Ó ústřice, děl tesař pak
teď vzhůru než se rozední!
Je věru na čase jít spát,
dobře spí člověk, když moc sní
Však ticho je. Nu žádný div...
Konec básně Mrož a tesař, kterou Alence v zemi za zrcadlem recitují dvojčata Tydlitát a Tydlitek, zastihl ústřice již v žaludcích obou titulních postav. Mladé ústřice byvše vylákány na procházku kolem pobřeží, příliš pozdě seznají, proč má Mrož chléb, vinný ocet a pepř. Ten je potom pojídá (... vybíral si ty nejlepší, tlusté jak salámy) a zároveň roní slzy pro jejich smutný osud.
Zbývá vám ještě 90 % článku
Nebo zkuste
předplatné bez reklam a s mobilní aplikací za 80 Kč.
Máte již předplatné?
Přihlaste se
