S programováním začal už na gymnáziu, úspěšně absolvoval mezinárodní olympiády v informatice a i díky nim začal uvažovat o studiu v zahraničí. Nyní Jan Polášek studuje na Queens' College, University of Cambridge. Klíčem k úspěchu jsou podle něj zvídavost, důslednost a píle. Jak vypadala cesta tohoto studenta za studiem na Cambridge a další jeho názory a pohledy na obor nabízíme v následujícím rozhovoru.

O IT se často mluví jako o perspektivním oboru či oboru budoucnosti, jak se na to díváš ty? Má absolventům stále co nabídnout?

V dnešní době už asi automaticky neplatí, že každý, kdo vystuduje cokoliv, co má v názvu informatika, dostane skvělou práci. Nicméně si myslím, že dobrých lidí je pořád velký nedostatek, což se odráží v tom, že informatici z dobrých škol nachází uplatnění zpravidla rychleji než absolventi jakýchkoliv jiných oborů a platy se stále pohybují velmi vysoko.

Například na careers fair pro informatiky na mé univerzitě se každý rok chce prezentovat okolo 100 firem. Místo dostane zpravidla kolem padesáti. Absolventů je asi 70, přičemž značná část z nich už má jiné plány, a většina firem by ráda více než jednoho člověka.

V čem vidíš největší výhody studia a práce na poli informačních technologií?

Samozřejmě jedním z důvodů je perspektivnost oboru, a to, že ještě asi nějakou dobu poroste. Myslím si ale, že tím to zdaleka nekončí. To, co informatiku asi nejvíce odlišuje od ostatních oborů je to, že si můžete spoustu věcí jednoduše vyzkoušet sami.

Absolvent stavebnictví si chvíli počká, než se postaví jeho první dílo; málokterý student fyziky si zaskočí podívat se do CERNu, aby si sám zkusil najít Higgsův boson; student medicíny si taky nemůže kdykoliv vyzkoušet něco, o čem se zrovna učil. Je podle mě neskutečně užitečné mít možnost si věci sám vyzkoušet. Navíc přestože psaním programů vlastně nic hmotného netvoříme, je až pozoruhodně uspokojující napsat program, který opravdu dělá to, co jsme původně chtěli.

Myslím si, že práce ve většině odvětví informatiky není monotónní. Díky tomu, že vývoj jde velmi rychle dopředu, se člověk stále učí novým metodám a neupadne tak do stereotypu. Spousta softwarových firem je navíc velmi mladá a otevřená. Informatika tak opravdu otevírá dveře do světa.

Dostat práci třeba v Googlu není sice jednoduché, ale není to o moc těžší pro lidi z Čech než pro lidi ze zahraničí. Takovéhle firmy se snaží vytvořit pro své zaměstnance co nejlepší pracovní prostředí a často k tomu používají dost nekonvenční metody. To, že je v kanceláři fotbálek nebo pingpongový stůl, tak není zase až tak neobvyklé.

Samozřejmě jsou odvětví informatiky, která už jsou poměrně daleko, nicméně je stále hodně oblastí, kde jsme opravdu relativně na začátku. Jak řekl můj přednášející na umělou inteligenci: „Je to, jako bychom byli fyziky před tím, než někdo přišel na atomy nebo gravitaci.“ Výzkum je tak velmi atraktivní.

I proto, že čas mezi prvotní myšlenkou, první publikací a aplikací v praxi je často poměrně krátký. Díky tomu i lidé s vysoce teoretickým zaměřením můžou najít velmi dobré uplatnění například ve velkých firmách, takže získání PhD nevede jenom k práci na univerzitě nebo k dělání práce, na kterou máte příliš vysokou kvalifikaci.

Jaké jsou naopak negativní stránky?

Myslím si, že studium jakéhokoliv vědeckého oboru člověka obohatí, pokud se opravdu jedná o studium a ne jen o snahu nějak to odkroutit a dojít si pro diplom. Kromě toho, že se naučí spoustu nového, naučí se kritickému myšlení a často získá nový pohled na svět. Proto bych asi obecně na studiu informatiky žádné špatné věci nehledal, záleží spíš na univerzitě, jak dobře předmět učí.

Škála možných pracovních uplatnění je taky obrovská, takže si myslím, že si každý může vybrat podle toho, co mu nejvíce sedí a co ho nejvíc baví. Většinou je ale potřeba se pořád učit nové věci. To může být oproti jiným oborům, které se mění pouze velmi pomalu, pro některé lidi značnou nevýhodou.

Co tě přivedlo ke studiu IT? Splnilo studium tvé očekávání?

Vždycky mě bavila matematika. V kvintě jsem pak začal s programováním a zúčastnil jsem se několika středoškolských, především algoritmických soutěží. Na teoretické informatice mě pak asi nejvíce zaujalo to, že je velmi podobná čisté matematice, jelikož se často vystaví systémy založené na nějakých axiomech. Poté se dokazuje, že tyto systémy mají nějaké vlastnosti, nebo se s nimi nějak jinak pracuje.

To je dost jiné v porovnání například s fyzikou, jelikož náš fyzikální svět už existuje a my se "pouze" snažíme najít způsob, jak ten systém aproximovat, popřípadě najít ty axiomy, na kterých je vystavěn. Můžeme pak experimentálně ověřit, jestli jsou naše teorie v souladu s fyzikálním světem. Nicméně nemůžeme experimentem dokázat, že nějaký model našeho světa odpovídá našemu fyzikálnímu světu. Oproti matematice má pak v mých očích informatika tu výhodu, že je snadněji aplikovatelná.

V prvních dvou letech u nás nemáme v rámci informatických předmětů žádnou volbu - všechno je povinné. Samozřejmě to je někdy trochu otravné, protože se musím zabývat i věcmi, které mě až tak moc nezajímají. Nakonec jsem ale za tento systém rád, protože věřím, že dobrý, alespoň základní přehled o většině důležitých oborů informatiky se mi bude hodit.

A přestože se moje představy o informatice nebo studiu na Cambridge na začátku od reality občas značně lišily, většinou pro mne byla realita spíše příjemným překvapením než zklamáním. Rozhodně tak svého rozhodnutí jít sem studovat informatiku nelituji.

Jakými základními dovednostmi a vlastnostmi by měli disponovat ti, kteří se pro studium a práci v tomto oboru rozhodnou?

Dobré analytické myšlení a schopnost pracovat s abstraktními koncepty jsou asi základní zbraní informatika. Dobrým ukazatelem je zájem o matematiku. Na druhou stranu, pokud pro někoho matematika není nejoblíbenějším předmětem, neznamená to, že by se měl informatice vyhýbat. Středoškolská matematika je dost rozdílná od informatiky a od vysokoškolské matematiky, navíc si myslím, že spousta lidí má averzi vůči matematice z úplně špatných důvodů.

Věřím, že se lze naučit téměř cokoliv, pokud tomu člověk věnuje dostatečnou píli. Včetně toho, jak lépe přemýšlet a rychleji chápat nové koncepty. Zvídavost a důslednost je tak často daleko důležitější než jakákoliv jiná schopnost. Rozhodně pak není podmínkou umět programovat nebo rozumět počítačům do každého detailu, aby člověk mohl začít studovat informatiku na vysoké škole.

O IT expertech se říká, že jsou kvůli své práci poněkud odtrženi od skutečného světa okolo sebe, od dění mimo obrazovku. Potvrdil bys tohle tvrzení nebo naopak vyvrátil? Jak se snažíš odreagovat, když už máš počítačů dost?

Myslím si, že introvertní lidi, kteří se trochu straní společnosti, tráví více času u počítače. Časem se tak o počítače začnou více zajímat a nakonec skončí jako informatici. Takže je dost možné, že informatika samotná z nich nedělá podivíny - spíš naopak podivíny přitahuje. Na druhou stranu je asi také pravda, že informatika a programování způsobí určitou profesní deformaci, například to, že informatici chápou věci někdy až moc doslovně, ale neviděl bych to jako něco zásadního nebo zásadně jiného od jiných oborů.

Počítač používám téměř ke všemu - od studia, čtení článků, sledování zpráv, práce, zábavy, po komunikaci s rodinou nebo kamarády. Častěji mívám dost třeba učení než počítačů samotných, takže často odpočinek znamená jen přepnutí okna. Ale samozřejmě zajít s kamarády na pivo, podívat se čas od času do divadla, jet na lyže, nebo se projet na kole je nenahraditelné.

Pracovních pozic je v IT mnoho, na co konkrétně se zaměřuješ ty a proč?

Hodně mě baví teoretická informatika a programovací jazyky včetně teorie a všeho, co se jich týká. Ale zatím ještě vůbec nemám jasno, co bych přesně chtěl dělat a kde nakonec skončím.

Která kritéria při výběru škol nabízejících studium informačních technologií u tebe hrála roli? Kde nyní studuješ a co na své škole nejvíce oceňuješ?

V současné době studuji druhý ročník bakalářského studia informatiky (Computer Science) na Queens' College, University of Cambridge. Už na střední škole jsem tíhnul spíše k teorii než k praxi, takže v Čechách jsem si podal přihlášku na informatiku na MFF UK, v Anglii pak na několik univerzit. Nakonec jsem se rozhodl pro Cambridge, protože si myslím, že studium v zahraničí přináší spoustu výhod, jako je studium v cizím jazyce a zažití jiné kultury.

V mém oboru je Cambridge často hodnocena jako jedna z nejlepších na světě, a univerzita jako taková je známá celosvětově, což je nesporná výhoda. Líbil se mi vysoce individuální přístup ke studentům, poměrně teoretické zaměření univerzity jako takové, navíc dostat se sem pro mne byla velká výzva, tak jsem chtěl zjistit, jestli to dokážu.

Myslím, že nejvíce na Cambridge oceňuji otevřenost vztahu mezi studentem a vyučujícím. Možnost zeptat se v podstatě na cokoliv v oboru, diskutovat o různých přístupech a způsobech řešení problémů a neustálý feedback mi za ty necelé dva roky daly mnohé.

Jak konkrétně vypadala tvá cesta za studiem na Cambridge?

To, že jsem se vůbec hlásil na Cambridge, bylo vlastně trochu štěstí. Jelikož se z mého gymnázia nikdo v nedávné minulosti nehlásil z posledního ročníku na vysokou školu do zahraničí, nějak mě ta možnost ani nenapadla. Na jedné olympiádě v septimě jsem se ale potkal s Petrem Čermákem, kterého jsem znal už z dřívějška, a když jsem se dozvěděl, že se hlásil na univerzity do Anglie, uvědomil jsem si, že je to vlastně možné, a začal jsem se o to zajímat. Přijímací proces na anglické univerzity se dost liší od toho českého, ale kromě certifikátu z angličtiny zpravidla není potřeba dělat žádné speciální zkoušky.

Co bys třeba doporučil zájemcům o takové studium?

Důležité je začít se o takovou možnost zajímat včas. Přihlášky na Cambridge se musí podávat už v polovině října, to znamená na začátku posledního ročníku střední školy. V tu dobu je už potřeba mít připravený motivační dopis, který je velmi důležitou součástí přijímacího řízení. Každá mimoškolní aktivita tak může pomoci, obzvlášť pokud je v oboru.

Na internetu je poměrně hodně obecných informací a postřehů od Čechů a Slováků studujících v zahraničí. Asi nejužitečnější je zkusit kontaktovat někoho, kdo studuje daný obor na univerzitě, kam se chcete hlásit. Na facebooku existuje před rokem vzniklá stránka Studuj v zahraničí. Kontakt na sebe tam v současné době poskytuje 63 studentů z 43 univerzit z 13 různých zemí.

Jaké jsou tvé plány do budoucna? Uvažuješ o práci v zahraničí? Máš nějaký cíl, kterého bys chtěl ve svém oboru dosáhnout?

Minulé léto jsem měl stáž v Cambridge v jedné poměrně mladé firmě, letošní léto mám stáž na devět týdnů v New Yorku. Příští akademický rok bych rád strávil na Massachusetts Institute of Technology v rámci Cambridge-MIT Exchange. Jestli se tam podívám nebo ne ale záleží na tom, jestli se mi podaří dostat u nadcházejících zkoušek dobré známky. Do vzdálenější budoucnosti zatím žádné konkrétní plány nemám, také proto, že zatím ani nevím, kde budu za pár měsíců.

Existuje ve tvém oboru nějaká osobnost, kterou bys nazval svým vzorem? Inspiroval tě někdo ve tvé činnosti?

Nedá se říct, že bych měl nějaký jeden velký vzor. Nikdy mě moc neinspirovaly osobnosti, jako jsou nebo byli Steve Jobs, Bill Gates, nebo Mark Zuckerberg. Mnohem více obdivuji třeba Elona Muska. Naprosto se ztotožňuji s jeho názorem, že pokud chce někdo dělat něco pořádně, musí vycházet ze základních principů.

Je důležité zúčastnit se olympiád a dalších mimoškolních aktivit? Jak moc ti účast v soutěžích pomohla?

Není to nezbytně nutné, ale samozřejmě je to obrovské plus. Záleží na univerzitě a učiteli, který studenta posuzuje, nicméně často se olympiády berou jako velmi dobrý ukazatel schopností. Obzvláště pak olympiády na mezinárodní úrovni jsou užitečný ukazatel, jelikož jsou nezávislé na zemi původu studenta. Zkušenosti z olympiád určitě přijdou vhod na případných pohovorech, kde se často řeší nějaké matematické úlohy. Navíc ukazují iniciativu studenta a zájem o obor. I velmi dobré výsledky z mezinárodních olympiád ale nikomu nezaručují přijetí - rozhodně se nevyplatí nic zanedbat.

Olympiády mi toho určitě daly hodně a byla to pro mě motivace k tomu dělat něco navíc, nad rámec toho co jsem se naučil ve škole. Hlavně ale nebýt olympiád, nestudoval bych teď na Cambridge, protože by mě nikdy nenapadlo se přihlásit.