Dell vidí za horizont

Ani rozdílnost firemních struktur se zásadně nelišila. Naši lidé se dnes znají, uměli spolupracovat v minulosti a jsem pevně přesvědčen, že tomu tak bude i dnes. Opravdu nevidím zásadní rozdíly. Občas hovořím s kolegy ze západních zemí, kde je tato situace trochu komplikovanější, ale na rozdíl od nich nebyla ani jedna z těchto dvou entit tak veliká, rozdílná, ani jinak postavená, aby to znamenalo nějaký zásadní problém. Samozřejmě si budeme muset některé věci vyjasnit, zásadní problém ale nevidím.

Které z kompetencí skupiny EMC jsou pro Dell stěžejní?

Nepochybně půjde o veškeré virtualizační věci, dále zálohování, softwarově definované storage. Samozřejmě také velké enterprise storage, které Dell doposud nepokrýval, to znamená zejména EMC VMax (dříve Symmetrix) a dále produkty jako Unity, Isilon, DataDomain.

V České republice je Dell znám především jako prodejce serverů, síťových prvků, úložných zařízení, notebooků a PC a samozřejmě s tím spojených služeb. Jak se vám v těchto oblastech momentálně v ČR daří? Kterou z těchto oblastí považujete za zásadní? Které segmenty zákazníků jsou pro vás stěžejní?

Naším core businessem jsou všechny infrastrukturní dodávky. Co se týče služeb, jsme úspěšní právě v těch, které jsou s infrastrukturou úzce svázány. Vývoj softwaru a budování aplikačních řešení oproti tomu není naší doménou.

Daří se nám v posledním roce až roce a půl ve všech klíčových bodech, od notebooků a desktopů až po servery, kde jsme na místech jedna až dva s velkým odstupem od zbytku konkurence. Velmi dobře se nám dařilo růst v segmentu menších tzv. midrange storage. Překvapivě dobře rosteme i v síťových prvcích, kde je sice náš podíl na trhu malý, ale neustále významně vzrůstá. Když to srovnám s ostatními zeměmi západní Evropy, jsme u nás v networkingu na špičce. Ve stejném srovnání s ostatními zeměmi a podílu na trhu jsme na špičce i v serverech a velmi dobře si stojíme i v klientských systémech, kde jsme se podle aktuálních výsledků IDC posunuli v Q4 na druhé místo, s největším růstem mezi sledovanými firmami. Pobočka Dell ČR je v naší korporaci vnímána jako jedna z velmi, velmi úspěšných.

Prodej PC, notebooků a tabletů je celkově dlouhodobě klesajícím segmentem, kde se dnes potkáváte kromě HP zejména s asijskými hráči. Jak jej vidíte vy?

Trh s klientskými zařízeními dosud klesal a teprve nedávno se začal stabilizovat. Dokonce zprávy z IDC a ostatních analytických firem jsou pozitivní a vypadá to, že v Q4 roku 2016 byl propad zastaven, trh se začíná trochu zotavovat, zejména podle analýz za listopad a prosinec 2016 a začátek roku 2017. Dokonce IDC předpovídá v roce 2017 pro Českou republiku dosti silný růst, podle mého názoru až trochu příliš optimistický. Dellu se však dařilo i na klesajícím trhu neustále zvyšovat svůj podíl. V posledním čtvrtletí, byl Dell celosvětově v oblasti klientských zařízení jedinou výrazně rostoucí značkou.

Je to pro nás velmi důležitý segment a dělá nám významnou část obratu. Náš růst má dopad i do jiných oblastí, například do nákupu součástek a jiných prvků, protože námi odebírané množství je dostatečně veliké, aby ovlivnilo i ceny pro servery a ostatní produktové řady. Hlavní segment trhu, na který se Dell orientuje, jsou stolní počítače a notebooky pro firmy, tzv. commercial segment. V tomto segmentu trhu jsou na rozdíl od consumer (spotřebitelského) segmentu v podstatě kromě nás jen dva hlavní hráči, v otázce zmíněné HP a jedna z asijských firem. Ostatní firmy na trhu se orientují zejména na spotřebitelský segment, kde jsme my dosud nebyli tak silní. Do tohoto segmentu jdeme ne obvyklou cestou co nejvyššího počtu prodaných kusů, ale snažíme se nabídnout kvalitní, designové a výkonné stroje a postupně posilujeme. Pokud byste se zeptal, kde je naše hlavní zaměření, pak jde především o firmy, které si nemůžou dovolit nechat svůj stroj X dnů v opravě a ocení náš servis druhý den nebo rychleji. Samozřejmě umíme obsloužit všechny typy zákazníků, patřičný produkt můžeme nabídnout všem, avšak hlavní zaměření Dellu je na firemní segment, kde je naše největší síla.

Co se týče zotavení trhu v oblasti stolních PC a notebooků, nejde snad o analogii s tiskárnami, kde trh vykázal pokles z původních prodávaných zhruba 500 tisíc u nás na nějakých 300 tisíc před několika lety, aby se pak tento trh vrátil na zhruba 450 tisíc kusů v roce 2016, ať už šlo o zotavení nebo odloženou spotřebu?

Možné to je, ale také se trochu prodloužily obnovovací cykly. Ještě v letech 2008 až 2010 se hovořilo o ideálním obnovovacím cyklu PC v horizontu tří let, u notebooků ještě méně. Společně s tím, jak firmy začaly v průběhu krize a po ní trochu šetřit, prodloužily se i obnovovací cykly.

Trh je dnes optimističtější v dalším výhledu a je ochoten více utrácet, což je vidět i na stoupající poptávce v České republice. Také se ale začíná projevovat odložená spotřeba, prodloužené nákupní cykly začínají dobíhat, i klientská zařízení se budou muset měnit. Kromě toho, když se podíváme dva až tři roky dozadu, kdy po nástupu tabletů všichni skloňovali „post PC era“ a panovalo přesvědčení, že se na nich bude pracovat jako na PC.

Praxe ale tento trend nepotvrdila, protože se na nich podle mého názoru prostě normálně pracovat nedá. Tablety jsou navíc v současné době vytěsňovány většími mobilními telefony, čímž se opět vracíme zpátky k PC a notebookům.

Když se opět podíváme na delší nákupní cyklus, nehraje snad u něj roli i to, že výpočetní síla procesorů už prakticky neroste?

Nejenže nedochází k nárůstu výpočetního výkonu, ale nedochází ani ke zvyšování užitné hodnoty aplikací, které lidé používají při svojí práci, Excelu, Wordu apod.

Vývojáři sice vymýšlejí stále nové věci, ale běžný uživatel jich ve skutečnosti pravidelně využívá velmi málo (například Besselovy funkce jsou v Excelu už dávno a kdo je vůbec zná? pozn. red.). Aplikace, které by dávaly důvod vyměnit staré za nové prostě příliš nepřibývají. PC je dnes normální pracovní spotřební zboží, a pokud nepřijde něco, co by nějak výrazně zvýšilo produktivitu pracovníka, který je využívá, není důvod k výměně starého za nové, když to staré přináší ten samý efekt a slouží stejně dobře.

Spojením s EMC získáváte silnou kompetenci v dodávkách komplexní podnikové infrastruktury. Z technologického pohledu se dnes infrastruktura posouvá k tzv. konvergovanému, sjednocenému, případně hyperkonvergovanému modelu. Jaké jsou její hlavní výhody?

Jak Dell, tak EMC, obě společnosti se v poslední době na tento inovační trend hodně zaměřily. Obě už teď měly dost produktů pro konvergovanou infrastrukturu. Její hlavní výhoda je v tom, že infrastruktura je definována softwarově, takže „železo“, které je pod ní, můžete využít různým způsobem, podle potřeb zákazníka. Není svázáno s jedním typem použití. Může si koupit farmu serverů a používat je různě, jako servery, jako storage, síťové prvky. Funkčnost jim nadefinujete softwarově. Znamená to, že investice zákazníka do hardwaru jsou v měnícím se světě a potřebách mnohem lépe ochráněny, on jen softwarově mění funkčnost hardwaru podle toho, co potřebuje, avšak výpočetní síla, kterou koupil, zůstává stejná, nemusí ji měnit a může ji škálovatelně rozšiřovat.

Jsou již tuzemští zákazníci na toto připraveni?

Už i firmy v České republice se o konvergovanou infrastrukturu hodně zajímají, hodně ji zvažují, ale výrazně připraveny pro její nasazování zatím nejsou. Bude ještě nějakou dobu trvat, než se tento trend u nás skutečně prosadí.

Konvergovaná infrastruktura je spíše pro větší společnosti a tyto firmy u nás mají zpravidla IT oddělení rozděleno na klientské systémy, servery, storage a networking. Neberou toto vše jako jeden celek a ne vždy je tam nějaký vizionář, který by jejich IT pokryl s nadhledem celé a řekl „ano, koupíme nové servery, zrušíme staré, také zrušíme původní storage a uděláme všechno softwarově definované“.

Jde o zcela jiný pohled na celou problematiku, což u nás ještě příliš nefunguje. Jsem však přesvědčen, že myšlenka konvergované infrastruktury se i u nás prosadí. Prakticky vše k nám totiž přichází s jistým zpožděním a lidé si to potřebují probrat, promyslet veškeré výhody. Nyní je to spíše zase naše úloha, pro výrobce IT, kteří na trhu působí, zainteresovat do rozhodování finanční ředitele, plánovače atd. kteří dokáží posoudit z trochu jiného úhlu pohledu, co by jim konvergovaná infrastruktura přinesla z dlouhodobého hlediska, návratnosti investic, celkových nákladů na vlastnictví infrastruktury apod což mmj. souvisí s trochu jiným poměrem mezi náklady na infrastrukturu a náklady na pracovní sílu u nás a ve vyspělých zemích. Na druhé straně, ale také s klesající dostupností kvalifikovaných pracovních sil na našem trhu, což začíná být pro řadu firem limitujícím faktorem.

Může nedostatek takovýchto osvícených CIO, kteří by byli mentálně pokrýt celou IT infrastrukturu, alespoň blokově, vyústit v přechod do cloudu? Datacentrum, které je připraveno poskytovat IT služby a poradit, takové lidí má.

Je to zajímavá otázka, ale musíme se podívat na ochotu přechodu do cloudu u větších organizací, zejména pak na ochotu přechodu do veřejných cloudů. Samozřejmě o cloudu uvažují, ale nejradši by jej měly u sebe, což vede na privátní cloudy. Zde však ale jde o řešení, které opět podporuje nasazení konvergované infrastruktury. Na druhou stranu si nemyslím, že by u nás byl nedostatek osvícených lidí. Vzdělanost IT komunity u nás je poměrně veliká a stále se zvyšuje. Spíše jde o to, kdy se překlopí myšlení těchto lidí a přijmou nové paradigma, jak IT stavět a strukturovat jej. Lidé u nás jsou zvídaví a hloubaví, rádi zkoušejí nové věci, takže jsem přesvědčen, že k tomuto přechodu v dohledné době dojde.

Může být zpoždění přechodu ke konvergované infrastruktuře způsobeno také tím, že člověk z IT není schopen prodat svoji práci svému CFO?

Jistě, IT lidé vidí velmi dobře „svoji“ problematiku, avšak moje zkušenost z předešlých působení je taková, že ji vidí velmi „technicky“, ohraničeně, trochu ji přeceňují a příliš se nedívají na náklady a celkový dopad pro jejich organizaci. Když to trochu přeženu tak „ať to stojí, co to stojí, hlavně když to máme co nejlepší a s nejvyšší možnou spolehlivostí.

Hlavní témata tohoto vydání jsou inovace. Pokud se podíváte na vaše současné portfolio produktů a řešení. Jaké zásadní inovace byste vyzdvihl?

Hlavní inovací je to, o čem jsme se už bavili, konvergovaná IT infrastruktura. Zde obě firmy, Dell i EMC, vynakládali velké úsilí a prostředky. Michael Dell zdůrazňoval už při i při diskuti o slučování obou firem, kolik peněz nově vznikající Dell Technologies investuje do vývoje, v minulých třech letech to bylo 12,7 miliard USD a pro následující roky je plánována cca 4,5 miliardy USD ročně, což je podstatně více než u naší konkurence. Nedávno proběhl veletrh CES v Las Vegas, na kterém se ukázalo, že Dell je jednou z nejinovativnějších firem i v klientských systémech, monitorech apod. Dokonce jsme myslím za inovace dostali i nejvíce ocenění, ať už jde o rozlišení monitorů, nebo o řešení notebooku 2 v 1. Co se týče vlastního výzkumu a vývoje, ten má Dell EMC většinou ve Spojených státech. Naše výzkumná oddělení tam jsou opravdu veliká.

Dá se očekávat další podobně šokující akvizice, když Michael Dell už při ohlášení spojení s EMC prohlásil, že to není poslední trefa?

Michael Dell za celou svoji podnikatelskou kariéru prokázal, že očekávat se dá prakticky cokoliv. V současné době, podle mého názoru, nejsme na nějakou další velkou akvizici připraveni, máme dost práce na vstřebání té poslední. Dovedu si však představit, že v hlavách Michaela Della a jeho nejbližších spolupracovníků už jsou nastaveny další vize. Musím potvrdit to, co se často říká a píše, a sice že Michael Dell je vizionář. Zejména od okamžiku, kdy stáhl firmu Dell z burzy, je na celém směřování vidět, že hledí daleko, daleko za horizont nejbližšího fiskálního roku až tří let, a že vše hodnotí v horizontu dalších deseti až dvaceti let a že tam vše směřuje.

Rozhovor byl publikován v ICT revue 1-2/2017.