Za práci přesčas přísluší zaměstnanci mzda a příplatek nejméně ve výši 25% průměrného výdělku, pokud se zaměstnavatel se zaměstnancem nedohodli na poskytnutí náhradního volna

Vážený tazateli,

délka stanovené týdenní pracovní doby činí u zaměstnanců s nepřetržitým pracovním režimem 37,5 hodiny týdně v souladu s ustanovením § 79 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále „ZP“). Zaměstnanci v pracovním poměru musí být přidělována práce v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby. Pojem „fond pracovní doby“ ZP nezná. Za fond pracovní doby je považován počet hodin (dní), které je zaměstnanec povinen v rámci určitého pracovního poměru odpracovat v určitém období. Měsíčním fondem pracovní doby je počet pracovních hodin připadající na konkrétní kalendářní měsíc.

Podle ustanovení § 114 ZP za dobu práce přesčas přísluší zaměstnanci mzda, na kterou mu vzniklo za tuto dobu právo a příplatek nejméně ve výši 25% průměrného výdělku, pokud se zaměstnavatel se zaměstnancem nedohodli na poskytnutí náhradního volna v rozsahu práce konané přesčas místo příplatku. Práci přesčas je možné konat jen výjimečně. Zákon jednoznačně preferuje za práci přesčas poskytnutí příplatku. Poskytnutí náhradního volna je možné až po dohodě zaměstnavatele se zaměstnancem.

Podle ustanovení § 348 ZP odst. 1 písm. c) ZP se za výkon práce považuje doba, kdy si zaměstnanec vybírá náhradní volno za práci přesčas nebo za práci ve svátek.

Z uvedeného vyplývá, že náhradní volno za práci přesčas se poskytuje s cílem dodržet zákonem stanovenou týdenní pracovní dobu. V opačném případě, tedy za situace, kdy by byl vykazován přesčas, zaměstnanec má právo na mzdu za tuto dobu a příplatek. Čerpá-li zaměstnanec náhradní volno v den, na který má naplánovanou směnu (bez rozdílu mezi pracovním dnem a svátkem), považuje se tato doba za výkon práce, i když zaměstnanec práci fakticky nekoná.