn a dokonce povinen od Vás požadovat výkon práce v tomto městě.

Podle ustanovení § 41 odst. 1 písm. a) pozbyl-li zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb dlouhodobě způsobilosti konat dále dosavadní práci nebo podle písm. b) nesmí-li podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb dále konat dosavadní práci pro onemocnění nemoci z povolání, zaměstnavatel je povinen převést zaměstnance na jinou práci.

Není-li možné dosáhnout účelu převedení převedením zaměstnance v rámci pracovní smlouvy, může ho zaměstnavatel převést i na práci jiného druhu, než byl sjednán v pracovní smlouvě, a to i kdyby s tím zaměstnanec nesouhlasil.

Při převedení zaměstnance na jinou práci je zaměstnavatel povinen přihlížet k tomu, aby tato práce byla pro něho vhodná vzhledem k jeho zdravotnímu stavu a schopnostem a pokud možno i k jeho kvalifikaci.

Převedení na jinou práci je zaměstnavatel povinen předem projednat se zaměstnancem, a to jak důvod převedení, tak i dobu, po kterou má převedení trvat. Dochází-li převedením ke změně pracovní smlouvy, je zaměstnavatel povinen vydat zaměstnanci písemné potvrzení o důvodu převedení na jinou práci a o době jeho trvání.

Z uvedeného vyplývá, že záleží na závěru lékařského posudku o Vaší způsobilosti nadále vykonávat dosavadní práci řidiče. Bude-li závěr v tomto negativní a potvrdí Vám nemoc z povolání, zaměstnavatel Vás může převést i na práci jiného druhu, než jaký máte sjednán v pracovní smlouvě.

Protože je syndrom karpálního tunelu nemocí z povolání zařazený do seznamu nemocí z povolání dle vyhlášky 290/1995, lze podle ustanovení § 271a až § 271e zákoníku práce požadovat od zaměstnavatele náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, jednorázovou náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění nejméně ve výši dle nařízení vlády č. 276/2015 Sb., účelně vynaložené náklady spojené s léčením a náhradu věcné škody.

Podle ustanovení § 271 b náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu.

Avšak zaměstnanci, který bez vážných důvodů odmítne nastoupit práci, kterou mu zaměstnavatel zajistil, přísluší náhrada za ztrátu na výdělku pouze ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a průměrným výdělkem, kterého mohl dosáhnout na práci, která mu byla zajištěna. Zaměstnavatel zaměstnanci neuhradí škodu do výše částky, kterou si bez vážných důvodů opomenul vydělat.