Pracovní cesta je časově omezené vyslání zaměstnance k výkonu práce mimo sjednané místo výkonu práce

Vážený tazateli,

pracovní cesta je časově omezené vyslání zaměstnance k výkonu práce mimo sjednané místo výkonu práce. Zaměstnanec a zaměstnavatel se musí na pracovní cestě dohodnout. Zaměstnanec koná na pracovní cestě práci v souladu s pokyny zaměstnavatele. Ustanovení § 42 zákoníku práce upravující pracovní cestu nezakotvuje povinnost písemné formy.

Zaměstnavatel, a nikoliv zaměstnanec, určuje podmínky pracovní cesty, které mohou ovlivnit poskytování a výši cestovních náhrad. V souladu s ustanovením § 153 zákoníku práce tak určuje zejména dobu a místo nástupu a ukončení pracovní cesty, místo plnění pracovních úkolů, způsob dopravy a ubytování. Uvedené podmínky pracovní cesty určuje zaměstnavatel písemně předem a přihlíží přitom k oprávněným zájmům zaměstnance. Zaměstnavatel může určit i další podmínky pracovní cesty, záleží rovněž na jeho dohodě se zaměstnancem. Jestliže jsou vzhledem k okolnostem práva zaměstnance na cestovní náhrady a jejich výši nezpochybnitelné, předchozí písemná forma určení podmínek se nevyžaduje, netrvá-li na ní zaměstnanec.

Závěrem lze shrnout, že pro vyslání zaměstnance na pracovní cestu není potřeba písemné formy, je potřeba vzájemné (třeba jenom ústní) dohody zaměstnance se zaměstnavatelem.

Podmínky pracovní cesty určuje zaměstnavatel písemně předem, ledaže zaměstnanec na písemné formě netrvá a jeho nárok na cestovní náhrady a jejich výši je nezpochybnitelný (například u opakující se cesty ke stejnému dodavateli).