V pražské restauraci Prosecco zaplatíte přemrštěné peníze za odfláknuté jídlo

Člověk si nemá hrát na to, čím není. A to samé platí o restauracích. Vypadá to trapně. Bez výjimky. Pokud ovšem není primárním cílem restauratéra zcela roztrpčit všechny zákazníky, kteří od jídla čekají víc než prosté zasycení.

Nemůžu se zbavit dojmu, že právě takovéhle cíle musí sledovat pražská restaurace Prosecco. Jinak by přece v italském podniku nebylo možné, abyste opakovaně dostali rozvařené těstoviny a espresso zvící trojnásobku normální velikosti a chuti více než mdlé.

Osádka kuchyně má kliku, že nejbližší přístav je dost daleko a že do Prosecca dosud nezabloudil italský patriot, jehož by opakované urážky apeninské kuchyně natolik dožraly, aby kuchaře poslal "mluvit s rybami", jak se hezky říká v Kmotrovi. Ostatně i ony ryby by mu daly co proto, protože umřít, aby mě na pánvi do mrtě vysušil nějaký suchozemec, to je potupa.