Kam s hruškou - na křížaly, do kořalky nebo k jídlu?

Hruška je první ovoce, které si pamatuji z dětství. Na zahradě před naším domem byl starý nakloněný strom, na němž vždycky na začátku školního roku dozrávaly protáhlé žlutozelené plody se zrzavě-šedavými pihami. Tyhle hrušky staroanglické odrůdy Konference prostě nebyly žádné krásky, ale pokud jde o chuť, překonávaly je akorát máslovky u babičky ve Vizovicích.

Ale zatímco máslovky se musely sníst rychle nebo šly do kompotu, Konference vydržely ve sklepě a jedli jsme je dlouho do zimy. Jejich aroma mi zůstane v paměti navždycky. Dodneška je mám nejradši. Jenom netuším, proč mají tak podivné jméno, když se ostatní odrůdy jmenují mnohem poetičtěji - Madame Verté, Pařížanka, Muškatelka, Jačmenka...