Alternativní typy škol: Instituce, které se vyhýbají biflování a sezení v lavici

V minulém dílu seriálu o výuce jste si mohli přečíst o typech škol, které existovaly před stovkami let, a o kterých se v současné době učíme v dějepise nebo filozofii. Dnes naše školy vypadají jinak, jsou dostupné pro všechny, neklade se takový důraz na bojové umění či hudbu. Říkáte si někdy, že byste chtěli změnu? Jednoduše zažít něco nového na vlastní kůži. Stroj času sice funguje jen ve sci-fi filmech, tudíž návrat do Athén není možný, ale i v dnešní době jistá alternativa ve vzdělávání existuje.

Po celém světě funguje nespočet alternativních škol, které se řídí podle vlastních školních osnov. Směr vzdělávání na těchto školách bývá ovlivněn různými druhy filozofií. Tradiční neboli mainstreamové školy filozofii do jisté míry postrádají, kladou příliš velký důraz na prospěch studenta, vytváří stresující prostředí a třídy s často až třiceti studenty neposkytují prostor k vyjádření individuality. Alespoň takové jsou argumenty proti tradičnímu školství. Mnoha negativům tradičních škol se jejich alternativní verze vyhýbají a přináší vlastní pohled na výuku.

Štastný student je dobrý student?

Zastánci klasického vzdělávání často považují alternativní školy za kontroverzní. Ukázkovým případem kontroverznosti je například Summerhill, nezávislá britská internátní škola založená roku 1921 a fungující dodnes. „Budu spokojenější, když v Summerhilu vychováme šťastného zametače ulic, než neurotického studenta.“ Taková byla myšlenka zakladatele školy Alexandera Neilla.

Summerhill klade mnohem větší důraz na individuální vývoj studenta a ne na tabulky, ve kterých se píše, v kolika letech by měl student být schopný naučit se určitou látku. Zajímavé je také samotné řízení školy: vše funguje na principu demokracie. Studenti a učitelé jsou si zde rovni, pravidelně se scházejí a rozhodují o chodu školy. 

Faktem, který kritici Summerhillu považují za nejspornější, je účast studentů v hodinách. V Summerhillu nemusíte chodit do hodin pokud nechcete, vše je na vůli studenta. Pak se tedy v minulosti objevily případy, kdy absolvent odešel ze školy negramotný. A nebo se naopak dostal na Cambridge.

Řemesla a umění jsou zase v kurzu

Summerhill i mnoho dalších typů alternativních škol nefungují jako střední nebo základní školy, ale studenti je můžou navštěvovat libovolně až do osmnácti let. Možná jste někde v Česku zahlédli reklamu na Waldorfskou školku či školu. Původně pochází z Německa, ale na rozdíl od Summerhillu se nejedná o jednu konkrétní školu, ale o síť vzdělávacích institucí fungujících v šedesáti zemích světa.

Děti navštěvující Waldorfskou školu zažívají v průběhu vzdělávání různé metody výuky. Nejdůležitější je ale umělecká tvorba vedoucí k intelektuálnímu rozvoji. V předškolním věku škola dětem poskytuje volný čas, který mohou trávit jakoukoliv aktivitou. Mladší děti zároveň odrazuje od sledování televize nebo používání počítače kvůli jejich špatnému vlivu na vývoj osobnosti.

Od první třídy základní školy se studenti učí dvěma cizím jazykům, v rámci školy se věnují dramatu, řemeslům a výtvarné výchově. Klasické předměty se vyučují přibližně až od čtrnácti let, což odpovídá době nástupu na mainstreamovou střední školu. Třídy ve waldorfských školách se skládají z několika dětí, které vyučuje jeden učitel několik let, poté dostanou žáci nového učitele.

Obdobně funguje i Montessori škola založená italskou fyzičkou Mariou Montessori. Pedagogika Montessori klade velký důraz na přirozený psychologický vývoj a nezávislost dítěte. Typ školy dokonce funguje pro děti od narození až do dospělosti. Věk dětí ve třídě se může diametrálně lišit, není neobvyklé najít v jedné z nich žáky od tří až do devíti let.

Stejně jako Waldorfská škola používá metodu, kdy se dítě samo rozhodne, čemu se chce ve škole věnovat. Specialitou Montessori je také konstruktivismus, kreativní samostatná práce studentů s různými materiály. Zmíněný typ alternativní školy má svou značku AMS (Association Montessori Society) a najdete její instituce po celém světě.

Domácí vzdělání jako přednost

Mezi alternativní typy výuky patří také domácí výuka. Určitě jste slyšeli i o případech, kdy studenti kvůli nemoci nechodí do školy a lektor je vyučuje doma. Nebo si možná z filmů nebo hodin dějepisu vzpomenete na děti, jejichž rodiče nechtěli, aby chodily do školy. Obojí je správně, ale přece jen lidé domácí výuku považují spíše za privilegium, které by mělo mladého člověka lépe připravit na život.

Setkáme se s ním především v rozvinutých zemích. Rodiče, kteří se rozhodli pro domácí výuku svých dětí,jako důvody uvádějí nedůvěru v klasický školní systém nebo potřeba poskytnout dítěti vlastní morální či náboženské vzdělání.

Jak přesně takzvaný „homeschooling“ probíhá? Dítě se může vzdělávat třeba přes internet, kdy dostává instrukce od jiné vzdělávací instituce, vyplňuje online testy nebo hraje online hry. Pro mimořádně nadané studenty existují speciální online programy jako třeba program Johns Hopkins nebo Stanford univerzity. Není pravidlem, že by se „homeschooled“ studenti vzdělávali čistě jen doma, ale většinou se rodiny, které se rozhodly pro zmíněný typ výuky, pravidelně setkávají a studenti tak navážou kontakty jako ve škole.

Existuje další, klasičtější typ „homeschoolingu“, kdy si rodiče platí tutora nebo dítě učí sami. Nespornou výhodou je právě časová flexibilita. Student se může místo hodin sezení ve škole věnovat třeba sportu, umění nebo jiným aktivitám, na které by při klasické výuce nezbyl čas. Na druhou stranu se „homeschooling“ setkává s kritikou.
Prý může vést až k přilnutí mladého člověka k extremismu kvůli nedostatku sociálního kontaktu. Rodiče také mohou potenciálně ovlivnit názory svého dítěte do té míry, kdy dotyčnému chybí schopnost kriticky hodnotit situace. Ale i přesto se tento typ alternativní výuky těší velké oblibě.

Student a světoobčan v jednom

Alternativní školy fungují na různých místech po celém světě. Jeden typ škol toho aktivně využívá. Jedná se o „Round Square“ školy, které se nacházejí v celkem šedesáti zemích světa na pěti kontinentech. Filozofie školy si klade za úkol člověka nejen vzdělat, ale především připravit na život. Celá síť „Round Square“ funguje na principu studia na různých školách – je samozřejmostí, že student během studií stráví několik semestrů na různých „Round Square“ školách a učí se tak přizpůsobovat rozličným kulturám a zemím.
Za alternativní výuku můžeme považovat také mezinárodní školy, které se řídí podle mezinárodních školních osnov. Především jsou to dvouleté programy International Baccalaureate o kterých jste se mohli dozvědět v článku The Student Times. Programy probíhají v angličtině a dávají studentovi větší svobodu ve výběru studijních předmětů.

Také mimoškolní aktivity, které z velké části rozvíjejí osobnost, jsou v programu IB téměř povinností. V současné době se objevují nové trendy i v oblasti univerzitního vzdělávání. Jsou to třeba Liberal Arts, jež se objevily už i na našich univerzitách. Jedná se o vysokoškolský program, kdy si student může vybrat libovolnou kombinaci předmětů, které spolu vzájemně nesouvisí. O Liberal Arts se dozvíte v pokračování seriálu The Student Times o výuce.

Prestižní univerzity na dosah

Zhruba před rokem se objevil nový projekt univerzit nazvaný Coursera. Jeho cílem je zpřístupnit bezplatné vzdělání opravdu všem a navíc online. V současné době nabízí téměř dvě stě kurzů. Zapojilo se do něj bezmála milion a sedm set tisíc lidí toužících po alternativním vzdělání. Náplní každého kurzu je určitý předmět, vybírat si můžete z oblastí biologie, managementu až po filmová studia.

Délka kurzů se pohybuje od sedmi do dvanácti týdnů. Popis kurzu vždy obsahuje informaci o počtu hodin, které mu přibližně student věnuje za týden. V rámci studia lektoři studentovi poskytují online přednášky a studijní materiály. Po absolvování téměř každého kurzu student obdrží certifikát od univerzity, která jej poskytla. Mezi univerzitami zapojenými do Coursery jsou i ty prestižní jako Brown University, University of Edinburgh nebo Stanford University.

Alternativ ve vzdělávání existuje mnoho a je otázkou, o kolik jsou lepší než tradiční školy. Zřejmě nezbývá jiná možnost než studium vyzkoušet. V příštím díle seriálu o výuce se tedy dozvíte o studiu na Montessori škole přímo od studentky, která jej zažila na vlastní kůži.
_________________________________________________________________
Bottom line: Možná by stálo za myšlenku zkusit přenést některé vyučovací metody i do tradiční výuky. Zkusit se má přece všechno, nebo ne?