Zaplacení mzdy po době splatnosti

Vážená tazatelko,

je potřeba odlišit pojem termín výplaty a splatnost mzdy. Dle ustanovení § 141 zákoníku práce platí, že mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku. Pravidelný termín výplaty mzdy nebo platu musí být sjednán, stanoven nebo určen v rámci tohoto období.

Až uplynutím splatnosti mzdy tj. po uplynutí posledního dne měsíce, který následuje po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu, začne běžet 15 denní lhůta po uplynutí které vznikne zaměstnanci nárok na okamžité ukončení pracovního poměru dle § 56 odst. 1, písmeno b (Zaměstnanec může pracovní poměr okamžitě zrušit jen, jestliže mu zaměstnavatel nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí období splatnosti (§ 141 odst. 1).

Tudíž záleží, zda má Váš přítel v pracovní smlouvě uveden termín výplaty (který je pro určení splatnosti mzdy irelevantní) nebo přímo uvedeno (sjednáno), že 20. den měsíci je mzda splatná (což nepředpokládám).

Výplata za měsíc květen byla, dle toho co uvádíte, splatná do konce června, a nebyla-li zaplacena celá mzda nebo jakákoliv její část do 15. července, vzniklo Vašemu příteli dne 16. července právo okamžitě zrušit pracovní poměr dle ustanovení § 56 odst. 1 písmeno b). Na tom nic nezmění, zaplatil-li zaměstnavatel mzdu poté, tj. po uplynutí 15 denní lhůty.Zaměstnanec ovšem může okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k okamžitému zrušení dověděl, a nejpozději do 1 roku ode dne, kdy tento důvod vznikl. Zrušení poměru musí být vyhotoveno písemně a musí být v něm uveden důvod tohoto úkonu.

Zaměstnanci, který okamžitě zrušil pracovní poměr, nepřísluší odstupné ale náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby (tj. 2 měsíce, nebyla-li sjednána delší). Nárok na odstupné při okamžitém zrušení pracovního poměru byl v zákoníku práce zrušen s účinností od 1.1.2012.

Pro úplnost a z důvodu, že výklad předmětných ustanovení není jednoduchý lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu ČR:

„Pro uplatnění důvodu k okamžitému zrušení pracovního poměru pro nevyplacení mzdy (platu) nebo její části není rozhodné, ke kterému dni zaměstnavatel určil (nebo byl sjednán) pravidelný termín výplaty mzdy (platu), neboť možnost okamžitého zrušení pracovního poměru váže § 56 písm. b) zák. práce výlučně na uplynutí stanovené lhůty od splatnosti mzdy (platu) ve smyslu § 141 odst. 1 zák. práce. Počátek běhu patnáctidenní lhůty uvedené v § 56 písm. b) zák. práce se bude vždy odvíjet ode dne následujícího po uplynutí posledního dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém zaměstnanci vznikne právo na mzdu nebo plat (jejich část).“ (21 Cdo 2242/2009).

Nebo dále: „Důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru podle ustanovení § 54 odst. 1 písm. b) zák. práce je dán, i kdyby zaměstnavatel ještě před doručením okamžitého zrušení uspokojil nárok zaměstnance na mzdu nebo náhradu mzdy, jestliže zaměstnanci vyplatil dlužnou mzdu nebo náhradu mzdy až po uplynutí 15 dnů po její splatnosti.

K dodatečnému uspokojení zaměstnancova nároku na mzdu nebo náhradu mzdy po uplynutí 15 dnů po jeho splatnosti může být přihlédnuto pouze v rámci posouzení, zda jednání zaměstnance nepředstavovalo zneužití práva ve smyslu ustanovení § 7 odst. 2 zák. práce.“ (21 Cdo 1151/2011) a „Není-li splatnost mzdy dohodnuta, rozumí se uplynutím splatnosti mzdy příslušející zaměstnanci za vykonanou práci až marné uplynutí posledního dne následujícího měsíce; okolnost, že zaměstnavatel stanovil svým jednostranným opatřením termín, kdy bude mzda na pracovišti vyplácena, není pro posouzení splatnosti mzdy významná.“ (21 Cdo 1473/2001).