Historie vín z Champagne: Od červeného vína k nejlepším bublinám světa

Historie šampaňských vín je zhruba 300 let stará, nejdéle fungující šampaňský dům Ruinart byl založen v roce 1729. Severofrancouzský vinařský region Champagne byl do té doby znám spíše produkcí lehčích červených vín, ale shoda několika různých okolností ho přeměnila na Mekku všech milovníků bublinek ve skle.

Pěstování révy se v regionu dnešní Champagne pravděpodobně poprvé věnovali Římané, ale nezpochybnitelné doklady o výrobě vína v regionu poskytují archeologické nálezy předmětů z 5. a 6. století. Podobně jako jinde v Evropě se pak v devátém století vinařská výroba a pěstování révy soustředily kolem některých klášterů a opatství. Zásadním se pro vína z Champagne stal rok 1088, kdy byl papežem jmenován Urban II., pocházející z Champagne. Byl totiž vášnivým milovníkem zdejších vín z Aÿ. Tehdy ještě tichá šampaňská vína se tak postupně dostala do lepší společnosti a v následujících staletích do blízkosti některých francouzských králů.

Ostatně hlavní město regionu Remeš se stalo místem korunovace francouzských králů, takže během slavnostních událostí místní víno nemohlo chybět. V 15. století nebyla zdejší vína ještě známá jako vína z Champagne, ale nesla označení jednotlivých prestižních vesnic, jako již zmíněné Aÿ, Épernay nebo Verzy. Šlo o červená vína lehčího typu, z odrůd jako Morillon noir nebo Gouais noir, neobvyklé tehdy nebylo ani míchání bílých a modrých odrůd při výrobě vín. Každopádně zdejší vína byla přímým konkurentem vín z Burgundska. Vzhledem k poloze regionu a jeho klima byla pro vína z Champagne typická vysoká kyselina a nižší obsah alkoholu.

A právě bez kyselosti zdejších vín bychom možná nikdy neměli šumivé šampaňské jako teď. V roce 1694 totiž Guy-Crescent Fagon, lékař Ludvíka XIV., doporučil svému králi konzumaci výhradně červených z Burgundska. Vysoké kyseliny ve vínech z Champagne totiž dráždily jeho nemocný žaludek. Červená vína z Burgundska si opět naplno užívala svou slávu a naopak region Champagne se postupně začal orientovat směrem k šumivým vínům.

Šumivé úplatky

Během 17. století tedy v Champagni začínalo být jasné, že zdejší vína nemohou soupeřit s komplexnějšími, plnějšími a elegantnějšími červenými víny z Burgundska. V této době také na scénu vystupuje nejslavnější osoba spojená s historií šumivých vín z Champagne, tedy opat Dom Perignon. V roce 1668 převzal sklepy v opatství v Hautvillers a dostal na starost péči o vinice a produkci vín. Dnes již víme, že Dom Perignon není vynálezcem zdejších šumivých vín, ostatně již v roce 1662 vyšel ve Velké Británii referát na téma sekundární fermentace vín v lahvi „méthode champenoise“. Každopádně Dom Perignon zasvětil svůj život vylepšování postupů péče o vinice, studiu rozličných terroirů, věnoval se správným podmínkám při lisování hroznů, experimentoval s metodami uzavření šumivých vín a celkově významně přispěl ke zlepšení tehdy známých postupů při výrobě šumivého šampaňského. Jeho role v historii šampaňských vín je oprávněně nesmazatelná.

Začátkem 18. století již tedy v Champagni prokazatelně v menší míře vznikala šumivá vína, ale zásadní obrat přišel v roce 1728. 25. května totiž vyšel královský dekret, který umožnil lahvovat vína přímo ve vinařství a zrušil tak povinnost transportovat víno v sudech. Toto opatření vyvolalo zvýšený zájem o produkci vín a vznikla první vlna prvních šampaňských domů, které se začaly čistě orientovat na produkci šumivých vín. Často je zakládali obchodníci s látkami či jiným zbožím, kteří viděli v šampaňském obchodní potenciál a lahve šumivého vína také používali jako dar na úvod obchodního jednání.

Dom Perignon není vynálezcem zdejších šumivých vín, ale zasvětil svůj život vylepšování postupů péče o vinice, studiu rozličných terroirů, věnoval se správným podmínkám při lisování hroznů a experimentoval s metodami uzavření šumivých vín.

Foto: Shutterstock

Století bublin

Vína z Champagne se stala velmi rychle populární a již v roce 1785 místní vinaři vyprodukovali 300 tisíc šumivých vín. Než mohla ale naplno propuknout ta pravá šampaňská mánie, bylo potřeba vyřešit několik technických problémů. V první řadě to byla kvalita lahví a skla, ve kterých byla vína pod silným tlakem uzavřena. Peter Liem ve své knize Champagne zmiňuje příklad jednoho z významných obchodníků té doby, který si ve svých zápiscích posteskl, že v roce 1746 jeho firma naplnila 6000 lahví šumivého vína, ale neporušených se jich k zákazníkům dostalo jen 120.

Nakonec to byli Britové, kteří začali přidávat do skla železo a mangan a díky tomu byly lahve schopné odolat tlaku šumivého vína. Transport šampaňských vín se stal bezpečnější a vína začala rychle mířit na zahraniční trhy. Například slavné vinařství Veuve Clicquot dodalo první vína do USA již v roce 1782 a podle dochovaných účetních záznamů si již o sedm let později nechal poslat 24 lahví do New Yorku sám George Washington.

V 19. století se šampaňská vína pevně usadila i mezi střední třídou a jejich produkce celkem rychle nabobtnala až na 10 milionů lahví v roce 1850. V této době také vznikla řada výrobních postupů, používaných v případě šampaňských vín dodnes. Vinaři již v té době začali ochutnávat a míchat různá základní vína, s cílem vytvořit unikátní cuvée pro sekundární fermentaci. V roce 1810 vytvořila Madame Clicquot Ponsardin první ročníkové Champagne, tedy víno s označením konkrétního roku sklizně. Tato pokroková dáma také ve svém vinařství roku 1816 začala používat setřásací stůl pro odkalování vín, což byl jakýsi předchůdce později používaných pupitrů, tedy setřásacích stojanů, patentovaných v roce 1864. V roce 1844 si nechal Adolphe Jacquesson patentovat plíšek používaný pro uchycení korku v lahvi.

HN BeNative

Cava: Poznejte slavné šumivé víno ze Španělska

▪ 6 min. čtení

Ve 30. letech 19. století vinaři také zjistili, že přidáním cukru do vína mohou spolehlivě podpořit vznik druhotné fermentace v lahvi a tvorbu bublinek. Do konce století pak byli schopni přesně spočítat, jak se množství cukru promítne do množství vyprodukovaného CO₂. V roce 1871 tak již bylo na trhu 20 milionů lahví šampaňského a začátkem 20. století produkce narostla až na 40 milionů lahví.

Během 300 let historie šampaňské neztratilo nic ze své výjimečné pozice nejvyhledávanějších šumivých vín světa. Šampaňské je symbolem luxusu a úspěchu, jeho elegantní chuť s typickou kyselostí a mineralitou je nenapodobitelná. I proto se každým rokem po světě vypije více než 300 milionů lahví šampaňského. Kromě velkých šampaňských domů se do výroby šumivých vín poslední dobou v Champagni pouští i stále více pěstitelů, tzv. growers. V nabídce HNvíno reprezentuje tuto skupinu vinařů menší rodinné vinařství Vazart-Coquart.

Vazartovi pěstují na svých 11 hektarech vinic z 95 procent Chardonnay a pět procent tvoří odrůda Pinot noir. Vinohrady spadají do kategorie Grand Cru Chouilly, jde o nejsevernější vinařskou obec podoblasti Côte des Blancs. Průměrný věk révy je více než 30 let. Vinařství hospodaří maximálně s respektem k životnímu prostředí. Jako uznání vinařství Vazart-Coquart v roce 2012 obdrželo jako jedno z prvních ve Francii od ministerstva zemědělství certifikaci Exploitation Viticole de Haute Valeur Environnementale, potvrzující hluboký respekt k životnímu prostředí a ochraně biologické rozmanitosti. I díky pěstitelům jako Vazart-Coquart je svět šampaňských vín zajímavější než kdy dříve.