PĚT CITÁTŮ: Kamila Moučková, žena, jež na televizní obrazovce bojovala proti komunistům

Když 21. srpna 1968 do České republiky přijela vojska Varšavské smlouvy, Československá televize se zapojila do odporu proti okupaci. Nejprve se vysílalo z hlavní budovy ČT, jíž tehdy byla Měšťanská beseda, ale ta byla později obsazena. Zaměstnanci ČST však improvizovali a podařilo se jim vysílat z několika náhradních studií. I oni se zasloužili o to, že se svět dozvěděl, co se tady v srpnu 1968 dělo, protože se podařilo propašovat záběry z ulic do Vídně a odtamtud se pak rozšířily do celého světa.

Jako první informovala diváky o okupaci Kamila Moučková, v té době známá hlasatelka a moderátorka ČST. Ze studia ji pak vyvedli sovětští vojáci, kteří na ni mířili samopaly. „V půl páté jsme začali vysílat. To byla občanská povinnost. Kolegové mi nosili na stůl zprávy,“ vypráví o 21. srpnu Moučková v rozhovoru pro Reflex.

„Když vypnuli vysílač na Cukráku, šéfredaktor zahraničněpolitické redakce Kamil Winter se mě zeptal, jestli s nimi půjdu do ilegálního vysílání proti okupaci.“ Do ilegálního vysílání se zapojila. Vysílali týden – do doby, než se vrátili představitelé ČSR z Moskvy… To, že kapitulovali, pro ni bylo obrovským zklamáním. Pak se na čas do televize, která byla v té době opět ovládaná komunisty, vrátila, ovšem s nechutí. Od dubna 1969 už na obrazovku nesměla – zákaz trval více než dvacet let.

Jako ostatní lidé, kteří byli v rozporu s tehdejším režimem, i Moučková musela vzít zavděk podřadnějšími zaměstnáními: „Dělala jsem uklízečku. Myla jsem schody. Jenže mě někdo vyfotil a snímek vyšel ve Sternu s titulkem: První dáma Československé televize myje schody.

Dozvěděla jsem se, že nesmím uklízet v kancelářích, protože tam jsou telefony a dálnopisy. Pro Výrobní družstvo invalidů jsem potom deset let lepila pytlíky. Nesměla jsem si vydělat víc než osm set korun.“ Po roce 89 se vrátila do České televize, odkud pak přešla do rádia Svobodná Evropa. Tam zůstala deset let.

Nyní byla Moučkové za její postoj v roce 1968 udělena cena Arnošta Lustiga, jejímž mottem jsou čtyři slova: Odvaha, statečnost, lidskost a spravedlnost. „Nevím, jestli jsem odvážná, statečná a lidská. Jsem spravedlivá a dost unesu, takže si na sebe celý život hodně nakládám.

Plno lidí si myslí, že jsem se chovala statečně 21. srpna 1968, kdy jsem si nevšímala sovětských vojáků, kteří na mě ve studiu mířili samopaly.Ve mně tehdy ale nebylo ani zrnko statečnosti. Měla jsem jen vztek. Na jaře 1968 jsme si říkali: Tohle už nikdo nezastaví. A najednou byl konec,“ řekla.

Ocenění předali předsedkyně Poslanecké sněmovny Miroslava Němcová a předseda výboru této ceny Jan Pirk. „Svým životem a svými postoji Kamila Moučková zcela splňuje kritéria pro udělení této ceny,“ řekl o ní kardiochirurg Pirk. „Z televizního studia ji vyvedli sovětští vojáci s nabitými samopaly přitisknutými na její záda.Ve smutečním oblečení demonstrovala při prvním výročí okupace v roce 1969, později podepsala Chartu 77 a přes veškerý nátlak a perzekuce nikdy od svých názorů neustoupila,“ dodal.

„Odvaha, statečnost, lidskost a spravedlnost jsou atributy, které by měl každý normální člověk mít. Každý z nás je ale jinak silný. To není ani privilegium, ani méněcennost, s tím jsme přišli na svět. A tak neodsuzujme ty slabší. Nemohou za to, že takoví jsou,“ řekla laureátka Ceny Arnošta Lustiga.

Bottom line: Odvaha, statečnost, lidskost a spravedlnost – vlastnosti, za které byla Kamila Moučková oceněna. Komu byste udělili Cenu Arnošta Lustiga vy?