Ani pandemie, ani války, ale oteplování planety se nejvíce obávají mladí lidé. V Evropě, stejně jako v Česku. Jenže právě v českých školách se o něm moc nedozví. Petra Šimonová a Jan Vrtiška jsou jedni z mála učitelů, kteří se výuce o klimatické změně věnují. V zeměpisu, přírodopisu i dalších předmětech. Jejich žáci uvádějí, že jsou díky tomu zodpovědnější směrem k životnímu prostředí.
Ještě před pěti lety byly Jeseníky plné smrků. Pak přišlo sucho a kůrovcová kalamita a tam, kde dřív rostl hustý les, zbyla holina. Lesníci vysadili stromy nové, tentokrát převážně buky. Pro smrkové lesy přestávají být v horách vhodné podmínky, jde o jeden nejviditelnějších důsledků klimatické změny v Česku. Planeta se otepluje, Evropa dokonce dvakrát rychleji, než je celosvětový průměr.
Přibývá také lidí, kteří si hrozbu klimatické změny uvědomují. V Česku jich je 88 procent, uvádí průzkum Masarykovy univerzity z roku 2021. Nejvíc trápí mladé. Po vzoru švédské aktivistky Grety Thunbergové se zapojují do školních stávek pro klima známých pod názvem Fridays for Future.
Mezinárodní organizace jako UNESCO a OSN upozorňují, že v přípravě na postupující globální změnu je klíčové vzdělávání. České základní školy už výuku začínají zařazovat. Na Základní škole Jílové u Prahy mají sedmáci každý týden hodinu environmentální výchovy, deváťáci zase globální výchovy.
„Co by lidem mohlo bránit v ochraně životního prostředí?“ ptá se v 7. A učitelka Petra Šimonová a žáci se předhánějí v hlášení odpovědí. Tabule se rychle plní pojmy jako dezinformace nebo nedostatek času. Lidé mohou mít pocit, že sami nic nezmůžou, uvádějí žáci. Jiní lidé si zase mohou myslet, že se jich to netýká a klima není jejich problém.
Po diskusi o nápadech rozděluje Šimonová žáky do skupin a rozdá několik papírů s radami, co proti změně klimatu udělat. Děti mají tipy seřadit od nejsnazšího po nejsložitější. „Stáhnout topení a vzít si svetr není těžké. Ale postavit dům a zasadit na zahradě stromy je náročné,“ říká jeden z žáků ostatním, proč dal úsporné bydlení na konec. „Dnes už ale architekti staví tak, aby majiteli šetřili peníze za energie,“ nesouhlasí spolužačka.
Šimonové se podařilo najít způsob, jak žáky zaujmout. „Klimatická změna se může jevit jako něco vzdáleného. Proto volím témata, která jsou dětem blízká,“ vysvětluje a probírá oblečení, šetrnou módu, plýtvání jídlem nebo šetření zdroji.
Právě to zajímá sedmačku Věru, hodiny na ni mají dopad i mimo školu. „Když jsme byli s kamarády venku, bylo jim jedno, že po nich v parku zůstanou odpadky. Mně to bylo líto, i kvůli tomu, co vím ze školy. Tak jsem si je dala do kapes u mikiny a odnesla je,“ vypráví. Podobně je na tom spolužačka Kristýna, při výuce jedna z nejaktivnějších. „Vždy se dozvím něco nového a zajímám se o ekologii i doma,“ říká.
Kromě sedmého ročníku se zatím environmentální výchova v Jílovém nevyučuje. Šimonová, která je v obci zastupitelkou za Stranu zelených, se ale téma snaží společně s kolegy prosadit i do dalších předmětů. „V přírodopisu jsme například řešili, jak zvířata hospodaří se zimou. S fyzikářkou plánujeme udělat propojenou hodinu o teple a rozebrat, jak se zateplují domy,“ vysvětluje. Podobně i kolega Vrtiška využívá vedle globální výchovy další předměty. V zeměpisu například rozebírá dopady klimatických změn na různé části světa.
Oba učitelé uvádějí, že zaujmout není snadné. Teoretická hodina o skleníkovém efektu děti nebaví. Víc fungují hry a témata, která se jich přímo týkají. Šimonová měla úspěch s hodinou, kde srovnávali, zda jsou k životnímu prostředí šetrnější plastová nebo papírová brčka. To bylo v době, kdy na papírová přešel řetězec McDonald’s. Oblíbené bývají také hodiny o vegetariánství. Kantoři zdůrazňují, že ho dětem nevnucují, ukazují ale fakta. Třeba o klecovém chovu slepic. Vrtiška také vysvětluje, proč přestal jíst hovězí. Chov skotu je jedním z hlavních zdrojů emisí skleníkových plynů přispívajících k ohřívání planety.
Stejně jako některé děti nebaví fyzika či chemie, nedaří se ani Vrtiškovi se Šimonovou pokaždé nadchnout celou třídu. Za bezmála 25 let praxe však Vrtiška ví, že to žáci docení později. „Na střední škole byli za krále, protože o tom často jako jediní něco věděli,“ podotýká. Loni na podzim ho na klimatické konferenci překvapili středoškoláci, kteří se na základní škole s tématem ani jednou nesetkali.
Jak v dětech nevyvolat ještě větší klimatickou úzkost
Učitelé musí myslet i na to, jak v dětech nevyvolat strach z budoucnosti. Psychologové i odborné studie upozorňují, že dětí s „klimadepresemi“ přibývá. Jak si poradit, doporučuje ministerstvo životního prostředí v publikaci „Klima se mění – a co my“ s podtitulem „Proč a jak učit o změně klimatu“. Úřad ji vydal před dvěma lety, kdy jej vedl Richard Brabec z ANO.
„Abychom lidi motivovali k řešení, dopady změny klimatu je podstatné prezentovat věcně a fundovaně – například jako lékař, když vám citlivě říká závažnou diagnózu. Kvalitní vědecké zdroje posilují přesvědčivost,“ uvádí příručka.
Obava, aby žáky příliš nestrašili a nezpůsobili jim psychické potíže, může být jednou z překážek, proč se učitelé do klimatického vzdělávání nehrnou. Vrtiška se Šimonovou si navíc všímají, že kolegové o klimatu neučí, protože nestíhají probrat ostatní látku.
Rámcové vzdělávací programy, které určují, co se děti budou učit, zatím klima zmiňují jen okrajově. Objevuje se v přírodopisu a environmentální výchově. „Přikládá se mu stejný význam jako tomu, jestli dítě umí popsat stélku lišejníku nebo rozeznat houby. Klimatická změna je ale o mnoho významnější pro všeobecné vzdělání,“ míní ekolog Jiří Kulich, který se environmentálnímu vzdělávání pedagogů dlouhodobě věnuje.
Ministerstvo školství připravuje revizi a slibuje, že klima zařadí. Prolínat by se mělo různými hodinami, jak si to představoval ministr Vladimír Balaš ze STAN, který však minulý týden odstoupil. „Téma ve školách být musí,“ řekl Aktuálně.cz ještě předtím. „Umím si představit, že budeme mít sekci vědy a její součástí bude přírodopis, chemie, fyzika. V ní mohou učitelé ukazovat, jak klimatická změna funguje a jaký může mít dopad. Tedy že sucho vede k migraci, což může způsobit rozpad společnosti a státu,“ uvedl příklad. Jeho nástupce Mikuláš Bek ze STAN se nechce vyjadřovat, dokud své plány nepředstaví premiérovi Petru Fialovi z ODS.
Návod dává kantorům i zmiňovaná příručka „Klima se mění – a co my?“. V přírodopise doporučuje probírat extrémy počasí či vymírání v důsledku klimatické změny, v matematice počítat efektivitu různých zdrojů energie, v chemii mluvit o vlivu používání hnojiv a dalších chemických látek.
Příklady ze zahraničí ukazují, že se tak učit dá. V americkém státě New Jersey začlenili roku 2020 klimatickou změnu do výuky. Vedení místního školství tím reagovalo na zvyšující se zájem žáků. Učitele nabádá, aby učení o klimatu propojovali s kritickým myšlením, kreativitou či mediální a digitální gramotností.
Jeden z deseti rodičů nechce, aby se děti o klimatu učily
Zařazení výuky o klimatu do revidovaných vzdělávacích plánů čeká i ekolog Kulich, jeden z členů pracovní skupiny, která na ministerstvu reformu chystá. Upozorňuje, že změna je nutná i v přípravě budoucích učitelů na pedagogických fakultách. „Jestliže téma není už na fakultách, dostane se k němu jen část učitelů. Třeba díky tomu, že se zapojí do nějakého projektu, zúčastní se kurzu a podobně,“ připomíná.
Jeden takový projekt vytvořila organizace Člověk v tísni spolu s dalšími partnery. Na webu Učím o klimatu si zájemci mohou zdarma stáhnout materiály a návody, co a jak v různých předmětech a ročnících učit. Autoři projektu zjišťovali, co učitelům brání klima s dětmi probírat. „Chybí vyvážené, aktuální materiály. Rodiče i učitelé měli obavy z toho, aby se děti neučily zavádějící informace,“ popisuje Veronika Endrštová, která stála u vzniku projektu.
Občas kantory od zelené výuky odrazují i rodiče, pro které je téma příliš politické, případně ho nevidí jako problém. Klimaskeptiků ale ve společnosti ubývá. Sedm z deseti Čechů souhlasí s vyučováním o klimatu na základních a středních školách. Na druhou stranu, každý desátý rodič je proti. Učitel Vrtiška z Jílového říká, že se sám setkal jen s jedním rodičem, který si nepřál, aby se o globálním oteplování s žáky na základní škole bavili.
Článek vznikl za podpory Nadace České spořitelny a společnosti Google.
