SUBJECTS: Strašák medicíny aneb jak se studuje na jedné z nejnáročnějších vysokých škol?

Cesta k bílému plášti a stetoskopu kolem krku je dlážděná potem, dřinou a pro slabší jedince i slzami. Přesto se tisícovky studentů ročně vydávají na lékařské fakulty po celé republice. Ať už patříte k těm odhodlaným anebo se o medicínu jen zajímáte, následující text vám může nabídnout cenné informace o studiu lékařství i o zkušenostech samotných studentů.

Jan Ámos Komenský prohlásil, že “student musí mít lebku z oceli a zadek z olova”. Pro mediky tato jeho věta platí dvojnásob. Ti se s nástupem do školy musí připravit na obrovské studijní vytížení, které je téměř nesrovnatelné s většinou ostatních vysokoškolských oborů u nás. “Kvůli všem povinnostem jsem musel radikálně omezit své dosavadní záliby”, říká Milan Urban, student třetího ročníku 3. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy. “I přes častý stres jsem ale rád, že mohu studovat to, co mě zajímá”, dodává.

Postupem času se nicméně dá i časové vytížení lépe zvládat. „V prváku jsem neměla čas skoro na nic, teď ve druháku je to lepší, když si člověk ujasní priority.“ Říká Monika Ferby, studentka 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Studium je tak časově náročné, že se většinou nedá spojit s žádným dalším oborem.

Pestrost a ucelenost

Studium všeobecného lékařství v České republice trvá šest let a je většinou rozděleno do tří hlavních částí. První dva roky jsou věnovány teoretickým znalostem. Vyučují se předměty jako biologie, biofyzika, biochemie, či tolik obávaná anatomie nebo histologie. Ve třetím a čtvrtém ročníku začíná klinická výuka, studenti jsou více v kontaktu s pacienty a v nejvyšších ročnících se již věnují klinickým oborům.

V České republice jsou podmínky pro studium medicíny pestré. Lze si vybrat mezi šesti městy v různých regionech, mezi fakultami různých velikostí a různých tradic. Nejvíce lékařských fakult zastřešuje Univerzita Karlova v Praze. V hlavním městě se nachází hned tři, přičemž pod hlavičkou UK můžete studovat medicínu i v Hradci Králové a v Plzni.

Nejstarší lékařskou fakultou v Česku a dokonce ve Střední Evropě je 1. lékařská Fakulta Univerzity Karlovy. Pokud jste na střední škole měli dobré známky, možná právě tato škola je pro vás nejjednodušší volbou. Přijímá totiž bez zkoušek do průměru 1,20 do oboru všeobecného lékařství a 1,10 do oboru zubního lékařství. Podobnou možnost nabízí i většina ostatních lékařských fakult, podmínky jsou ale o něco přísnější. Snad i proto je procentuálně nejjednodušší se dostat právě na 1. lékařskou fakultu v Praze – každoročně je úspěšných asi 30% uchazečů.

Cesta začíná přijímačkami

Většina aspirujících lékařů a lékařek si musí přijímacími zkouškami projít. Ty se skládají z písemného testu z fyziky, biologie a chemie. Na 2. a 3. lékařské fakultě v Praze musí uchazeči také absolvovat pohovor, který se zaměřuje na porozumění odbornému textu, komunikační dovednosti a zájem o obor.

2. lékařská fakulta navíc k písemnému testu přidává i test všeobecných předpokladů ke studiu medicíny – zde se zaměřuje na schopnost logických úvah nebo prostorovou představivost. Možná právě proto je tato fakulta nejvýběrovější – každoročně přijímá v poměru nejméně uchazečů, tedy něco kolem 24%.

Učit se na přijímací zkoušky jen ze středoškolských učebnic většinou nestačí. Otázky často bývají velice specifické a nad rámec výuky, proto každá lékařská fakulta nabízí přípravná skripta či modelové otázky, které si lze v rámci přípravy zakoupit. Zároveň je uchazečům nabízená možnost přípravných kurzů. Ty mají na každé škole jinou formu – někde, jako například v Plzni, jde o internetový či prezenční dlouhodobý kurz, kdy se cena pohybuje kolem 4000 Kč.

Olomouc nabízí časově méně náročnou a levnější možnost – tři přípravné semináře, přičemž každý vyjde studenta na 500 Kč. Ať už vám vyhovuje jakákoli varianta, je výhodné se rozhodnout, kterou školu preferujete, a podle té si pak zakoupit modelové otázky anebo navštěvovat přípravný kurz.

Jak si vybrat?

Kritériem k výběru lékařské fakulty by neměly být jen šance na přijetí. Je vhodné vzít v úvahu například v jakém prostředí se chcete pohybovat – jestli preferujete tradiční budovy, možná se vám bude líbit na 1. lékařské fakultě v Praze. Naopak Brno vám nabídne moderní, nově vystavěný kampus, s dobrým technickým zázemím.

Pokud máte rádi veliký kolektiv, 1. lékařská fakulta vám nabídne nejširší okruh studentů, se kterými se můžete seznámit – každoročně přijímá kolem devíti set uchazečů. Mít mnoho spolužáků ale přináší i jisté nevýhody. “Protože je na fakultě dost studentů, není vždycky dost míst na termíny zkoušek, takže někdy člověku zkoušky zbydou na letní semestr.”, říká Monika Ferby.

Naopak Veronika Vysloužilová ze 3. lékařské fakulty si chválí menší kolektiv, protože zde „panuje rodinná atmosféra a cítíte se jako doma“. Ať už vám vyhovuje kterákoli možnost, je užitečné vzít v potaz i tyto zdánlivě nedůležité aspekty.

Zajímavou alternativou k tradičním lékařským fakultám může být obor vojenského zdravotnictví na Univerzitě Obrany v Hradci Králové. Studenti se učí například válečnou chirurgii a stávají se součástí vojáků Armády České republiky. Povinnou částí studia je i pobyt v Afghánistánu. Pokud patříte mezi otrlejší jedince a tato možnost vás zaujala, připravte se navíc na zkoušky z anglického jazyka a tělesné výkonnosti.

Jde to i jinak...

Systém výuky je na všech školách víceméně podobný. Jedna fakulta, která se ale mírně vymyká, je 3. lékařská fakulta Univerzity Karlovy. Její pracovníci tvrdí, že představují modernější přístup ke studiu medicíny.

3. lékařská fakulta se snaží najít interdisciplinární vazby mezi obory a snaží se držet tří zásad: integrovaného studia, problémově orientovaného studia a praktických dovedností. Proto pokud se rozhodnete studovat právě na této fakultě, nebudete skládat zkoušky vždy z jednoho předmětu za celý rok, ale z více předmětů integrovaných do jednoho učebního bloku po menších množstvích.

„Student pak může u zkoušky podat téma ze všech možných úhlů pohledu – například mluvit o orgánu histologicky, anatomicky, biochemicky, fyziologicky i klinicky“, říká Veronika Vysloužilová, studentka třetího ročníku zmíněné fakulty. Dále dodává, že velikou výhodou oproti ostatním fakultám je kontakt s pacienty již od prvního ročníku.

Snad i tento přístup vynesl 3. lékařskou fakultu na první místo v žebříčku lékařských fakult Hospodářských novin pro rok 2013. Sesadila tak 2. lékařskou fakultu, která se letos umístila jako druhá. Třetí místo zaujala Lékařská fakulta Univerzity Palackého v Olomouci. Ze 3. lékařské fakulty v Praze a z Univerzity Palackého také vyjede nejvíce studentů do zahraničí.

Medicína v zahraničí

Pokud vás zahraničí láká, stojí za to zvážit finanční náklady. Nejlepší lékařské školy se totiž nachází v zemích, ve kterých je vysokoškolské vzdělání placené. Velice dobrou úroveň medicíny lze najít například na Oxfordské nebo Cambridgské Univerzitě v Británii a na Harvardu či John Hopkins University ve Spojených Státech.

Právě ve Spojených Státech je ale studium medicíny jedno z časově i finančně nejnáročnějších. Oproti jiným zemím navíc nelze studovat lékařství ihned po maturitě, ale až po bakalářském studiu. Poté studenty čekají další čtyři roky medicíny jako takové a postgraduální praxe. Z finančních důvodů je nejspíše nejvhodnější zvolit alternativní variantu. Pokud vás láká zámoří, je možná vystudovat medicínu v Česku, absolvovat test USMLE (United States Medical Licencing Examination) a odjet do Spojených Států na postgraduální klinickou praxi zakončenou atestací.

Velice dobrá úroveň výuky lékařství je ale například i ve Švédsku na prestižním Karolinska Institutu, či v sousedním Německu na Ludwig-Maximillians-Universität v Mnichově. Tyto školy jsou znatelně finančně přijatelnější a zároveň patří mezi světovou špičku.

Ještě není vyhráno

Když už projdete všemi přípravami, zkouškami, šesti lety intenzivního učení a praxí v nemocnici a vyjdete vítězně s diplomem v ruce, větší část práce máte teprve před sebou. Po ukončení školy studenti sice většinou nemají problém najít práci jako lékaři, ale jejich nástupní plat se pohybuje kolem 15-ti tisíc korun v Praze, v jiných městech kolem 12-ti tisíc. Absolventi hned po škole získávají praxi pro zařazení do specializačního vzdělávání, které ukončí specializační zkouškou, tzv. atestací.

Po atestaci se platy zvýší a průměrný plat lékaře v Česku dosahuje kolem 60-ti tisíc korun měsíčně. Mnoho lékařů ale upozorňuje, že jejich základní plat je pouze poloviční. Peníze navíc si vydělají přesčasy a pohotovostními službami. Ve výsledku tak mohou lékaři pracovat až kolem tří set hodin měsíčně. Pokud se po škole nechcete vydat na dráhu lékaře či lékařky, je možné najít práci například u farmaceutických firem, ve vzdělávání či výzkumu. Většina absolventů ale volí první možnost.

I přes všechny útrapy zůstává medicína jedním z nejvyhledávanějších oborů v Česku i ve světě. Pro většinu studentů je totiž lékařství nejen zaměstnání, ale povolání v pravém slova smyslu. „Jsem ráda, že tam jsem, baví mě to a mám pocit, že to má smysl“, říká Monika. Milan, Monika i Veronika se také shodují na tom, že by neměnili, ale člověk musí být připravený pro tento obor něco obětovat. „Život se má žít, proto si musíte být stoprocentně jistí, že vás učení baví a medicína vás bude v životě naplňovat“, uzavírá Veronika.