ROZHOVOR: Předačka studentů pardubického gymnázia: Nikdo nás necenzuroval!

Podařilo se nám získat rozhovor se spolupředsedkyní Studentské rady Gymnázia Dašická v Pardubicích Klárou Scholleovou. Chování Miloše Zemana ji nenechává chladnou, hrubě nesouhlasí s jeho politickým stylem, proruskou orientací a jednáním na hraně ústavního pořádku. Ve volbách podporovala Karla Schwarzenberga. Nemile jí však překvapila "mediální bublina", která vypukla kolem údajného zákazu pokládání "nevhodných dotazů" a nošení placek a triček Zemanova protikandidáta ze strany vedení její školy. V rozhovoru vysvětluje, jak to s návštěvou hlavy státu opravdu bylo...

Dva dny před Zemanovým příjezdem vznikla facebooková událost, kde se objevily informace o údajném nátlaku ze strany vedení školy. Nakolik tato fakta odpovídala realitě?

Pravda je taková, že nás pouze učitelé, z nichž většina dle mého názoru s Milošem Zemanem nesouhlasí, prosili, abychom své názory vyjadřovali kultivovanou cestou a neprovokovali prvoplánově. Připomínali nám, že jsme elitní gymnázium a známe lepší způsoby vyjádření svých názorů, než jsou vizuální manifestace, či naopak vulgární projevy bez reálného obsahu. Ať tedy zachováme pověst naší školy jako instituce, která vzdělává intelektuály. Někteří nás k vyjádření našeho názoru přímo vyzývali.

K tomu, že jsme si placky a trička nakonec nevzali, jsme došli sami. Velká část z nás se na tom na námi svolané společné schůzi dohodla. Nechtěli jsme Zemanovi dávat důvod si myslet, že naše postoje jsou formovány pouhou davovou psychózou, ale naším zdravým úsudkem. Jistě, nic špatného by na tom nebylo a nijak bychom za to nebyli perzekvováni, ale většina z nás se domnívala, že plodné diskusi, o které se navíc předem vědělo, že bude krátká, by to nijak neprospělo a mohla by skončit bonmoty o zfanatizovaném stádu.

Jak si na to ze své pozice zareagovala?

Jako člověk, který nejen spolu se třídou vyslechl projevy učitelů, ale zároveň ze své pozice ve studentské radě vyslechl i pana ředitele Buriana, jsem nemohla mlčet, a účastníkům facebookové akce, z valné většiny absolventům našeho gymnázia, jsem vyložila všechna fakta. Ti si to, a chci jim za to poděkovat, vysvětlit nechali. Dokonce mi někteří poděkovali, že jim konečně někdo poskytl informace z první ruky. Uklidněná jsem šla spát, a až po tom, co jsem pět minut před příjezdem prezidenta přiběhla do školy z opravných řidičských zkoušek, jsem zjistila, že ta dezinformace nebyla záležitostí pouze necelých dvou set absolventů…

Reakce médií byla okamžitá. Jaká ve škole vládla atmosféra těsně před Zemanovým příjezdem?

Já jsem se do školy skutečně dostala velmi krátce před začátkem prezidentovy návštěvy, ale jinak mi atmosféra nijak vyhrocená nepřišla. Lidé si šuškali především o článku na iDnes.cz, který mediální lavinu spustil, ale jinak před školou postávala jen ochranka, zástupci médií, pár studentů a my, „uvítací výbor“.Zbytek studentů v klidu čekal v tělocvičně na Zemanův příchod .

Kolik se na místo sjelo novinářů?

Opravdu hodně. Jak jsme zjistili, někteří přijeli jen kvůli tomu, že jsme měli být oběťmi cenzury a nátlaku ze strany našeho vedení. Mnoho nám jich pak přiznalo své zklamání. Nedělali jsme nic jiného, že jsme všechny výroky o zákazech provokativních dotazů dementovali s tím, že jsme dokonce někdy byli i podporováni, abychom úderné dotazy kladli. Vysvětlovali jsme, že panu řediteli bylo hradním šéfem protokolu doporučeno, aby zajistil, že nějaké dotazy padat budou; že to nebylo tak, že obcházel třídy a zajišťoval předem připravené otázky. Že jsme k závěru, že si nebudeme brát placky s Karlem, došli sami. Bylo nám to v tu chvíli ale jen trochu platné, mezitím už totiž byla půlka českého internetu "otřesena bolševickými praktikami vedení pardubického gymnázia"...

Coby na zástupkyni studentů na Tebe připadl úkol ve škole oficiálně přivítat Miloše Zemana. Váhala jsi nad přijetím takové role?

Ano, zpočátku jsem nad tím velmi váhala, podání ruky považuji za přátelský projev. Měla jsem strach, abych pak nebyla srovnávána s Janou Bobošíkovou, která kdysi v pionýrské uniformě předávala kytici Gustavu Husákovi (směje se). Pravda ovšem je, že je to zároveň oficiální akt – jednou jsem přijala zodpovědnost spolupředsedkyně studentské rady, tudíž bylo mojí povinností, zvláště pak na prosbu ředitele, přivítat demokraticky zvoleného ústavního činitele. Ať si o něm jako o člověku myslím cokoliv, je to stále lidem vybraný prezident a inteligentní člověk.

Jak nakonec předání kytice dopadlo? Naplnily se tvé obavy?

(směje se) Strach to byl zbytečný; pan prezident byl velmi galantní a celá uvítací „ceremonie“ proběhla naprosto profesionálně a neutrálně. Neutrálně jsem se snažila volit i slova, která jsem mu řekla.

Po uvítání proběhla asi třičtvrtěhodinová debata se studenty. O jakých tématech se nejvíce diskutovalo?

Otázky směřovaly na vysoké náklady prezidentovy návštěvy, na Rusko jako součást evropského společenství, na zkušenosti se stranickými kampaněmi, a podobně. Šokovalo nás, že Zeman odmítl označit ruský vpád do Gruzie za ruskou agresi.

Na co ses ptala ty?

Já jsem se ptala na to, jakých odborných kvalit dosahuje pan Roman Suchánek, poradce poslaneckého klubu ČSSD, že na něj v jeho 41 letech a na pozici advokátního koncipienta možná čeká dráha ústavního soudce.

Uspokojila Tě Zemanova odpověď?

Ne. Pan prezident poukázal na to, že mu byl pan Suchánek doporučen jiným odborníkem, že bych si měla přečíst jeho publikace, a až poté bych ho měla odsuzovat; výraz koncipient je prý v Suchánkově případě dehonestující. K otázce se vyjádřil i hejtman Netolický, který mi emotivně sdělil, že Suchánka zná osobně a že je to dobrý muž, asi se znají z půdy sociální demokracie…

Potom jsem ještě vyjádřila svůj dojem, že pokud se na Ústavní soud dostane, postupně tam převládne většina, která sympatizuje s názory pana prezidenta a zvláště pak s odmítavým postojem vůči církevním restitucím. Pan prezident se zasmál, že někdy mu je vyčítáno, že soudce navrhuje samé pravicové, a že teď mu zase bylo vyčteno, že jmenuje příliš levicové…

Proběhla mezi ním a studenty nějaká ostřejší výměna názorů?

Dotazy pana prezidenta skutečně nešetřily, a Miloš Zeman odpovídal… no, stylem pro něj typickým, ale trochu v mírnější formě, za což jsem ráda. Vždy padla otázka, na ni odpověď, a pak případně byla položena doplňující. Když nás už tížil čas, na doplňující otázky prostor nezbyl, což byla podle mě veliká škoda.

Jak zpětně hodnotíš celou událost, myslíš si, že byla pro školu přínosem?

Odmítavý postoj vůči Miloši Zemanovi se mi po dnešku nijak nezměnil. I když se před námi skutečně nepředváděl tolik, jak je toho schopen, stále jsme se mohli v přímém přenosu utvrdit v tom, co si o něm většina z nás myslela už předtím.

Mediální bublina vzniklá z těchto fám byla pro mě tak smutnou záležitostí. Absolutně zkreslené články, glosy a další mediální vstupy, z největší části inspirované "tím, co uvedl server iDnes.cz", o tom, že se naši pedagogové údajně snažili potlačit naši svobodu vyjadřování, naprosto zkazily den většiny z nás.

Pro mě bylo největším zklamáním, že se antagonistou dne nestal prezident, ale nám neznámý spolužák, který neprávem pošpinil pověst svých profesorů, své školy a novinářů, kteří se jeho lživého, leč nepravdivého příběhu chytli. Je mi zároveň líto, že se mu v podstatě povedlo nahrát protinovinářským náladám člověka, s nímž obvykle nesouhlasím. V tomto konkrétním případě s ním však souhlasit musím.