Stejně jako každý rok od konce - či lépe řečeno přerušení - války na korejském poloostrově se severní část ponořila do atmosféry pompézních oslav výročí údajně slavného a drtivého vítězství Korejské lidově demokratické republiky.

Kýčovitá přehlídka moci není jediným na lži vystavěným pilířem tohoto třiadvacetimilionového skanzenu stalinismu. Na začátku července vyšel konečně i v České republice překlad děsivého svědectví Sin Tong-hjoka, uprchlíka z nejstřeženějšího koncentračního tábora v KLDR, který nám opět připomíná hrůzy odehrávající se v zákulisí rudého divadla.

Kniha „Útěk z tábora 14“ je zoufalým voláním po okamžitém konci porušování snad všech lidských práv, ke kterým směrem na sever od 38. rovnoběžky dochází. Jak dlouho bude ještě trvat, než bude signál „SOS“ vyslyšen?

Napřed peníze a zbraně, pak teprve lidé

KLDR je země, která má mezi širokou veřejností pověst izolované klece, jejíž hlídači se ozvou vždy ve chvíli, kdy svět zapomene na potenciální hrozbu jejich arzenálu. Často se na její účet žertuje a ani výhružky hlavních představitelů se neberou ani z poloviny tak vážně, jak jsou vyřčeny.

Situace je kvůli naprosté izolaci země značně nepředvídatelná, avšak z předešlých zkušeností je známo, že Pchjongjang svými militantními prohlášeními v zásadě provokuje Jih a „imperialistické netvory“ (USA). K takovým tenzím dochází zpravidla po zvýšení sankcí, které jsou na Severní Koreu uvaleny kvůli jaderným testům a odpalům raket.

Posledně situace na mezinárodní východní scéně zaskřípala v dubnu tohoto roku v návaznosti na vůbec nejsilnější jaderný test v historii KLDR. Trpělivost došla nejen Jižní Koreji a USA, ale i Číně - v podstatě jedinému spojenci komunistického Severu. „Nikomu by nemělo být dovoleno vyvolat v regionu či dokonce v celém světě chaos za účelem sobeckého zisku,“ varoval ve svém dubnovém proslovu čínský prezident Xi Jinping.

Napjatou situaci komentovala i jihokorejská prezidentka Pak Kun-hje: „Vzorec tohoto je až moc povědomý a zneužitelný. Severní Korea vyprovokuje krizi, mezinárodní společenství uvalí sankce a později se to snaží urovnat ústupky a odměnami. Mezitím Pchjongjang získává čas na zlepšení své jaderné vybavenosti a nejistota vítězí. Nastal čas, abychom ukončili tento krutý koloběh.“

Ve svém projevu v americkém Kongresu zmínila i nejpalčivější problém Severní Koreje – neschopnost postarat se o vlastní obyvatele. Připomněla tak nejen americkým zákonodárcům, ale i světu, že zaobírání se ohrožením bezpečnosti regionu zastiňuje porušování lidských práv, ke kterým v Severní Koreji dochází již mnoho desítek let.

Zločiny proti lidskosti, ke kterým se stavíme zády

To samé, i když o dost sugestivněji, připomněla právě i výše zmíněná kniha sepsaná bývalým reportérem Washington Post, Blainem Hardenem. Nepoukazuje pouze na zločiny proti lidskosti páchané pohlaváry KLDR, ale i na nezúčastněnost okolního světa a médií, které situaci značně podceňují a nevěnují ji dostatečnou pozornost.

Těsně po vydání si položil ruku na srdce britský The Economist. „Rozsah zvěrstev už možná morální rozhořčení otupuje. Zajisté je snazší parodovat režim a tvrdit, že zemi ovládají mimozemští fanatici, než se snažit dostat na kloub utrpení šířenému režimem,“ snažil se objasnit příčinu nezájmu redaktor týdeníku.

Je až s podivem, jak dokážeme přehlížet zvěrstva, která nemají od dob Josifa Stalina konkurenci. Existence rozsáhlých koncentračních bloků byla totiž potvrzena satelitními snímky již v roce 2006. Nejedná se navíc pouze o jeden tábor, ale o celý řetězec pro více než 200 000 lidí.

Do lágru se dostávají celé rodiny až po tři generace, děti se tam rodí a smrt je na denním pořádku. Každý den dochází k vraždění, zotročování, násilnému přemísťování obyvatelstva, mučení a znásilňování. Severní Korea páchá téměř každou zrůdnost, jež je klasifikovaná jako zločin proti lidskosti.

Po nástupu Kim Čong-una do čela KLDR se chvíli doufalo, že dojde k alespoň menší změně k lepšímu. Na začátku roku 2013 však Amnesty International informovala o rozšíření systému vězeňských táborů, konkrétně táboru 14, ze kterého doposud unikl pouze jediný člověk – již jmenovaný Sin Tong-hjok.

V podstatě se jedná o likvidační pracovní tábor, neboť se nepočítá s tím, že by z něho vyvázl kdokoliv živý. Koncentrační tábory ale nejsou jediným lidskoprávním zločinem. Běžný občan Severní Koreji se potýká s neustálým hladem (rýže je jídlem pouze pro bohaté), strachem z donášení a nikdy se nepodívá za hranice.

Uprchlík či zvěd?

Nedostatek jídla vyústil v 90. letech v  masivní hladomor, situace však zůstává i nyní kritická. KLDR je závislá na humanitární pomoci cizích států – především Číny a Jižní Koreji. Jejich ideologie soběstačnosti „Čučche“ absolutně selhala a vlny potravinové pomoci kolísají se zvyšujícími se sankcemi. Není proto divu, že se o útěk za hranice pokouší stále více Severokorejců. KLDR sousedí pouze s Jižní Koreou a Čínou a kvůli totální kontrole 38. rovnoběžky lze reálně odejít pouze do Číny. Ovšem i když se uprchlík dostane tam, nemá zdaleka vyhráno.

Podle jihokorejské vlády podepsala Čína s KLDR v 60. letech tajnou dohodu o příhraniční bezpečnosti. Druhá dohoda z roku 1986 zavazovala Čínu k navrácení uprchlíků zpět do vlasti, kde je čekalo zatčení, týrání a roky nucených prací. Čína označuje všechny utečence za „ekonomické migranty“ a tím, že je posílá zpět čelit násilným perzekucím, porušuje závazky dané podepsáním mezinárodní úmluvy o uprchlících. A nakonec, když se šťastnou shodou okolností uprchlík dostane až do Jižní Koreje, čeká ho výslech jihokorejské Národní výzvědné služby a následně i vojenské výzvědné služby Spojených států. Nikdy není jisté, zda-li se jedná skutečně o zoufalého uprchlíka či nastrčeného agenta.

Sjednocení poloostrova  = bláhová představa za hodně peněz

Potom, co se osud bývalého vězně tábora 14 rozšířil do povědomí veřejnosti i novinářů, se dá větší aktivita zaznamenat i v krocích mezinárodních organizací. OSN v květnu oficiálně oznámila, že zahájí vyšetřování přístupu KLDR k lidským právům. „Jestli nám vyjdou vstříc – skvělé. Jestli ne, budeme zkrátka pokračovat v rámci materiálů a přístupů, které máme. Dá to rozum,“ nechal se slyšet vedoucí tříčlenného týmu, Michael Kirby. Severní Korea existenci táborů stejně jako hladomoru popírá. Není tedy žádným velkým překvapením, že investigaci neschválila. Tým vyšetřovatelů má však i přesto v plánu vypravit se do KLDR v srpnu.

Podtrženo, sečteno - KLDR odmítá spolupracovat a OSN má problém dostat se přes hranice (natož k skutečnému místu táborů). Jak se vůbec pohnout v této situaci? Vzhledem k tomu, že jediný s kým byla a je Korejská lidově demokratická republika ochotná spolupracovat, je sousední Čína, vede diplomatická cesta tudy. Bohužel, Čína trvá na svém statusu quo.

Pravdou však je, že po nástupu mladého diktátora vztah mezi oběma zeměmi zchřadl. I když se však na věc podíváme veskrze hypoteticky a řekneme, že by skutečně mělo dojít ke spojení poloostrova pod správu Jihu, Čína, pro kterou by unifikace znamenala masivní expanzi migrantů a tím pádem ekonomické zátěže, není zdaleka jediná, kdo se k této vizi nestaví dvakrát přívětivě. Přístup Korejské republiky je totiž také poněkud schizofrenní.

I když by většina Jihokorejců byla pro sjednocení, rozhodně to není jejich prioritou či momentálním přáním. Studie navíc bedlivě zkoumají, na kolik by je to přišlo. Jedním ze závěrů bylo i to, že by unifikace stála jižní zemi v prvních třiceti letech více než bilion dolarů. Znamená to, že by se obyvatelům jižní části poloostrova na 60 let zvýšily daně a obroda Severu by stála ročně deset procent HDP.

Nezapomínat a nepřehlížet

Bezpochyby patová situace. Opět však zapomínáme na jednu věc. Řeč je o zemi, která na konci července oslavila nejen 60 let od konce války, ale i 60 let ustavičného upírání základních lidských práv a perzekuování vlastního obyvatelstva. Co tedy můžeme dělat? Především nezapomínat na to, že každým momentem statisíce lidí trpí v táborech, které mají o desítky let delší tradici než sovětské gulagy.

Připomínat si existenci země, ve které lidé nikdy neochutnali maso a tak se uchylují i ke kanibalismu. A nezapomínat, že je toto vězení s nápisem Korejská lidově demokratická republika světem ve světě, kde mají dle svého oficiálního letopočtu rok 101 a za ta léta se stal černou kroniku diplomacie i mezinárodního společenství.

Nebo si samozřejmě můžeme i přesto gratulovat k šíření demokracie a poblahopřát Severní Koreji k vítězství války. Protože jak Korejská centrální zpravodajská agentura oficiálně prohlásila: „V této zemi neexistuje žádný „problém s lidskými právy“, neboť každý zde vede ten nedůstojnější a nejšťastnější život.“

 

Bottom line: Existence koncentračních táborů v komunistické Severní Koreji byla světu díky svědectvím uprchlíků i satelitním záběrům odhalena již před mnoha lety. Jak dlouho ještě dokážeme přehlížet hrůzy, které se pod pokličkou propagandy v Korejské lidově „demokratické“ republice odehrávají?