SUBJECTS: Rozhovor se studentkou Univerzity Karlovy nejen o francouzské literatuře

Sára Vidímová studuje na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy již třetím rokem francouzskou filologii a prvním rokem obor politologie. Je jí 23 let a bydlí v Praze. Mimo školu se zajímá o politiku, ekologii, lidská práva, divadlo, film či literaturu. Je velká optimistka, která se velmi ráda směje s kamarády nad sklenkou vína. A protože ráda sportuje, těší se teď především na jaro, až bude moci opět vyběhnout na Náplavku.

Proč právě francouzská filologie? Jsi knihomol, frankofil nebo od každého trochu?

Po absolvování gymnázia jsem vlastně neměla ucelenou představu, čemu bych se chtěla v budoucnu věnovat a přírodní vědy mne příliš nelákaly. Francouzština mě bavila, maturovala jsem z ní a tak jsem se rozhodla, že zkusím studovat právě jazyk. Knihomolem bych se úplně nenazývala, byť čtu moc ráda. Frankofilkou asi z určité části jsem, mám ráda francouzskou kulturu, politiku i mentalitu.

Co bys doporučila dalším zájemcům o studium, aby uspěli v přijímacím řízení?

Určitě se připravit důkladně na tu část zkoušky, která se týká historie a literatury, jelikož je vyžadována celkem podrobná znalost přečtených děl. Jinak samozřejmě úsměv na tváři a nějakou tu originalitu.

Mohla bys stručně popsat, jak vypadá tvůj školní týden? Předpokládám, že nesedíš hodiny a hodiny na přednáškách, ale trávíš čas spíše četbou.

Jsem ve třetím ročníku bakalářského programu, ale zároveň v prvním ročníku na oboru politologie, tudíž jsem ve škole v podstatě všechny dny v týdnu, pauzy mezi semináři trávím v knihovně nebo v kavárně. Momentálně pracuji na řadě studentských projektů, tudíž ve volném čase většinou vyřizuji maily nebo sedím na nejrůznějších schůzkách.

Jaké bude téma tvé bakalářské práce?

Bakalářku momentálně zpracovávám. Mým tématem je dílo Honoré de Balzaca. Mapuji jednu postavu, která se prolíná napříč cyklem Lidská Komedie, a na níž je perfektně vidět determinace prostředím a vliv historicko-politických událostí na společnost.

„Občas mě dokáže šokovat, jakým způsobem dokážou být Francouzi arogantní.“

Kdy jsi začala s francouzštinou?

S francouzštinou jsem začala na střední škole, když jsem si vybírala mezi němčinou, španělštinou a právě francouzštinou. Ze zmíněných jazyků mne lákala a přitahovala nejvíce. Přivedl mě na ni také můj otec, který ji vždycky chtěl studovat, ale za minulého režimu to nebylo až tak jednoduché.

Navštívila jsi někdy Francii? Co tě na ní nejvíce přitahuje?

Ve Francii jsem byla nesčetněkrát, nejraději mám asi jih: region Languedoc-Roussillon. Je mi velice sympatická nátura lidí, kteří žijí právě v tomto regionu, zároveň je tam nádherná krajina a úžasná historická města. Navštívila jsem i sever Francie, kam bych se chtěla ještě někdy určitě podívat. Také mě velmi láká Bretagne.

Nejvíce mne však přitahuje obecně francouzský styl života, jejich mentalita, takové zdravé sebevědomí, přátelskost a otevřenost. Navíc mi imponuje jejich obrovská občanská angažovanost a zájem o společenské dění. A samozřejmě miluji francouzskou kuchyni a víno. Abych ovšem Francouze jen nechválila, občas mě dokáže šokovat, jakým způsobem dokážou být v mnohém arogantní a urážliví.

Co je podle tebe největším rozdílem mezi českou a francouzskou literaturou?

V literatuře se vždy odráží charakter daného národa, tudíž francouzská literatura je mnohem vášnivější, dynamická, naopak česká literatura je konkrétnější, mnohdy poutavější.

Koho považuješ za největšího francouzského romanopisce a básníka?

Největším romanopiscem je pro mě Émile Zola a básníkem André Breton.

Čteš často v originále? Co ti z poslední doby utkvělo v paměti?

Pomalu se dostávám do stádia, kdy čtu francouzské autory raději v originále. Již se mi ovšem stalo, že jsem například nestíhala načíst všechna díla na zkoušku, tak jsem některá četla česky. Naposledy jsem četla knížku jednoho kanadského autora zvanou Le libraire, která pojednává o režimu Maurice Duplessise v Quebeku a je opravdu velmi poutavá

Když hovoříme o francouzské literatuře, nemůžu se nezeptat na Milana Kunderu. Jaký máš vztah k němu a k jeho dílu?

Co se týče Milana Kundery, uznávám ho jako jednoho z největších literátů současného světa. Jsem hrdá, že pochází z Čech a stydím se za to, jak se k němu Česká republika zachovala. Z jeho díla však mám ráda především tvorbu, která vznikla ještě v Čechách.

„Absolventi FF UK jsou jedni z nejúspěšnějších na trhu práce, takže se o svou budoucnost nebojím.“

Kdysi jsem někde četl, že literární teoretici se dělí na dvě skupiny: ta první interpretuje dílo samotné bez ohledu na autora a jeho život, druhá naopak pouze s ohledem na jeho postoje, osobnost či životní dráhu. Vím, že toto není tvůj obor, ale s literaturou se setkáváš denně. Lze podle tebe od sebe oddělit dílo a autora? Existuje v tomto ohledu v kontextu francouzské literatury nějaká rozporuplná postava?

Myslím si, že dílo od autora rozhodně oddělit nelze, osobně si autorovu osobnost vždy vtěluji do některé z postav, což ovšem také není zcela standardní postup. Ať přemýšlím, jak přemýšlím, napadá mě snad jen surrealistický malíř René Magritte, který žil poklidný rodinný život, přičemž jeho dílo je neuvěřitelně dynamické a rozhárané.

Co bys chtěla studovat, kdybys z jakéhokoli důvodu musela studovat něco jiného? A proč?

Jak jsem již zmínila, studuji ještě jeden obor, a to politologii, který jsem si přibrala letos. A to právě z toho důvodu, že jsem se chtěla více intelektuálně rozvíjet a získávat tak komplexnější znalosti.

Tradiční otázka pro mnohé studenty nejen humanitních oborů zní: „Co z tebe bude?“. Proto se také zeptám, co plánuješ dělat po studiu?

Absolventi FF UK jsou jedni z nejúspěšnějších na trhu práce, takže se o svou budoucnost nebojím. Ovšem ráda bych pracovala v některé z evropských institucí nebo v neziskovém sektoru.

Jakou knihu právě čteš?

Momentálně načítám na bakalářskou práci, tedy román Honoré de Balzaca, který střídám s dílem Jiřího Kunce: Strany a stranické systémy v re/konstrukci.