Léčiva a biomateriály jsou populární, absolventi i doktorandi často směřují do farmaceutických firem

Alfred Bader, organický chemik světového jména s českými kořeny, velký podnikatel, který od základu vybudoval jednu z velkých chemických společností světa, milovník starého umění a štědrý podporovatel vědy a umění, nositel nejvyšších vyznamenání České společnosti chemické, zakladatel Ceny Alfreda Badera, kterou uděluje Česká společnost chemická každoročně mladému chemikovi do 35 let za práce v organické a bioorganické chemii:

"V západním světě existuje chemofobie... Ignorance, nedostatek znalostí ve sdělovacích prostředcích je další - a děsivou - příčinou, ale nejde jen o neznalost. Slova jako "toxický" či "znečištění životního prostředí" soustřeďují na sebe pozornost. A senzace se dobře prodává! Bohužel téměř všechno o chemii, co se octne v novinách, je buď špatně, nebo je to přinejmenším zavádějící...

Isabela a já jsme strávili deset let návštěvami laboratoří na nejlepších univerzitách Severní Ameriky i západní Evropy a byli jsme ohromeni a nadšeni kvalitou, entuziasmem a tvrdou prací tisíců studentů, které jsme na těchto místech potkali. Těchto studentů zatím není nedostatek, protože velcí a schopní učitelé stále přitahují studenty z celého světa.

Otevírá se ovšem propast mezi schopnými studenty a většinou ostatních Američanů a Evropanů, kteří nejen nic nevědí o elementární chemii, ale jsou proti ní přímo zaujati. V této nevědomosti je největší nebezpečí!.. Klíčem k tomu, aby chemie přinášela světu další pokrok, je vzbudit v nejschopnějších mladých lidech zájem o studium chemie, aby se věnovali chemii, a nikoliv obchodu nebo právům nebo žurnalistice. Bojím se však, že chemofobie tento proces zbrzdí."

Pasáže z článku publikovaného v časopise Vesmír v roce 1996 ne-uvozují rozhovor s prorektorem pro vědu a výzkum Vysoké školy chemicko-technologické v Praze, prof. RNDr. Bohumilem Kratochvílem, DSc., náhodou. Téma, o kterém jsme si začali povídat, bylo přitom veskrze optimistické: proč je perspektivní absolvovat doktorát na VŠCHT Praha.

Proč je tedy perspektivní absolvovat doktorát na VŠCHT Praha?

Začnu trochu zeširoka. Pokud si vzpomínám na své mládí, a vzpomínám na ně velmi rád, bylo doktorské studium nejkrásnějším obdobím. Tehdy se tento stupeň studia nazýval aspirantura, studium bylo tříleté, zakončené titulem CSc.

Člověk byl něco mezi studentem a zaměstnancem, z čehož pramenily výhody (nejenom stipendium) i nevýhody, které byly výhodami potlačeny. Mohl se věnovat především vědě, a nebyl tak zatěžován administrací.

Také v dnešní době lze doktorské studium charakterizovat jako období, kdy se může člověk cele věnovat vědě a administrativy a papírování je skoro ušetřen. Je to nyní studium čtyřleté a výdělek, který doktorand dostává, je nesrovnatelně vyšší, než bývávalo.

V dobách mé aspirantury nebyly projekty, grantové agentury a další bonusy příjemně navyšující základní stipendium, nevyjíždělo se tak hojně do zahraničí, jako mohou cestovat dnešní doktorandi. Dnes může doktorand, podle situace na pracovišti, dostat ke stipendiu i částečný pracovní úvazek.

Pravda, blažené doktorské studium netrvá věčně. Po čtyřech letech pobírání stipendia končí a je třeba hledat uplatnění na trhu práce.

A to bývá kámen úrazu – najít pravé místo.

Některé firmy mají pozice, na které přímo vyžadují znalosti doktoranda. Jen prostý inženýrský diplom jim nestačí, řada podniků dokonce dává absolventům doktorského studia lepší startovní pozici, než mají absolventi bakalářského nebo magisterského stupně. V některých extrémních případech se ovšem člověk pro určité startovací pozice stává kvalifikovaným až moc a titul je mu spíš na škodu, ale to jen velmi ojediněle.

Doktorand je plný nápadů a energie, je v obraze, co se jeho oboru týče, napsal již několik vědeckých publikací, má zahraniční zkušenosti, navázal řadu kontaktů ve vědeckém i profesním světě. Je to tedy osobnost, která může podnikový výzkum posunout dál. Není řečeno, že musí setrvat u chemie, někteří se třeba najdou třeba v obchodě, ve finančnictví, v práci manažera atd.

Setkávají se doktorandi a firmy už během studia? Třeba nad nějakým problémem, který společně zkoumají?

Doktorandi nejsou ve výzkumu sami, přihlašují se ke konkrétnímu školiteli a zapojují se do existujících výzkumných týmů. Záleží pak na školiteli, jaké má kontakty s podniky – pak se doktorand může podílet i na aplikovaném výzkumu, je zapojen do grantových domácích nebo zahraničních projektů.

Kolik má VŠCHT doktorandů? Jsou rozmístěni rovnoměrně po všech fakultách a oborech?

VŠCHT Praha má čtyři fakulty a na nich studuje okolo 500 doktorandů v prezenční formě studia, kromě toho existuje kombinovaná forma studia při zaměstnání. Doktorské studium lze vykonávat i na některých ústavech Akademie věd ČR, se kterými má škola dohodu o spolupráci.

Každý rok přijímáme asi 160-170 nových doktorandů, ale ne všichni studium ukončí. Někteří bohužel do doktorského studia nastupují s úmyslem, aby tu, jak se říká, „zaparkovali“ a mohli se rozhlížet a hledat něco lepšího. Někteří zase zjistí, že na studium nestačí.

Během studia musí doktorand složit několik zkoušek, obstát v angličtině na simulované, ale i skutečné vědecké konferenci, ucházet se o grantové projekty, publikovat v odborném tisku, absolvovat souhrnnou státní doktorskou zkoušku a na závěr sepsat a obhájit doktorskou práci.

Kromě toho se doktorandi také podílejí na výchově svých mladších kolegů – bakalářů a magistrů. Celkový počet doktorandů na škole je pohyblivý, stavy se mění.

Po čtyřech letech doktorand přestane brát stipendium, je vyvázán z projektů. Nastoupí do praxe a může se dostat mimo oblast, kterou studoval. Pak má problém napsat a následně obhájit doktorskou práci, protože nové zaměstnání ho často zcela pohltí. Disertační práci musí předložit do sedmi let od zahájení doktorského studia. Někteří to stihnout během těch čtyř let doktorského studia, ale většinou se práce dokončuje a obhajuje až v pátém roce od zahájení.

Doktorand je mladý člověk s ambicemi, chce bydlet, založit rodinu – musí hledat místo, kde si vydělá. Záleží vždycky na konkrétním člověku, jak si pak dokáže rozvrhnout čas a síly. Sepsání doktorské práce je poměrně komplikovaná záležitost, zabere několik měsíců, vyžaduje konzultace se školitelem a podrobné studium literatury. Na škole existují oborové rady, které dohlížejí na doktorandy a na to, aby vše probíhalo podle regulí a aby doktorandi ve studiu nezaostávali.

Na VŠCHT Praha máme celkem 24 doktorských studijních oborů. Ty pokrývají všechny oblasti chemie, včetně příbuzných oborů: od základních chemických disciplín (Anorganická chemie, Organická chemie, Fyzikální chemie atd.) až po aplikované obory (Chemie a analýza potravin, Metalurgie, Chemie a technologie ochrany životního prostředí atd.).

V posledních letech je populární obor Léčiva a biomateriály. Hodně našich absolventů i doktorandů končí ve farmaceutických firmách.

Doktorandi nepokračují ve výzkumu? To by bylo řešení umožňující dokončení práce...

Student nastupující na školu jako bakalář většinou uvažuje s perspektivou maximálně tří let. Teprve během doktorského studia si začne solidně plánovat další budoucnost.

Když studium skončí, má několik možností: buď se stane profesionálním vědcem a uplatní se v Akademii věd, nebo zůstane tady na škole nebo na jiné vysoké škole – ovšem kapacita je omezená. Nebo nastoupí na pozici výzkumného pracovníka v průmyslu či ve výzkumném ústavu, popřípadě si najde zaměstnání mimo obor.

V každém zaměstnání ovšem dostane úkoly, které nemusí souviset s tématem nebo oborem, jenž vystudoval. I když může mít štěstí – jedna doktorandka se vyškolila v oboru analytické techniky rentgenové difrakce a měla štěstí, že nastoupila do farmaceutické firmy, kde právě takovou laboratoř začali budovat, takže plynule navázala na studium. Ale to není běžná situace.

Firmy si stěžují, že ze škol vycházejí lidé vybavení jinými znalostmi, než jaké potřebují pro praxi.

To je věc na dlouhou diskusi. My musíme doktoranda vzdělat solidně, vybudovat jeho hluboký vědecký základ v oboru, na kterém bude v budoucnu stavět. Kdybychom se řídili tím, co chtějí firmy, museli bychom neustále přebíhat od tématu k tématu podle toho, co je právě teď pro firmy aktuální.

V rámci svého interního školení přitom firmy přece můžou doktoranda nasměrovat na to, co potřebují. My jej připravíme také velmi flexibilně, aby byl s to se na firemní podmínky adaptovat. Ale nemůžeme mu vštěpovat od všeho něco – to by byl velmi roztříštěný člověk.

Obracejí se firmy na školu s požadavky konkrétního výzkumu?

Taková spolupráce existuje. Firmy chtějí především, abychom jim poskytli nejtalentovanější studenty a abychom je přesvědčili, že chtějí pracovat právě v té určité firmě. Dobře vědí, že si na takového studenta musejí „zadělat“ samy a s předstihem.

Dohodnou se s námi na konkrétním tématu. Výsledky musejí být publikovatelné jako vědecký výstup, ovšem nesmí být ohroženo know how firmy – takové kontakty školy a aplikační sféry existují. Mimo jiné existují i firemní stipendia, firemní ceny apod.

Nakolik jsou doktorandi zaměstnatelní? Hledají práci i v zahraničí?

Jistě existují jedinci, kteří místo neseženou nebo mají se sháněním delší problémy, ale není to pravidlem. Doktorandi nemají povinnost nás o svém uplatnění informovat, ale pokud máme povědomí, ve velké většině nemají problém nalézt zaměstnání.

Řada doktorandů také na zahraničních stážích dostává určité nabídky. Pak tam odejdou pracovat, ovšem po několika letech řeší, zda zůstat v cizině, nebo se vrátit. Naši doktorandi jsou na stážích nebo na konferencích po celém světě.

Je zájem o studium na VŠCHT uspokojivý? Nestěžujete si na nedostatek uchazečů?

Uchytit se v Praze, sehnat zde bydlení je náročné a hraje to roli při výběru školy. Chemie příliš lidí neláká, není to obor mediálně propagovaný. K tomu se ještě řada našich známých herců a celebrit chlubí averzí k chemii, svou neznalost vydávají za přednost, což je celkem tristní.

Všeobecně vzdělaný člověk by měl být poučen. Chemie nás obklopuje na každém kroku a hledět na ni s despektem je slabomyslné. Zájem o chemii jistě zvyšují některé kauzy ve společnosti, např. metanolová aféra – loni jsme otestovali okolo 4000 vzorků alkoholu, co nám lidé přinesli.

Zkalibrovali jsme metodu, která umí určit množství metanolu v lihovině přes láhev metodou Ramanovy spektroskopie. Přitom jsme v lihovinách objevili další produkty, které tam nepatří a které svědčí o podivných technologiích, jež se při výrobě pálenek u nás používají: přidává se syntetický líh a podobně.

Během metanolové aféry se škola dostala v médiích na čelní místa sledovanosti. Na internetu se současně objevily neuvěřitelné rady jak metanol v lihovině odhalit. Rozum zůstává stát – povědomost o chemii mezi lidmi je opravdu velmi nízká, některé z těch experimentů by jistě skončily minimálně požárem.

Je smutné, že chemik v literatuře či filmu má většinou podobu pološílence vyrábějícího nebezpečné věci, které musejí přinejmenším vybuchovat či jinak škodit.

Překonat chemofobii lze tím, že se k nám lidé přijdou podívat. Pořádáme řadu popularizačních akcí pro veřejnost – např. Chemický jarmark, Den otevřených dveří apod. Přesvědčí se, že svět chemie není žádná jedová chýše. Lidé kupříkladu do školy volají, jak vyčistit skvrnu na kalhotách, na dlaždičkách, ale chovají se, jako kdyby hovořili s doupětem nějaké čarodějnice.

Jakmile se dovědí odpověď, položí rychle sluchátko, aby si snad nezadali. Přitom minimální znalost chemie může lidem pomoci, aby nenaletěli podvodníkům, výrobcům různých zázračných esencí, elixírů a medikamentů...

Vraťme se ke studiu na VŠCHT a doktorskému zvláště.

Je to studium po všech stránkách perspektivní: průmysl a společnost se bez odborníků v oboru chemie neobejde, z čehož plyne garance dobrého místa pro naše absolventy. A navíc, jak už jsem řekl na začátku, doktorské studium je prodloužením mládí se všemi výhodami studenta.

Člověk s čerstvým diplomem inženýra chemie v ruce není hned vržen do života. Může si svou příští kariéru dobře rozmyslet, a přitom zkoumat, bádat, poznávat a učit se. Já na ta léta vzpomínám rád.

Vyšlo v příloze HN Kariéra&vzdělávání.