Odpovědnost zaměstnavatele za škodu na vozidle zaměstnance

Předpokládám, že zaměstnavatel nepřikázal zaměstnancům parkovat na uvedeném místě (jde pouze o možnost zaměstnanců parkovat na vyhrazeném místě, nikoliv jejich povinnost) a dále předpokládám, že zaměstnanci nejsou povinni za využívání parkovacího místa platit zaměstnavateli (ani jiné osobě) jakýkoliv poplatek. Za takového stavu věci dle mého názoru zaměstnavatel za škodu, ke které došlo popsaným způsobem, neodpovídá, a to ani v režimu zákoníku práce, ani v režimu občanského zákoníku (viz dále).

Dle ustanovení § 248 odst. 1 zákoníku práce je „zaměstnavatel povinen zajišťovat svým zaměstnancům takové pracovní podmínky, aby mohli řádně plnit své pracovní úkoly bez ohrožení zdraví a majetku; zjistí-li závady, je povinen učinit opatření k jejich odstranění“. Osobně se domnívám, že zajištění možnosti zaparkovat vozidlo na určitém místě není ze strany zaměstnavatele „zajištěním pracovní podmínky“ ve smyslu citovaného ustanovení a zaměstnavatel tak neporušil svoji prevenční (zajišťovací) povinnost zakotvenou v citovaném ustanovení.
K nastíněné problematice se dále vztahuje ustanovení § 265 zákoníku práce. Dle odstavce 1 tohoto ustanovení „zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu, která mu vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním porušením právních povinností nebo úmyslným jednáním proti dobrým mravům“. Domnívám se, že v předmětné věci není splněna podmínka vzniku škody při „plnění pracovních úkolů zaměstnance nebo v přímé souvislosti s nimi“, a stejně tak popis situace nenasvědčuje závěru, že by škoda byla způsobena „porušením právních povinností nebo úmyslným jednáním proti dobrým mravům“ kterékoliv osoby (k této otázce ještě viz dále). Dle odstavce 2 tohoto ustanovení „zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci též za škodu, kterou mu způsobili porušením právních povinností v rámci plnění pracovních úkolů zaměstnavatele zaměstnanci jednající jeho jménem“. Z popisu situace nevyplývá, že by pád větve zavinil některý z dalších zaměstnanců zaměstnavatele. Konečně dle odstavce 3 tohoto ustanovení „zaměstnavatel neodpovídá zaměstnanci za škodu na dopravním prostředku, kterého použil při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním bez jeho souhlasu“. Toto ustanovení dopadá na jiné situace, než která je nastíněna v dotazu (např. použití vozidla při pracovní cestě, navzdory zaměstnavatelem sjednané dopravě jiným způsobem). Zaparkování vozidla v předmětném případě dle mého názoru nelze považovat za „činnost při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi“.
Ani z jiných ustanovení zákoníku práce odpovědnost zaměstnavatele za popsaným způsobem vzniklou škodu dle mého názoru dovodit nelze (nejde např. o „odloženou věc“ ve smyslu ustanovení § 267 a 268, ani o „osobní předmět, který zaměstnanec obvykle nosí do práce“ ve smyslu § 226).

Odpovědnost zaměstnavatele dle občanského zákoníku dle mého názoru dána také není. Vzniku obecné odpovědnosti zaměstnavatele dle ustanovení § 420 občanského zákoníku brání absence porušení právní povinnosti zaměstnavatele. Dle popisu situace na straně zaměstnatele žádná právní povinnost chránit vozidlo před poškozením dána nebyla – pouze pro zaměstnance zajistil možnost parkování v blízkosti prosto výkonu práce, čímž na sebe ale nepřevzal povinnost opatrovat tam zaparkovaná vozidla před poškozením či ztrátou.

Odpovědnost zaměstnavatele není dána ani dle § 435 občanského zákoníku (dle kterého provozovatel garáže a jiného podniku podobného druhu odpovídá stejně jako provozovatel poskytující ubytovací služby, pokud jde o dopravní prostředky v nich umístěné a jejich příslušenství), neboť toto ustanovení dopadá na případy zařízení sloužících k umísťování dopravních prostředků a k jejich ochraně před ztrátou a poškozením (např. hlídaná parkoviště, hlídané autokempinky aj.) – prostá možnost zaparkování vozidla na vyhrazené ploše (jak je tomu v popsaném případě) ke vzniku odpovědnosti dle tohoto ustanovení nestačí.

Pokud jde o otázku odpovědnosti jiné osoby, potom lze obecně konstatovat, že by mohla vzniknout za předpokladu, že by jí předcházelo porušení určité právní povinnosti následně odpovědného subjektu. Odpovědným by mohl například být majitel sousedního pozemku (a stromu z něj vyrůstajícího), pokud by byl již v minulosti upozorněn na odůvodněnou možnost pádu větve a neučinil žádné opatření k zabránění takové události. Nic takového ale z dotazu nevyplývá. Dle popisu situace šlo patrně o právní událost, která nebyla zaviněna žádným subjektem a na straně žádného subjektu tak nevznikla odpovědnost za způsobenou škodu.

Situaci je tak nutno řešit s pojišťovnou, je-li vozidlo pro popsaný případ vzniku škody pojištěno. Pokud tomu tak není, ponese škodu vlastník vozidla sám.