Odpovědnost zaměstnance za svěřený majetek a služební automobil

A protože jde o praktické případy, podívejme se na některé důležité okolnosti spojené s odpovědností zaměstnance za svěřený majetek.

ODPOVĚDNOST ZAMĚSTNANCE DLE ZÁKONÍKU PRÁCE

Odpovědnost za ztrátu předmětů je zvláštním druhem odpovědnosti, kdy zaměstnanec nese odpovědnost za ztrátu individuálně, konkrétně určeného typu věci, kterou či které používá při plnění pracovních úkolu nebo v přímé souvislosti s ní. Ke vzniku této odpovědnosti vyžaduje zákoník práce splnění stanovených předpokladů, kterými jsou:

> vznik škody;

> písemné potvrzení o převzetí svěřeného předmětu nebo uzavření dohody o odpovědnosti za ztrátu svěřeného předmětu;

> zavinění zaměstnance, které se předpokládá.

Vznik škody na svěřeném předmětu se nemusí projevit pouze ve formě jeho ztráty. Pokud by došlo k poškození či zničení věci (byť jen částečné), nejde o tento druh odpovědnosti zaměstnance, ale případ bude posuzován podle obecného institutu náhrady škody (dle § 250 zák. práce), kde platí jiná pravidla jako např. to, že dokazování provádí zaměstnavatel).

PÍSEMNÉ POTVRZENÍ ČI DOHODA O SVĚŘENÍ PŘEDMĚTU

Předměty, za které může zaměstnanec odpovídat, jsou např. notebooky, kalkulačka, nářadí, nástroje a pracovní oděv. Zásadně platí, že pokud takovou věc užívá současně více zaměstnanců, nemůže být svěřena jednomu zaměstnanci a nemůže tedy jít o tuto zvláštní odpovědnost. Tyto předměty jsou svěřovány zaměstnanci na základě písemného potvrzení o svěření předmětu, obsahující přesné označení nejen názvem takové věci, ale i jejím bližším určením, jako např. inventárním číslem. Tímto potvrzením pak zaměstnanec zároveň prohlašuje, že přebírá konkrétní předmět do užívání a ochrany (úschovy). Jde tedy svou povahou o předměty, které používá či s nimi pracuje pouze takto odpovědný zaměstnanec, má je pod osobní kontrolou a tyto po výkonu práce uloží na pracovišti, kde jsou uzamčeny anebo zůstávají u zaměstnance i mimo jeho pobyt na pracovišti. Pokud cena předmětu při převzetí je vyšší než 50 000,- Kč, může být tento předmět zaměstnanci svěřen jen na základě písemně uzavřené dohody o odpovědnosti za ztrátu svěřeného předmětu.

SVĚŘENÍ SLUŽEBNÍHO AUTA ZAMĚSTNANCI

Zaměstnanci je svěřen automobil v souvislosti s plněním pracovních povinností a je dohodnuto, že je oprávněn automobil použít i k cestám ze zaměstnání a z domova do zaměstnání a že je rovněž oprávněn parkovat i v místě svého bydliště. Přitom v místě bydliště dojde ke zcizení auta. Takový případ již byl řešen soudem a z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 9. 2007, sp. zn. 21 Cdo 3177/2006 můžeme čerpat poznatky pro praxi.

V daném případě šlo o manažera, který měl povoleno se služebním autem, které používal k výkonu své funkce, jezdit do i ze zaměstnání a parkovat v místě svého bydliště. Po příjezdu do bydliště vyložil věci ze zavazadlového prostoru, auto uzamkl a zapomněl klíče od auta v igelitové tašce na chodníku. Na druhý den zjistil, že auto bylo odcizeno. Zaměstnavatel požadoval po zaměstnanci náhradu škody spočívající v hodnotě (ceně) auta zjištěné znalcem. Vzhledem k tomu, že zaměstnanec škodu neuhradil, podal zaměstnavatel žalobu.

Soudy v jednotlivých stupních řízení posoudily danou situaci tak, že zaměstnanec porušil povinnost řádně zabezpečit majetek zaměstnavatele před jeho ztrátou (nepostaral se o řádné uschování klíčů od služebního vozidla), a to konkrétně povinnosti stanovené § 73 zák. práce, nyní v § 301, písmeno d) zák. práce, to je řádně hospodařit s prostředky svěřenými mu zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou zničením a zneužitím. Nejvyšší soud konstatoval, že je-li dohodnuto se zaměstnancem, že bude svěřené služební auto po skončení pracovní doby parkovat zaměstnanec (po dohodě se zaměstnavatelem) v místě svého bydliště, je odvoz vozidla do bydliště včetně jeho parkování (uložení) v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů. Odpovědnost za způsobenou škodu u zaměstnance nastává tehdy, pokud ji způsobil zaměstnavateli zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi (§ 172, nyní § 250 zákoníku práce). Zaměstnanec porušil zaviněně i tzv. prevenční povinnost, to je počínat si tak, aby neodcházelo ke vzniku škody na majetku (§ 249 zák. práce).

Zaměstnanec byl zavázán z důvodů výše uvedených škodu zaměstnavateli nahradit.

ZÁVĚREM

Při ztrátě (odcizení vozidla), které je zaměstnanci svěřeno způsobem a za okolností uvedených v popsaném případu, jde o porušení povinností zaměstnancem, který se nepostaral o to, aby řádně uschoval klíče od auta a auto bylo následně odcizeno, třebaže nejsou přímé důkazy o tom, jakým způsobem k odcizení auta došlo. Za této situace nejde o odpovědnost za ztrátu svěřeného předmětu do užívání, tedy speciálního druhu odpovědnosti, ale o porušení povinností stanovených zákoníkem práce zaměstnanci, které vedly ke vzniku škody. Zaměstnavatel při stanovení odpovědnosti k náhradě škody, pak musí nejdříve určit, jaké konkrétní povinnosti zaměstnanec porušil (a to ve vztahu k dohodě o používání služebního auta), a poté prokázat vznik škody podle obecné odpovědnosti za škodu (§ 250 zák. práce). Bližší seznámení s obsahem citovaného rozsudku poskytne další podněty pro praktické postupy spojené s užíváním služebního vozidla zaměstnancem.

Jana Holubcová

advokátka