Obecná odpovědnost zaměstnavatele za škodu

Významnou oblastí, kterou zákoník práce upravuje, je odpovědnost za škodu. V zákoníku práce je upravena jak odpovědnost zaměstnavatele, tak odpovědnost zaměstnance za škodu.

Za podmínek uvedených v zákoníku práce zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu. Je odpovědný také podle ustanovení o obecné odpovědnosti. Odpovědnost za škodu představuje významný institut práva, který slouží k uplatnění nároků poškozeného. Slouží k přesnému vymezení toho, za co nese zaměstnavatel odpovědnost.

Obecná odpovědnost zaměstnavatele je upravena v § 265 zákoníku práce. Podle prvního odstavce je zaměstnavatel odpovědný zaměstnanci za škodu, která mu vznikla při plnění pracovních úkolů, nebo v přímé souvislosti s ním porušením právních povinností, nebo úmyslným jednáním proti dobrým mravům. (Co je to plnění pracovního úkolu, nebo přímá souvislost s plněním pracovního úkolu najdeme v §§ 273 a 274 zákoníku práce.)

Ve druhém odstavci tohoto paragrafu se stanoví, že zaměstnavatel je zaměstnanci též odpovědný za škodu, která byla způsobena porušením právních povinností v rámci plnění pracovních úkolů zaměstnavatele zaměstnanci jeho jménem.

Dopravní prostředek zvlášť

Případy, které vylučují odpovědnost zaměstnavatele zaměstnanci na dopravním prostředku, jsou uvedeny v odst. 3 - zaměstnavatel neodpovídá zaměstnanci za škodu na dopravním prostředku, který použil při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, aniž by k tomu měl souhlas zaměstnavatele.

Zaměstnanec používal k cestě do zaměstnání malý motocykl, který uzamykal na venkovním parkovišti před závodem. Protože ve smyslu ustanovení § 274 odst. 1 zákoníku práce cesta do zaměstnání a zpět není úkonem potřebným k výkonu práce a nutným před počátkem práce nebo jejím skončením, nevzniká nárok na náhradu škody ukradeného malého motocyklu ze strany zaměstnavatele.

Také není zaměstnavatel odpovědný za škodu, která vznikla na nářadí, zařízeních a předmětech zaměstnance potřebných pro výkon práce, které zaměstnanec použil bez souhlasu zaměstnavatele.

Reparace

Hlavní funkcí, která je zanesena v obecné odpovědnosti zaměstnavatele za škodu, je reparační funkce. Reparační funkcí má být nahrazena zaměstnanci škoda, ke které došlo při plnění pracovních úkolů, nebo v přímé souvislosti s nimi, v plném rozsahu ¹⁾.

Je také třeba uvést, že k použití obecné odpovědnosti zaměstnavatele dojde vždy tam, kde se nepoužije zvláštní odpovědnost²⁾. Velmi důležité pro zaměstnavatele je, že obecné odpovědnosti se nemůže zaměstnavatel zprostit. Je to bezvýhradní odpovědnost. Tato odpovědnost může být omezena v případě, že na vzniku škody má podíl také poškozený zaměstnanec. Toto však není důvodem pro to, aby se zaměstnavatel odpovědnosti zprostil. Je také potřeba zdůraznit, že zaměstnavatelova odpovědnost je odpovědností objektivní. V pracovním právu je odpovědnost za škodu upravena odlišně od práva občanského. V občanském právu je obecná odpovědnost subjektivní³⁾. Zaměstnavatel tedy bude odpovídat i za škodu, kterou nezavinili jeho zaměstnanci⁴⁾.

Pokud byl zaměstnancem použit dopravní prostředek při plnění pracovních úkolů, nebo v přímé souvislosti s ním a zaměstnanec nemá souhlas zaměstnavatele a na tomto dopravním prostředku vznikla zaměstnanci škoda, zaměstnavatel není za tuto škodu odpovědný. Také není zaměstnavatel odpovědný⁵⁾, jestliže zaměstnanec použil bez souhlasu zaměstnavatele nářadí, zařízení a předměty potřebné pro výkon práce. Pro zaměstnavatele je užitečné uvést, že v případě kdy se na poškození zdraví zaměstnance nevztahuje ustanovení zákoníku práce o pracovním úrazu, může tento zaměstnanec uplatňovat náhradu škody podle § 265⁶⁾.

Odpovědnost zaměstnavatele za škodu je odpovědností objektivní⁷⁾, nemá tedy vliv na zproštění se odpovědnosti to, že škodu zaměstnanci nezpůsobil zaměstnavatel, ale např. zaměstnanec, který jedná jeho jménem, popřípadě škoda byla způsobena jinou osobou, jež nemá žádný vztah vůči zaměstnavateli⁸⁾.

Tato škoda může být způsobena kýmkoli, zaměstnavatel se zde tedy nemůže své odpovědnosti zprostit ¹¹⁾.

Podle § 268 odst. 1 zákoníku práce má povinnost uhradit zaměstnavatel zaměstnanci skutečnou škodu. Byla-li škoda způsobena úmyslně, může zaměstnanec požadovat náhradu i jiné škody.

FORMA NÁHRADY ŠKODY

Formu náhrady škody upravuje § 269 zákoníku práce - zaměstnavatel má povinnost nahradit škodu zaměstnanci v penězích, jestliže zaměstnavatel neodčinil zaměstnanci škodu uvedením v předešlý stav.

Je zde ovšem důležité uvést, že mezi skutečnou škodu (skutečná škoda je vyjádření nastalého zmenšení majetku poškozeného zaměstnance i majetkové hodnoty potřebné k uvedení v předešlý stav, popřípadě k vyvážení důsledků toho, že k navrácení v předešlý stav nedošlo)¹²⁾ patří také ztráta na výdělku¹³⁾. Je to z důvodu, že mzda plní zabezpečující funkci zaměstnanci¹⁴⁾.

V současné době je dávána přednost peněžitému vyrovnání před navrácením škody v předešlý stav - naturální restitucí¹⁵⁾. Při navrácení v předešlý stav se rozlišují dvě možnosti realizace:

- Zaměstnanec se na tomto navrácení neúčastní. Zaměstnavatel mu pořídí novou věc;

- Ve druhé variantě se zaměstnanec účastní (poskytuje součinnost) navrácení v předešlý stav. Zde se jedná o opravu poškozené věci.¹⁶⁾

A jestliže není škoda, kterou zaměstnanec utrpěl, nahrazena v předešlý stav, musí tuto škodu nahradit zaměstnavatel v penězích. Není přípustná ani varianta, kdy zaměstnavatel v rámci uhrazení vzniklé škody zaměstnanci poskytne svůj výrobek, jehož je sám výrobcem ¹⁷⁾.

OMEZENÍ ODPOVĚDNOSTI ZAMĚSTNAVATELE Z DŮVODU SPOLUZAVINĚNÍ ZAMĚSTNANCE

Již jsme si řekli, že odpovědnost zaměstnavatele v pracovním právu za škodu je objektivní. Zaměstnavatel se tedy nemůže této odpovědnosti zprostit. V § 270 zákoníku práce je zavedena možnost omezení odpovědnosti zaměstnavatele. Je-li zaměstnavatel schopen doložit, že na škodě má podíl viny také poškozený zaměstnanec, dojde k poměrnému omezení odpovědnosti zaměstnavatele.

Byla-li škoda způsobena také zaměstnancem, odpovědnost zaměstnavatele se poměrně omezí. Zavinění zaměstnance může být způsobeno úmyslně, či nedbalostně. Důkazní břemeno ovšem v tomto případě nese zaměstnavatel. Zaměstnancovu vinu je třeba dokázat.

Je nutné upozornit na odlišnou úpravu odpovědnosti zaměstnavatele za škodu v případě, že příčinou škody byl pracovní úraz nebo nemoc z povolání. Při pracovním úrazu či nemoci z povolání, je možnost, aby se zaměstnavatel odpovědnosti zprostil podle § 367 zákoníku práce. V těchto případech se tedy použije paragrafu 367 před paragrafem 270, jedná se zde o princip přednosti speciální úpravy před obecnou¹⁸⁾.

REGRESNÍ NÁROK ZAMĚSTNAVATELE

V souladu s § 271 zákoník práce má zaměstnavatel regresní nárok¹⁹⁾. Ten spočívá v tom, že pokud zaměstnavatel nahradil škodu poškozenému (zaměstnanci), tak má právo (zaměstnavatel) na náhradu vůči tomu, kdo poškozenému za tuto škodu odpovídá podle občanského zákoníku. Rozsah tohoto nároku je odpovídající míře této odpovědnosti vůči poškozenému, pokud nebylo předem dohodnuto jinak.

Pro zaměstnance je často výhodnější požadovat náhradu škody po zaměstnavateli než po tom, kdo škodu způsobil²⁰⁾. Důležité je, že škůdce je odpovědný podle občanského zákoníku a tudíž jeho (obecná) odpovědnost je subjektivní (v občanském zákoníku existuje též objektivní odpovědnost)²¹⁾. Zaměstnavatel má podle zákoníku práce objektivní odpovědnost.

Zaměstnavatel uhradí škodu zaměstnanci. Poté bude vyžadovat náhradu škody vůči tomu, kdo škodu způsobil. Ten, kdo škodu způsobil, nese odpovědnost podle občanského zákoníku²²⁾.

Pokud by došlo k uhrazení škody zaměstnanci zaměstnavatelem i tím, kdo tomuto zaměstnanci škodu způsobil, nemůže zaměstnavatel požadovat náhradu škody na tomto škůdci, je však oprávněn vymáhat na zaměstnanci bezdůvodné obohacení²³⁾.

Nevýhodou pro zaměstnavatele je, že může dostat jen, na co mu přísluší nárok v souladu s občanským zákoníkem, i přesto, že sám poskytl plnění na základě zákoníku práce. Zaměstnavatel nemůže např. nárokovat náhradu na vyplácení jednorázového odškodnění pozůstalých²⁴⁾.

Při určení, zda nese odpovědnost zaměstnavatel, je potřeba brát v potaz pravidla uvedená v zákoníku práce. Nejvíce známým případem obecné odpovědnosti, kdy zaměstnavatel neodpovídá za škodu, je situace při které dojde ke škodě na dopravním prostředku použitém zaměstnancem při plnění pracovních úkolů, bez souhlasu zaměstnavatele. Při nahrazení škody zaměstnanci je zpravidla výhodnější pro zaměstnance úhrada této škody peněžní formou. Je ovšem možné, aby škoda byla nahrazena uvedením v předešlý stav. Co naopak může ztížit zaměstnavateli postup při regresním nároku je nutnost při tomto postupu zohlednit více právních předpisů. Např. znalost odpovědnosti za škodu podle občanského zákoníku.