Změnit životní postoj je dřina, ale jde to

Kvalitní rozhodování následně přispívá ke zvýšení sebedůvěry, vysoké kvalitě a kvantitě výsledků při zachování dalších klíčových parametrů naší výkonnosti, jako jsou rozvoj a radost.

V Čechách dnes najdeme různé směry koučinku. Je zde velmi početná skupina koučů, kteří stavějí na svých zkušenostech z managementu. Vzdělávali se v programech postavených na myšlenkách Sira Johna Whitmora a Timothy Gallweye. Další absolvovali jeden z kurzů akreditovaných Mezinárodní federací koučů. To je komplexní vzdělávání postavené na 12 klíčových kompetencích kouče podle mezinárodních standardů IF Global.

Jiná početná skupina se hlásí k Systemickému koučinku. Dále jsou tu další směry vycházející z psychologie a psychoterapie. Mnoho koučů má kombinované vzdělání a samozřejmě čerpá i z dalších typů vzdělávání, ať už psychologického, nebo manažerského.

Lenka Zelingrová, stávající prezidentka ICF ČR (International Coach Federation), reaguje na otázku, jaká situace nyní panuje v českém koučinku a jak ho vnímají firmy, takto:

"Firmy a její zástupci určitě vědí, co koučink je, více než před časem. Trh je nasycený informacemi a každý, kdo chce, má mnoho možností, jak se o koučování dozvědět více nebo si ho vyzkoušet. Navíc personalisté a HR manažeři jsou většinou sami proškolenými profesionálními kouči a vědí, co potřebují a co pro svou firmu v této oblasti hledají. Dokáží se orientovat v nabídce, i když si často mohou připadat jako pod kanonádou mnoha poptávek od koučů, které jim přicházejí na stůl nebo spíš do mailů.

Nejenže povědomí je lepší, ale stále větší je také zájem o rozvoj formou individuálního či týmového koučování vrcholových manažerů. Firma kupříkladu poskytne prostředky na individuální koučování deseti vrcholovým manažerům pro jejich osobní rozvoj.

To je přístup, ze kterého mám opravdu radost. Manažeři pak sami na sobě zjistí, že tato forma rozvoje je vysoce efektivní a může být užitečná i pro další zaměstnance a pracovní týmy. V některých případech tento způsob rozvoje podněcuje změnu manažerských stylů a firemní kultury. Lidé se navzájem inspirují výsledky, osobní motivací, a pak už to jde jako domino."

Koučink je ještě takové miminko...

Někdo má s koučováním bohužel špatnou zkušenost - s největší pravděpodobností nešlo v těchto případech o koučink, byť byl zaplacený.

"Jak sami koučové přistoupí k profesi, je individuální. Trh si to sám přebere a nastaví pro tuto profesi standardy a regulace. Standardy a profesionalizaci podporují na trhu také neziskové profesní organizace ICF ČR, EMCC, ČAKO. Stejně jako u všech nových služeb se trh samovolně ´vyčistí´. Koučink se v ČR i SR rozvíjí méně než 10 let, je to ještě takové miminko, sice stojí na vlastních nohách a už toho hodně ví, ale vše má ještě před sebou," pokračuje Lenka Zelingrová.

"S regulací je spojená také práce koučů a myslím, že situace byla a je stejná ve všech zemích v Evropě i USA. Kouče bych rozdělila do tří skupin, a je to jen mé dělení, můj názor plynoucí ze znalosti věci a prostředí, ve kterém více než osm let působím.

Jsou koučové, kteří se koučováním zabývají s velkou chutí, baví je a tato profese je zároveň dobře živí. Pak je větší skupina koučů, která je proškolena a má potřebné vzdělání a dovednosti pro vykonávání této profese, ale zatím je tato práce neuživí. Možná jsou málo obchodně zdatní, nebo mají přehnanou představu o okamžitém výnosu, popřípadě nečekali, kolik energie, práce a úsilí musí do rozjezdu nové osobní značky vložit.

Zkrátka nedaří se jim tak dobře, jak si představovali. Tito lidé nabízejí služby kouče a poskytují také další rozvojové nástroje. HR manager si je pak může vybrat třeba jako poradce, i jako kouče. A můžou mít tak očekávaný úspěch.

Pravdou je, že společností poskytujících ´čistý´ koučink je málo. Je těžké se uživit, když se specializujete pouze na jednu oblast. Na druhou stranu, existují zralé a připravené firmy a zaměstnanci, kteří si oblíbí ´čistý koučink´ a znají jeho hodnotu. Tyto společnosti mají náskok v rozvoji nejen zaměstnanců, ale také celé firmy, která díky spokojeným, zodpovědným a spolehlivým zaměstnancům roste.

Početnější však jsou zaměstnanci, kteří ještě chtějí dostávat rady a nechtějí plně převzít odpovědnost, je to pohodlnější způsob rozvoje a práce. Společnostem, a to i té, ve které pracuji, nabízejícím klientům čisté koučování, dlouho trvalo, než byly firmy schopné vidět výsledky a představit si změnu přístupu a myšlení napříč organizací. Dnes realizují dlouhodobé projekty ve firmách, které jsou s to koučink a jeho využití zúročit nejen spokojeností svých lidí, ale i produktivitou a výsledky.

Třetí skupina koučů není proškolena, jsou to lidé, kteří si přečetli knihu, podívali se na video, uvádějí na vizitce, že jsou koučové, ale jejich služby se vlastně nijak neliší od toho, co dělali před tím jako poradci nebo psychologové. Ti ve firmách těžko uspějí, protože firmy požadují v rámci výběrových řízení certifikáty akreditovaného vzdělávání MŠMT nebo ICF, počty odkoučovaných hodin a reference z projektů či individuálního koučování.

Bohužel to, že nabízejí jiné rozvojové metody pod hlavičkou koučování, působí zbytečný zmatek na trhu, ale jak jsem říkala, trh si to sám přebere a standardy má k dispozici u profesních organizací."

Mezinárodní federace

International Coach Federation (ICF) je globální profesní organizace koučů, která do koučinku vnáší etická pravidla a kvalifikační standardy celosvětové platnosti. ICF nabízí tři různé akreditační úrovně, které se rozlišují podle získaných tréninků a zkušeností.

Mezinárodně uznávané tituly profesionálních koučů ACC, PCC a MCC lze získat jen přímo u ICF. Žádné další instituce nemají zatím právo tyto certifikace udílet:

- Associate Certified Coach (ACC) - první a základní stupeň certifikace pro profesionální kouče,

- Professional Certified Coach (PCC) - pokročilý stupeň certifikace pro profesionální kouče,

- Master Certified Coach (MCC) - nejvyšší stupeň certifikace pro profesionální kouče.

Lenka Zelingrová byla po sedmiletém působení v ICF v květnu zvolena prezidentkou české chapter ICF:

"Je to globálně nejvyšší instituce ve světě koučinku - zaštiťuje akreditaci koučů a institucím poskytuje akreditaci jejich vzdělávacích kurzů. Akreditace ICF je záruka kvality. Dosud mohl být členem ICF kdokoliv, kdo zaplatil poplatek, od roku 2013 bude možné se stát členem jen tehdy, když uchazeč absolvuje 60 hodin akreditovaného tréninku v koučování.

Vedení ICF chce přimět lidi, aby se vzdělávali, zvyšovali si akreditaci a získávali vyšší tituly. Titul platí tři roky, pak je potřeba si jej buď obnovit, nebo zvýšit.

Podle mého je to velmi motivující, úsilí získat vyšší titul člověka nutí se vzdělávat a udržovat se na profesionální úrovni. Navíc kouč s titulem ICF může pracovat kdekoliv na světě, ovládá-li ovšem jazyk příslušné země. Ihned můžete nastoupit a koučovat, neboť ve světě jsou tituly udělované ICF dobře známé."

Kurz koučování, který je akreditovaný ICF Global, poznáte podle jeho označení. V České republice jsou dostupné:

- Accredited Coach Training Program (ACTP) - ucelený tréninkový program obsahující také všechny náležitosti k certifikaci pro stupně ACC a PCC,

- Approved Coach Specific Training Hours (ACSTH) - tréninkový program, jehož hodiny se započítávají pro akreditace přes portfolio aplikaci,

- Continuing Coach Education (CCE) - pokračující vzdělání pro kouče, například pro obnovování akreditací.

Zkrátka dobrý a úspěšný kouč se musí neustále rozvíjet, studovat, pracovat na sobě.

Koučink pro život není jen trend

"Na koučování a přístupu, ze kterého vychází, se mi líbí, že je aplikovatelný ve všech oblastech života," vrací se Lenka Zelingrová k charakteristice koučinku.

"Je to nastartování procesu sebeučení se, člověk se sám posouvá kupředu. Když pochopíte skutečnou podstatu koučovacího přístupu, uvědomíte si, že tato metoda seberozvoje nemůže nikdy vyprchat jako jiné trendové nástroje, které vydrží dva tři roky, a pak zaniknou. Koučování nebude nikdy v pozadí, představuje změnu ve vnímání světa, práce, rodiny.

Manažeři se sice třeba školí pro firemní účely, ale to, co se naučí, pak používají i doma. Samozřejmě mohou situace řešit postaru - muž z příkladu na straně 21 mohl vykřiknout "polož to, zahoď to, nepořež se" a vylekané dítě by zákonitě udělalo něco nepředloženého - nebo podle koučovacího principu (co se stalo a co chci místo toho?).

Jedna frekventantka našeho kurzu si lámala hlavu, jaký program připravit na prázdniny pro svou čtyřletou dcerku, aby se jí líbil. Pak se jí prostě zeptala: jak by sis představovala super prázdniny? Dcerka okamžitě vytvořila plán na dva měsíce, všechno bylo reálné a proveditelné a hlavně podle jejího vlastního přání.

To se dá udělat také ve firmě: zde je cíl - jak jej dosáhneme a co k tomu výkonu potřebujeme? Na trhu se daří prosazovat i tréninky pro manažery, postavené na koučovacím přístupu a zaměřené na to, aby začali mít rádi svou práci a skrze svou motivaci a osobní příklad motivovali zaměstnance, které mají pod sebou.

Nepamatuju se, že bych potkala manažera nadšeného ze své práce. Manažerská práce je velmi náročná. Nejen tím, že čísla zadávaná ´shora´ jsou vyšší a vyšší a lidí je stále méně. Ale i tím, že je to práce ´nehmotná´. Když natřete plot nebo posekáte zahradu, máte radost. Vidíte kus udělané práce.

V manažerské práci jsou sice reporty, tabulky, čísla. Ale ty se stále mění a pracuje se na dalších. Navíc musíte motivovat ostatní, což je náročné. Musíte chválit a podporovat lidi pod sebou a kolem sebe přesto, že shora vás možná nikdo nechválí. Často také dělat aktivity, ve kterých nevidíte smysl.

Ve firmách existuje mnoho šablon, podle kterých mají lidé jednat, spousta metod a postupů, jak řídit, vést, plánovat. I jak vypadá ´skvělý´ manažer dle kompetencí. Řídit firmu koučovacím způsobem znamená důvěřovat lidem, počítat s jejich odpovědností a chutí do práce a tu práci podporovat. I ti, kterým vyhovuje pracovat podle instrukcí, v takové firmě mohou mít své místo a být spokojení.

Postoj firem k rozvoji se mění. Také postoj ke koučování a mentoringu se mění, organizace a zaměstnanci chtějí zkusit, zjistit, zda je koučink použitelný u nich. Ovšem chtějí-li firmy měnit manažerský styl, musí si každý manažer najít ten svůj - je to vlastně mix všech stylů (direktivní, koučovací, vizionářský, participativní atd.). Manažer je zodpovědný za výsledky svých lidí, proto jim musí důvěřovat, ale v případě nespokojenosti je i zkritizovat, a pak poskytnout podporu kudy dál a líp. Zaměstnanec je rovnocenný partner.

V projektech tento přístup zkoušíme s cílem dosáhnout, aby si lidé ve firmě nastavili manažerskou práci tak, aby jim vyhovovala a byla v souladu s jejich osobností. Je to úplně nový přístup k řízení a manažerské práci. Příkladem jsou lidé, kteří řídí přirozeně, protože mají vrozenou autoritu a ´aktivní selský rozum´, ti existují a daří se jim a jsou úspěšní."

Koučink je zaměřený na lidi, kteří chtějí. Jak je však přimět, aby chtěli?

"Na ostatní, kromě sebe, nemáme 100% vliv, proto je určitě nepřimějeme. Spousta lidí ve firmách a ve společnosti je v útlumu, propouští se, vládne stresová situace, tlak na větší výkon, ovšem snižují se stavy, není divu, že pracovní nadšení a elán je spíše výjimkou.

Existují takzvaní proaktivní lidé, kteří nacházejí potřebné informace sami, sami se koučují, ale pro lidi, kteří jsou negativní nebo váhaví, nedůvěřiví, je důležité, zda potkají někoho, kdo je zapálený, nadšený pro věc. Když takového člověka vidíte, ptáte se, co ho změnilo, a máte pocit, že i vám něco utíká. Začnete tedy přemýšlet a hledat, co s tím dělat.

Věřím, že změna přijde. Pořád tu budou ´remcalové´ a lidé, kteří jsou skutečně v těžkých situacích, ale většina se jistě dá inspirovat k tomu udělat něco, co špatný vnitřní stav změní. Hledat řešení, to chce energii, o peníze vůbec nejde. Život není jen pozitivní a nikdy nebude. Koučování nebo koučovací přístup není samospásný, je jen jednou z možností. Ale když mi nevyhovuje to, jak se cítím nebo v čem jsem, co udělám pro to, aby se to změnilo?

Manažera nenapadne řídit jinak, než byl dosud zvyklý, pokud mu někdo nedá inspiraci. Jde o přístup k sobě a k lidem a je jasné, že s koučovacím přístupem se mění zaběhnuté návyky a lidé začínají vnímat sebe a svět kolem sebe jinak.

Změnit nastavení v přístupu, v lidské psychice, je náročné. Ale je to jako jiskra - nic není nařízeno, je to svobodná volba. Firmy se změnami mohou začít nejsnáze: podaří-li se změnit způsob řízení a práce na jednom úseku, ostatní uvidí, že to funguje, a budou to chtít taky. Změna přijde nenuceně, nenásilně, firma se začne spontánně měnit. A ve výsledku i společnost."

Lenka Zelingrová

Specializuje na oblast koučinku. V roce 2005 založila společnost Koučink Centrum (KC), která se specializuje na mezinárodně akreditované vzdělávání v koučinku a zavádění komplexních systémů koučování do firem. Ve společnosti nyní působí jako výkonná ředitelka a jednatelka. Absolvovala řadu mezinárodně akreditovaných programů zaměřených na koučink, emoční inteligenci, NLP (neurolingvistické programování) a leadership. V roce 2005 spoluzaložila pobočku Mezinárodní federace koučů v ČR, ve které nyní zastupuje pozici President Elect. V rámci svého osobního rozvoje působí jako externí kouč v neziskových projektech divize KC DUO.

"Koučink generuje a zároveň vyžaduje mnohem pozitivnější přístup k sobě i k druhým. Koučink je uvolňování lidského potenciálu." (Sir John Whitmore)